Hlavním tématem se stal otevřený prostor.To je patrné především v hlavní "místnosti", která představuje propojenou předsíň, jídelnu, kuchyni a obývací zónu dohromady. Za dveřmi jsou pak uzavřené tři samostatné místnosti – posilovna s pracovnou a šatnou, studentský pokoj s patrem na spaní a ložnice.
Ložnice s umyvadlem
"Kdyby bylo na mně, nebyly by v celém bytě žádné dveře, původně jsme o takovém řešení uvažovali," podotýká majitel. Podoba dveří, které ke zmíněným místnostem nakonec přišly, tomu odpovídá. Jsou na míru z průsvitného makrolonu, který nejen propouští světlo, ale působí zároveň vzdušně a lehce.
"Některé návštěvy mají psychický problém s tím, že používají záchod a zvenčí je patrný pohyb jejich siluety. Přitom kromě obrysu není přes makrolonové dveře vidět nic. Další dveře beztak zůstávají většinu času otevřené a proti zavírání zatížené činkou," dodává investor.
Snahu po otevřenosti a propojenosti prostoru - alespoň optické - dokazuje také použití luxfer české výroby, které tvoří části příček například mezi místností s WC a koupelnou, koupelnou a jídelnou, či polopříčky – jako v případě optického oddělení jídelního koutu od zbytku prostoru.
Koupelna kombinuje kov, žluté a modré obklady.
Stavební začátky
Nejprve bylo potřeba půdu připravit stavebně. "Zesilovali jsme již zmíněné podlahy, což je na starých půdách činžovních domů téměř pravidlem s ohledem na to, k čemu byly určeny. Střechou také dost zatékalo, takže jsme museli dřevo ošetřit a zbavit dřevokazných hub," popisuje majitel.
Dřevomorka už tady byla naštěstí mrtvá, ale přesto musely určité části podstoupit sanaci. Kromě toho byly všechny původní trámy i prahy natřené protipožárním nátěrem, kterým se dřevo ošetřovalo za války kvůli náletům. "To všechno bylo nutné vybrousit," líčí majitel.
Původně měly být veškeré dřevěné prvky krovu – trámy, vzpěry a sloupy, skryté za sádrokartonovými konstrukcemi, ale architekt Viktor Fehrer, který je autorem projektu, přesvědčil majitele, že si dřevo (natřené matným transparentním lakem) bude s moderními materiály, jež hodlali majitelé použít v maximální míře, rozumět.
Stupínek vznikl kvůli nosným trámům, které bylo třeba zakrýt.
Oken není nikdy dost
Problém, a to nejen kvůli dohadům s památkáři, představovala okna. Do prostoru, kde původně byla dvě malá okénka a dvě nevelká střešní okna, bylo potřeba přivést světlo. Původní zaoblená okna nahradily téměř přesné repliky, další – nová a větší – pak vyrobena v obdobném stylu. K tomu přibyla ještě větší okna střešní (Velux). Ani tento stav však zcela nevyhovuje.
"S okny by se nemělo šetřit, světla není nikdy dost. Navíc nám chybí kontakt s okolím – ani z jediného okna nedohlédneme na ulici. V jednom z pokojů brání výhledu atika, protější domy vidíme jen z terasy," říká majitel bytu.
Výhled se naskytne ještě tehdy, když se nahnete přes zábradlí schodiště vedoucího do ložnice, ale ani tak není vidět dolů. "Přitom jedna z hygienických norem říká, že alespoň jedno okno v obytném prostoru by mělo mít parapet vysoký nejvýše 1,4 metru. Zde se ovšem nedala okna umístit níž," popisuje investor.
Domácí fitness se skutečně využívá.
Další jeho výtky se pak sypou "na hlavu" střešním oknům, kterými za deště, jsou-li otevřená, zatéká a neumožňují potřebné větrání. "Na dobu před deseti lety jsme použili nebývale silnou vrstvu izolace – 18, někde dokonce 24 centimetrů. To ovšem nestačí zejména v horkých dnech korigovat teplotu uvnitř," kriticky přiznává majitel.
V podstatě žádné z vertikálních oken nelze dostatečně otevřít, to umožňují jen malé vyhlídky. Střešní okna je třeba zavírat i v noci a při odchodu, kdyby náhodou začalo pršet. "Voda jinak teče na bukovou parketovou podlahu, kterou ničí," dodává majitel.
Nepraktické, ale hezké
Už na první pohled zaujme v tomto bytě množství již zmíněných netradičních materiálů, originálních řešení na míru a nápadité doplňky, které rozhodně nepořídíte v obchodech (ani značkových).
Kromě makrolonu na interiérových dveří je to především nerezový "slzičkový" plech, známý z továrních provozů jako pevný a protiskluzový materiál používaný na ochozy, podesty, schodiště apod. V tomto bytě našel uplatnění na nejrůznějších místech.
Najdete jej na schodnicích, ale také na policích v ložnici, skříňkách či odkládacích plochách u umyvadel, na nádržce na WC, zásobníku na toaletní papír či na botníku v předsíni. Plech také tvoří povrch barového pultíku v kuchyni a je použitý i na drobných doplňcích, třeba na háčcích.
Klozet osvětluje denní světlo.
Plastové židle barevně ladí s kuchyní.
