Ke klášteru přiléhá kostel, který se nyní rekonstruuje na galerii a lapidárium, kde budou uschovány originály soch.
V budově je 37 bytů. Přízemní mají vysoké stropy, do některých jsou vestavěné galerie na spaní, pod kterými jsou koupelny s toaletami. V bytě s galerií žije se svým manželem a psem Kubíkem i Olina Tlustá.
S manželem byli prvními nájemníky, kteří se do kláštera v srpnu 2005 nastěhovali. „Šli jsme sem hned druhý den po předání. Nemohli jsme se dočkat,“ vzpomíná žena.
Předtím bydleli u staré tety, od níž se kvůli soukromí přestěhovali do podnájmu do paneláku. „Toužili jsme po domečku se zahrádkou, máme rádi zvířata. Ale nechtělo se nám brát úvěr,“ říká Tlustá.
Klášter předtím vůbec neznali, ale teď jsou z něj nadšení. „Měli jsme navíc štěstí, že nedaleko jeden statkář pronajímal pozemky, takže tam máme zahrádku,“ pochvaluje si obyvatelka kláštera.
Získali byt o 90 metrech čtverečních, které tvoří dvě místnosti, kuchyňský kout a galerie na spaní. Jeden pokoj sloužil původně jako ložnice, teď zde ubytovávají návštěvy, nejčastěji vnuky.
Nábytek si přinesli z minulého bytu. „Chtělo by to časem něco stylovějšího, co by se sem víc hodilo. Člověk ale musí hospodařit s tím, co má,“ krčí rameny Tlustá.
Po řeholnících přišli vojáci
Klášter získalo město Ostrov od armády. Ta zde hospodařila přes 40 let a předávala budovu v dezolátním stavu.
„Jedinou možností, jak na opravu získat dotace, bylo přebudování bývalého kláštera na bydlení,“ říká starosta Ostrova Jan Bureš.
Z 37 bytů jsou dva upravené pro invalidy. Státní fond rozvoje bydlení přispěl celkem 14 miliony korun, město doplatilo 51 milionů.
Protože jsou byty nadstandardní, radní stanovili nájem 51 korun na metr čtvereční, ačkoli v Ostrově se jinak platí 17 korun. Jednou z podmínek získání bytu byl určitý příjem rodiny.
„U bytů do 70 metrů to bylo minimálně 18 tisíc korun, na větší byty alespoň 23 tisíc korun,“ říká starosta. Měsíční nájem u devadesátimetrového bytu tak vyjde na 4600 korun.
Při rekonstrukci museli stavebníci budovu izolovat proti vlhkosti a udělat sanační omítky. „Při kopání jsme objevili vodovodní systém kanálů, který přiváděl vodu z nedalekého potoka,“ říká Jaroslav Korellus ze stavební firmy Tima. Na dvou místech dělníci našli nástěnné malby, které zachovali a přikryli sklem.
Místo prádla kočárky
Jaký je to pocit, bydlet v klášteře? „Má to něco do sebe,“ hodnotí Olina Tlustá. Dodnes naráží na někdejší přítomnost armády, naštěstí v dobrém: „Občas někdo zazvoní a řekne, že tu před dvaceti lety sloužil. To je docela příjemné.“
Zdejší bydlení má však i své stinné stránky. „Nikdo nám neřekl, jak máme zacházet s okny. Jednou mi okno při větrání celé vypadlo. Naštěstí se nerozbily tabulky,“ říká Olina Tlustá. Stěžuje si také na chybějící sušárnu na prádlo.
„Původně tam sušárna být měla, ale pak se ukázalo, že se z té místnosti nedá dostatečně odvětrat vlhkost. Proto jsme z ní udělali kočárkárnu,“ vysvětluje starosta Jan Bureš.
A co náklady na vytápění u místností s tak vysokým stropem? „Dopláceli jsme jenom tisíc korun a snížili nám zálohu. Celkově platíme 20 tisíc za rok,“ říká spokojeně Olina Tlustá. Nízké náklady tak vyváží vyšší nájemné.
