Proč jste se rozhodl postavit si vlastní dům?
Jako student jsem v Praze bydlel po podnájmech a na myšlenku postavit si montovaný dům mě tehdy přivedla moje matka. I když jsem neměl žádné peníze, pro tento nápad jsem se nadchl. Začal jsem šetřit a postupně jsem koupil pozemek v Řeporyjích (dnes součást Prahy 5 pozn. red.). Tehdy stálo těch sedm set metrů čtverečních čtyři a půl tisíce korun. Dnes by to bylo za tři miliony. Pak jsem koupil projekt, posléze jsem udělal základovou desku a pak přišla firma, která mi ho během pěti dnů postavila se vším všudy.
Jak dlouho trvalo, než jste se nastěhoval?
Od dvaasedmdesátého roku trvalo dlouhých sedm let, než jsem tam poprvé přespal. Můj původní plán byl, že si vezmu půjčku a budu do dvou let bydlet. No, trošku se to protáhlo... Dnes samozřejmě vypadá dům úplně jinak, mnohokrát jsme ho přestavovali. Hlavně žena má hodně nápadů. Jeden z posledních je rozšíření mé pracovny, do které se už fakt nevejdu. Vedle je garáž, kterou nepoužíváme, takže celou stěnu zbouráme, čímž získám dvojnásobný prostor.
Dům se na první pohled jeví jako prostorný. Jaké je jeho vnitřní uspořádání?
Má dvě obyvatelná patra a přízemí. V prvním patře je ložnice, kuchyň, obývací a dětský pokoj, šatna a koupelna. Nad tím jsou další dva pokoje, kuchyň a koupelna. V přízemí mám pracovnu, archiv, spižírnu a další koupelnu. Je to dům vyloženě pro více generací. Máme i velkou terasu na můj vkus až moc velkou ale je nevyužitá. Přemýšlím, zda část z ní nepřestavím na zimní zahradu.
Kolik vás tu žije?
Je to hodně proměnlivé. V tuto chvíli jsem to já se ženou, třemi dětmi a přítelkyní jednoho ze synů. Nejstarší dcera bydlí se svým chlapcem o pár domů vedle. Obývá patro budovy, kde sídlí moje firma. Je to veselý, dynamický dům.
Na zahradě máte pěkný a velký bazén. Koupete se v něm často?
Původně jsem tady žádný bazén neměl. Pak jsem si nechal postavit kruhový s průměrem pět metrů. Oblíbil jsem si ho večer se vracet z představení a zaplavat si, to je paráda. Nebyl krytý, musel se přikrývat plachtou, voda se musela častěji čistit, a protože žena má ráda teplejší vodu, rozhodl jsem se ho vyměnit.
Tehdy jsme odjeli na dovolenou a během čtyř týdnů nám firma postavila nový, obdélníkový, osvícený s vyhřívanou vodou, umělými vlnami a masážními tryskami, s rozměrem sedm krát tři metry s průsvitným poklopem, který se dá odsunout. Koupu se opravdu často.
Kolik času trávíte doma?
Teď poměrně dost. Méně jezdím, spíš mám hodně autorských úkolů. Nejvíce času trávím v pracovně; mnoho hodin ve dne i v noci. Zároveň je to moje nejoblíbenější místo konkrétně zelené křeslo, které se perfektně přizpůsobí mému tělu. Jedná se o nějakou speciální technologii a nedám na ně dopustit. Lehnu si do něj, natáhnu nohy a přemýšlím.
Všude okolo máte samé počítače máte k nim asi kladný vztah...
Počítače řídí v tomhle domě ledacos. Spolupracuji s jednou počítačovou firmou, která mě zásobuje nejmodernějšími vymoženostmi. Testuji vybavení, které ještě není ani běžně v prodeji. Snažím se mít vždy to nejlepší.
Jsem s technikou zcela svázán. V domě chceme převést na počítač celý systém vytápění, jednak kvůli úspoře a jednak proto, aby si každý mohl vybrat, v jaké místnosti chce jaké teplo. Řízenou počítačem máme i sprchu. Kromě běžné sprchy umí vytvořit saunu a tureckou lázeň, masáž i zapnout rádio. Také mám naprogramovaný kávovar a jiné drobnosti.
Prozradil jste, že před pár měsíci jste se pustil do pěstování masožravých rostlin. Jak jste k tomu dospěl?
V Amsterdamu na květinovém trhu jsem viděl krásnou masožravou rostlinu. Neodolal jsem a koupil jsem ji domů. Dostal jsem sice pár rad, jak s ní mám zacházet, ale nějak mi to nešlo. V televizi jsem si na to jednou postěžoval a na základě toho se mi ozval nějaký expert. Vzal ji k sobě a vyléčil ji.
Mám kytky rád a masožravky jsou zatím to nejhezčí, co jsem z kytek viděl. Tak jsem se pustil do jejich pěstování ve větším. Nechal jsem si v pracovně vytvořit vitrínu, kde je pětadvacet druhů. Nemám čas se o ně starat, tak jsem si nechal vybudovat systém, který se o všechno stará sám spouští gejzíry vody, umělou mlhu, větrák, světlo.
Vypadá to, že jste tady maximálně spokojený. Měnil byste?
Rozhodně ne, přestože jsem měl hodně možností. Nedávno jsem si koupil pozemek a ještě jeden dům. Ale spíš kvůli svým dětem a také ze spekulativních důvodů. Ale ještě nikdy mě nenapadlo, že bych odsud odešel. Není vila, zámek, nic, co by mě odsud dostalo.