"Bývá to tak, že co je hezké, je i nepraktické, takže tento byt je plný nepraktických věcí," odpovídá na otázku, jak se povrchy z plechu udržují, s úsměvem majitel a dodává: "Čistíme je olejem, kterým se ošetřují například nerezové trubky v potravinářském průmyslu, aby se ochránil plech před korozí."
Buk se neosvědčil
Nejen moderní materiály použité v netradičních rolích však bývají nepraktické. Majitele zklamala i klasická podlaha z bukového dřeva. Ta prý velmi špatně snáší i lehce rozlitou či okny zateklou vodu, která při chvilce nepozornosti stačí podlahu z bukových parket poničit – parkety se "rozlézají".
"Měli jsme zvolit dub, ale rozhodli jsme se podle barevnosti. Bukové dřevo bylo zpočátku hezky narůžovělé, ale nakonec se barva stejně změnila, parkety zežloutly. Podlahu budeme rozhodně muset renovovat, protože její údržba je díky otevřeným spárám čím dál tím náročnější. Po dobrých zkušenostech s kvalitním PVC zvolíme toto řešení, s dekorem dřeva," plánuje majitel.
Vstupní část bytu
Další věc, která rovněž zklamala a čeká ji výhledově výměna, je střešní krytina. "Použili jsme bonnský, říká se mu někdy také kanadský šindel. Jde v podstatě o asfalt – nedýchá. Památkáři jej tenkrát vítali, protože to byla novinka, dnes by zřejmě něco podobného už nepovolili. Při případné renovaci tento materiál nahradíme některou z klasických střešních krytin," vysvětluje investor.
Schodiště jako atraktivní solitér
Jedním z nejpůsobivějších prvků v bytě je bezpochyby kovové schodiště zavěšené na ocelových táhlech, které působí jako umělecký solitér. Stupnice tvoří, jak již bylo řečeno, slzičkový plech, podstupnice v sobě mají kvůli pocitu vzdušnosti kulaté otvory, díky nimž je vidět skrz.
"Architekt zamítl řešení v podobě jakéhokoli schodiště na způsob žebříku a také jsme nechtěli dřevěné, dřeva by tu díky krovům a trámům už bylo příliš. Pochozí plocha je tvořena speciálním nerezovým roštem vyrobeným v Itálii, kterým prochází světlo jen jedním směrem – od okna do prostoru pod schodiště. Naopak nedovoluje průhled opačným směrem, do ložnice nahoře," popisuje majitel.
Na lávku se vychází z ložnice.
Použití nerezového plechu mělo ovšem svoje specifika. Italský výrobce prodává pouze celé tabule, proto se návrh přizpůsoboval, aby nezůstal žádný odpad a neplatil se žádný materiál navíc.
Barvy a tvary
Na první pohled září obytný prostor barvami. Barevně na sebe poutá pozornost kuchyňská linka, jejíž barvy – oranžová a modrá – se pak opakují na detailech ve zbytku prostoru (schodiště, plastové židle, poličky). Žlutá s modrou je pak koupelnová kombinace.
Výrazný dekorativní prvek v bytě představuje grafický motiv na stěně za vchodovými dveřmi a zároveň na komínové stěně. Autorem maleb je architekt Viktor Fehrer. Stěny jsou pomalovány inverzně, v černé a bílé.
Zajímavý je také prvek oblouku, který se objevuje jak na kuchyňské lince a barovém pultu (vyrobeným na zakázku), tak na schodišti či na stěně v předsíni. Schodiště a linka s barem jsou zaoblené v kružnicích opsaných kolem jednoho bodu.
V prostoru září kuchyně výraznými barvami.
Vybavení bytu je v podstatě velmi jednoduché. Nenajdete tu příliš mnoho dekorací, nejsou zde vitríny. "Chystám se zřídit mořské akvárium, ale zatím nebyl čas, vyžaduje každodenní náročnou péči," zdůvodňuje majitel.
Koupelna a WC jsou rovněž vybaveny jednoduše, sanita pochází z dílny Philippa Starcka. "Kvůli tomu i světlům, která byla poměrně nákladná, se prodražily dokončovací práce," poznamenává investor. Kompletní rekonstrukce s finálními pracemi a vybavením interiéru vyšla podle jeho slov přibližně na 5,2 miliónu korun.
Kromě předsíně, která je vybavena vestavěnými skříněmi, v žádné místnosti nenajdete klasické skříně či skříňky, úložné prostory se vyřešily v typicky podkrovním duchu – pod šikminou střechy.
"Nejvíce nám daly zabrat detaily – například dveře, na kterých jsme se s investorem shodli, nikdo nedodával, takže jsou nakonec vyrobené z prvků systému pro vestavěné skříně," popisuje Viktor Fehrer.
Spaní na galerii pro syna
Pokoj syna
Dveře se tak doplnily kováním, jež se muselo vejít včetně zámku do tloušťky makrolonové výplně, a tak vzniklo jako prototyp. Klika ve tvaru květiny je vlastně designové nábytkové madlo.
Po celém bytě je rozveden audio systém a každá místnost má svůj reproduktor. "Reproduktory lze ovšem jednotlivě vypnout, což využívá často hlavně syn," říká s úsměvem majitel bytu.
