Dům se nachází na pozemku o rozloze 1 200 m2. Z jedné strany je obklopen fádní zástavbou - tak typickou pro okraje měst a příměstské satelity - na druhé straně jej lemují pole. Dostatek vzrostlé zeleně zajišťuje cíp zahrady ústící v náhonu řeky Svratky.
Jak se hledal architekt
"Přál jsem si klidné, moderní bydlení s přijatelnou dostupností do zaměstnání," vysvětluje investor, proč si zvolil za svůj nový domov právě Modřice.
A co ovlivnilo podobu domu a s tím související výběr autora? Investora zaujaly dva funkcionalistické domy, které na přelomu milénia vyrostly v Brně-Žebětíně.
Počkal si na majitele jednoho z nich a získal od něho jméno i kontakt na autora projektů - architekta Jaroslava Černého.
Už tento způsob seznámení signalizoval, že spolupráce budoucího majitele a architekta bude příjemná, protože oba vyznávali stejný architektonický styl.
"Investor si přál, aby mu jeho rodinný dům poskytl dostatečně velkoryse řešený obytný prostor a soukromí. O architektuře jsme si spolu často povídali, ale v průběhu zpracovávání projektu již do práce nezasahoval," vzpomíná architekt.
Vyznání funkcionalismu
Rodinný dům v Modřicích nezapře, že je mladším sourozencem zmíněných domů v Brně-Žebětíně. Společným jmenovatelem je v tomto případě funkcionalistický styl.
Všechny tři domy mají řadu shodných architektonických prvků. Jde například o rovnou střechu, prosklenou stěnu směrem do zahrady, nosné sloupy vně i uvnitř domu či galerii.
Shoda panuje i v hlavních použitých materiálech. Kromě porothermu v roli zdiva je to například dlažba v hlavním obývacím prostoru, kov a sklo.
Rodinný dům v maximální míře naplňuje filozofii funkcionalismu, že obytné domy by měly svým obyvatelům nabídnout dostatek světla, vzdušnost a úzký kontakt s přírodou.
Do centrálního obytného prostoru proudí světlo dvěma prosklenými stěnami. Vzdušnost garantuje galerie a otevřenost obývacího pokoje až po krov v patrové části domu. Na zahradu mají obyvatelé domu přístup nejen z centrální obytné místnosti, ale i z koupelny a dětského pokoje.
Přísně utajené soukromí
Půdorys domu má tvar písmene "L". Obě jeho ramena svírají prostornou venkovní terasu, která tak zůstává zcela skryta zrakům kolemjdoucích. Na zabezpečení soukromí se podílí i gabion - zídka postavená z kamenů, jejichž soudržnost zajišťuje drátěná síť.
Základním stavebním materiálem se stal již zmíněný porotherm opatřený venkovní tepelnou izolací. Stropy jsou zčásti dřevěné a zčásti monolitické, rámy oken hliníkové.
Do role podlahové krytiny byla obsazena keramická dlažba a dřevěné parkety. Tepelnou pohodu a ohřev vody v domě má na starosti plynový kondenzační kotel. Teplo se po domě rozvádí podlahovým topením. V přechodném období však stačí přitopit v krbové vložce.
Velké prosklené plochy nesnižují tepelně izolační vlastnosti domu. Za letních veder brání nadměrnému vyhřátí místností předokenní žaluzie, v zimě žádoucí skleníkový efekt snižuje nároky na vytápění domu.
Pokud jde o střešní krytinu, vyšší část domu pokrývá plechová krytina Lindab, nižší patří do kategorie zelených střech. V tomto případě je porostlá bezúdržbovou zelení.
Dispoziční řešení
V chodbě ústící do zádveří, vybaveného potřebnými úložnými prostory, je k dispozici malá toaleta. Po projití dvoukřídlými dveřmi se ocitnete v hale, která tvoří střední komunikační osu domu - vlastně jeho křižovatku.
Po levé ruce se nachází domácí "pracovna", která se využívá k praní, žehlení, ale i dalším domácím pracem. Naproti dveřím do zádveří ústí do haly dřevěné schodiště a chodba směřující do hlavního obytného prostoru - kuchyně, jídelny a obývacího pokoje.
Přestože kuchyně představuje součást obytného prostoru, tím, že je ukryta pod galerií a navíc oddělena barovým pultem, provoz v ní nenarušuje dění v obývacím pokoji. Z kuchyně je přístup do spíže.
Díky prosklené stěně a skutečnosti, že prostor nad jídelnou a obývacím pokojem dosahuje až ke stropu patrové části budovy, je tato část domu velmi světlá a vzdušná.
Pod zelenou střechou
Chodba směřující z "křižovatky" domu napravo vede do nižší, klidové části domu. Po pravé straně se nachází koupelna s WC, z níž lze vyjít přímo do zahrady. V této části domu jsou situovány dva pokoje - ložnice a budoucí dětský pokoj.
Důvod, proč poměrně velký dům má pouze jeden dětský pokoj, vysvětluje autor projektu takto: "Děti žijí ve svém vlastním pokoji poměrně krátkou dobu a během ní mohou být spolu. Některým to naopak vyhovuje více než samota ve vlastní místnosti."
Také v dětském pokoji stačí otevřít francouzské okno a ocitáte se na zahradě. Součástí tohoto křídla domu se stala i dvougaráž.
Po dřevěných schodech ústících do haly se vystupuje na galerii. Tato otevřená místnost má relaxační poslání a sousedí s pracovnou. Obě místnosti odděluje příčka s posuvnými dveřmi.
Interiér ladí s exteriérem
Vybavení domu bylo většinou vyrobeno na zakázku. Koresponduje s architektonickým stylem domu a opět prozrazuje sympatie investora k funkcionalismu.
Nábytek i bytové doplňky mají jednoduchý tvar, bez ozdobných prvků, zato vysokou užitnou hodnotu.
Od svých předků - obytných funkcionalistických domů z období mezi dvěma válkami - se rodinný dům v Modřicích liší snad pouze použitými barvami.
Celý prostor zatepluje nátěr stěn - studená bílá je kombinovaná s teplými barvami, žlutou a zemitě červenou. Stejné barvy jako na vnitřních omítkách jsou využity i na fasádě domu.
Barevnost byla ovlivněna moderní mexickou architekturou. "Často podnikám do zahraničí cesty za architekturou. Přinášejí mi nové inspirace. Tentokrát ovlivnily barevné pojetí domu, které tak propojilo interiér s exteriérem," vysvětluje architekt Jaroslav Černý.
Dva roky představují pro obytný objekt dostatečně dlouhou dobu, aby se zjistilo, jak v roli domova obstál.
Majitel domu na otázku, co by dnes - kdyby mohl - udělal jinak, odpovídá: "Prakticky nic. Časem plánujeme ještě výstavbu zimní zahrady, ale s tou se počítalo už od počátku. Máme pro ni připraveny i vývody vody."
Technické údaje
|
Více se dočtete v časopise Domov č. 1/2009.