Jako student jsem v Praze bydlel po podnájmech a na myšlenku postavit si montovaný dům mě tehdy přivedla moje matka. I když jsem neměl žádné peníze, pro tento nápad jsem se nadchl. Začal jsem šetřit a postupně jsem koupil pozemek v Řeporyjích (dnes součást Prahy 5 pozn. red.). Tehdy stálo těch sedm set metrů čtverečních čtyři a půl tisíce korun. Dnes by to bylo za tři miliony. Pak jsem koupil projekt, posléze jsem udělal základovou desku a pak přišla firma, která mi ho během pěti dnů postavila se vším všudy.
Jak dlouho trvalo, než jste se nastěhoval?
Od dvaasedmdesátého roku trvalo dlouhých sedm let, než jsem tam poprvé přespal. Můj původní plán byl, že si vezmu půjčku a budu do dvou let bydlet. No, trošku se to protáhlo... Dnes samozřejmě vypadá dům úplně jinak, mnohokrát jsme ho přestavovali. Hlavně žena má hodně nápadů. Jeden z posledních je rozšíření mé pracovny, do které se už fakt nevejdu. Vedle je garáž, kterou nepoužíváme, takže celou stěnu zbouráme, čímž získám dvojnásobný prostor.
Dům se na první pohled jeví jako prostorný. Jaké je jeho vnitřní uspořádání?
Má dvě obyvatelná patra a přízemí. V prvním patře je ložnice, kuchyň, obývací a dětský pokoj, šatna a koupelna. Nad tím jsou další dva pokoje, kuchyň a koupelna. V přízemí mám pracovnu, archiv, spižírnu a další koupelnu. Je to dům vyloženě pro více generací. Máme i velkou terasu na můj vkus až moc velkou ale je nevyužitá. Přemýšlím, zda část z ní nepřestavím na zimní zahradu.
Kolik vás tu žije?
Je to hodně proměnlivé. V tuto chvíli jsem to já se ženou, třemi dětmi a přítelkyní jednoho ze synů. Nejstarší dcera bydlí se svým chlapcem o pár domů vedle. Obývá patro budovy, kde sídlí moje firma. Je to veselý, dynamický dům.
Na zahradě máte pěkný a velký bazén. Koupete se v něm často?
Původně jsem tady žádný bazén neměl. Pak jsem si nechal postavit kruhový s průměrem pět metrů. Oblíbil jsem si ho večer se vracet z představení a zaplavat si, to je paráda. Nebyl krytý, musel se přikrývat plachtou, voda se musela častěji čistit, a protože žena má ráda teplejší vodu, rozhodl jsem se ho vyměnit.
Tehdy jsme odjeli na dovolenou a během čtyř týdnů nám firma postavila nový, obdélníkový, osvícený s vyhřívanou vodou, umělými vlnami a masážními tryskami, s rozměrem sedm krát tři metry s průsvitným poklopem, který se dá odsunout. Koupu se opravdu často.
Kolik času trávíte doma?
Teď poměrně dost. Méně jezdím, spíš mám hodně autorských úkolů. Nejvíce času trávím v pracovně; mnoho hodin ve dne i v noci. Zároveň je to moje nejoblíbenější místo konkrétně zelené křeslo, které se perfektně přizpůsobí mému tělu. Jedná se o nějakou speciální technologii a nedám na ně dopustit. Lehnu si do něj, natáhnu nohy a přemýšlím.
Všude okolo máte samé počítače máte k nim asi kladný vztah...
Počítače řídí v tomhle domě ledacos. Spolupracuji s jednou počítačovou firmou, která mě zásobuje nejmodernějšími vymoženostmi. Testuji vybavení, které ještě není ani běžně v prodeji. Snažím se mít vždy to nejlepší.
Jsem s technikou zcela svázán. V domě chceme převést na počítač celý systém vytápění, jednak kvůli úspoře a jednak proto, aby si každý mohl vybrat, v jaké místnosti chce jaké teplo. Řízenou počítačem máme i sprchu. Kromě běžné sprchy umí vytvořit saunu a tureckou lázeň, masáž i zapnout rádio. Také mám naprogramovaný kávovar a jiné drobnosti.
Prozradil jste, že před pár měsíci jste se pustil do pěstování masožravých rostlin. Jak jste k tomu dospěl?
V Amsterdamu na květinovém trhu jsem viděl krásnou masožravou rostlinu. Neodolal jsem a koupil jsem ji domů. Dostal jsem sice pár rad, jak s ní mám zacházet, ale nějak mi to nešlo. V televizi jsem si na to jednou postěžoval a na základě toho se mi ozval nějaký expert. Vzal ji k sobě a vyléčil ji.
Mám kytky rád a masožravky jsou zatím to nejhezčí, co jsem z kytek viděl. Tak jsem se pustil do jejich pěstování ve větším. Nechal jsem si v pracovně vytvořit vitrínu, kde je pětadvacet druhů. Nemám čas se o ně starat, tak jsem si nechal vybudovat systém, který se o všechno stará sám spouští gejzíry vody, umělou mlhu, větrák, světlo.
Vypadá to, že jste tady maximálně spokojený. Měnil byste?
Rozhodně ne, přestože jsem měl hodně možností. Nedávno jsem si koupil pozemek a ještě jeden dům. Ale spíš kvůli svým dětem a také ze spekulativních důvodů. Ale ještě nikdy mě nenapadlo, že bych odsud odešel. Není vila, zámek, nic, co by mě odsud dostalo.
 Bavič ve svém oblíbeném křesle |
