V Anglii je na rozdíl od holandského přístupu k bydlení, který preferuje soukromí, nejdůležitější, aby se celá rodina sešla večer v jednom pokoji. Proto je pro Angličany nejdůležitější místností livingroom (obývací pokoj) a ložnice nejsou tak podstatné.
Jiným způsobem žijí zase v arabském světě a zcela odlišný pohled na bydlení mají i Japonci. Vnitřek domu je odrazem společnosti. Každá kultura má svůj vlastní půdorysný stereotyp. Obytný půdorys tedy začíná a končí s kulturou.
Jaký je český půdorysný stereotyp?
Český způsob bydlení pochází z bydlení venkovského, který především znamenal velkou společnou obytnou místnost - světnici.
Později se venkovský styl propojuje s měšťanskou tradicí, která klade důraz nejen na rodinu, ale i na soukromí. Zároveň se přimíchává šlechtická tradice, která zdůrazňuje reprezentační funkci obydlí. Pro půdorys to znamená důraz na velké ložnice a na prostory pro přijímání hostů.
Způsob života společnosti se od dob venkovského trojdílného domu změnil, a to se projevilo i v dispozici. Nejčastějším půdorysným tvarem, jak to lze vidět v koloniích komerčních katalogových domů, je čtverec, přesněji srostlice čtverci podobná.
Centrem domu je schodišťová hala, obvykle s dvouramenným schodištěm, kolem které jsou porůznu poslepované další místnosti. Dominantou obytného pokoje „musí být“ arkýř pro jídelní stůl, s ním je obloukovým průchodem propojený kuchyňský kout. Ložnice a koupelny jsou zbytečně velké.
V místech, kde projektantovi nezbýval prostor pro umístění dveří, najdeme zdi ukončené pod úhlem 45 stupňů. Tam, kde se nedokázal vypořádat s provozem v domě, jsou zase dlouhé chodby, nebo průchozí místnosti.
Obytné místností nejsou umisťovány s ohledem na světové strany. S osluněním se jednoduše neuvažuje. Domu chybí celkový koncept. Stejně jako košatá a neučesaná je dispozice, vypadá dům i navenek.
Protiváhu těchto domů představují přinejmenším domy některých moderních architektů. Jejich půdorys je obdélníkový, obvykle dvoutraktového uspořádání. Obytné místnosti patří na stranu jižní, chodba a příslušenství na sever. Redukují se vstupní prostory na větší zádveří se šatnou.
Ze zádveří se často rovnou vstupuje do obytného prostoru. Mizí haly, komunikačním centrem se stává samotný obytný prostor.
Obytný prostor je otevřený téměř bez příček, je ale funkčně dělený nábytkem, nízkými, částečnými nebo skleněnými přepážkami. Pevné příčky jsou nahrazovány posuvnými, umožňujícímu větší variabilitu a propojení prostor.
Kuchyně a schodiště jsou umístěny přímo v obytné místnosti. Malé ložnice v patře jsou paralelně řazeny za sebou s přístupem ze společné chodby.
Dispoziční vazby jsou promyšlenější, osvobozenější od konvencí, těsněji propojené s exteriérem. Vývoj půdorysu směřuje ke skromnosti a snižování provozních nákladů.
Funkce, prostor, provoz
Základem půdorysného konceptu domu je provozní a dispoziční schéma. Variant vhodného uspořádání domu existuje nespočetné množství. Odchylky jsou dány individuálními typologickými požadavky konkrétního uživatele na funkci místností, jejich velikost a provozní vazby mezi nimi.
Každý klient má právo si určit, jaké místnosti v jeho domě budou. Někdo si nedokáže představit dům bez sauny, jiný potřebuje kutilskou dílnu, pro dalšího je důležitá pracovna.
Každý má také vlastní představu o velikosti místností. Někomu postačí obývací pokoj o velikosti intimních šestnácti metrů, někdo se nespokojí se třiceti.
Plochy místností by ale neměly klesnout pod minimální hodnoty dané normou, která sice není závazná, ale vychází z proporcí člověka, z hygienických požadavků a souvisí tedy i s potřebnou kubaturou vzduchu. Například ložnice s jedním lůžkem by měla mít plochu minimálně osm metrů čtverečných, se dvěma lůžky dvanáct.
Každý uživatel má také jiné nároky na provoz v domě. Někdo z ložnice chodí do koupelny přímo, někdo přes komunikační chodbu nebo přes převlékací šatnu.
Provoz v domě je odrazem každodenní činnosti jeho obyvatel. Proto by měl být co nejjednodušší, logický a jasně srozumitelný. Místnosti s odlišnými provozy by se neměly vzájemně křížit. Nevhodná je průchodnost pokojů, jež by logicky měly mít samostatný přístup (např. přes pracovnu by se nemělo chodit do dětského pokoje).
Opět existují legislativní požadavky, které určující, jaké vazby a kde jsou přípustné. Například záchod nesmí být přímo přístupný z obytné místnosti, pouze přes předsíňku. Výjimkou je případ, kdy slouží jako příslušenství pouze jedné obytné místnosti např. ložnici, potom je možná vazba přímá.
Provozní schéma
Dům nebo byt se podle provozu dělí na dvě základní části, které by pro správné fungování domu měly zůstat odděleny. Představují je denní část tzv. společenská zóna určená k dennímu užívání a noční část tzv. klidová zóna určená k odpočinku.
Ideálním oddělením provozů je zónování domu po patrech, kdy přízemí představuje společenskou zónu a patro zónu klidovou. Problémem tohoto uspořádání je však plošný nepoměr obou částí, společenská část bývá zpravidla větší než část klidová.
Obě části domu se dále skládají z místností, shlukujících se do prostorů se svým vlastním podprovozem. V denní části najdeme vstupní a komunikační prostory (závětří, zádveří, šatna, předsíň nebo chodba či hala, WC), skladovací a hospodářské prostory (garáž, dílna, kotelna, sklady), prostory společenského kontaktu (obývací pokoj, jídelna, pracovna, terasa) a hospodářské centrum (kuchyně, spíž, domácí pracovna, prádelna).
V noční části jsou to prostory odpočinku a individuálních zájmů (ložnice rodičů, pracovna, ložnice dětí, herna, pokoj pro hosta) a prostory pro hygienu a regeneraci (koupelna, WC, převlékací šatna, sauna, domácí posilovna).
Půdorys a pozemek
Vytvořit koncept dispozice domu neznamená pouze poskládat potřebné místnosti o určité plošné velikosti vedle sebe tak, jak by měly provozně fungovat. To je pouze jedna stránka tvorby obytného půdorysu, u které končí většina katalogových domů.
Neméně důležité jako prostor, provoz a funkce jsou územní souvislosti. Umístění komunikaci předurčuje polohu garáže a vstupních prostor. Z tvaru, velikosti pozemku, přípustné vzdálenosti stavby od hranic pozemku apod. může vyplynout půdorysný tvar domu (čtverec, obdélník). Do konceptu se může zapojit okolní zeleň. Orientace pozemku vůči slunci zase předurčí umístění obytných místností a příslušenství domu.
V domě si totiž nejsou všechny místnosti rovnocenné, co se týká orientace vůči slunci a také nároků na větrání. Některé místností nepotřebují přímé osvětlení ani přímé větrání (záchod, spíž, šatna, garáž...), jiným postačí pouze přímé větrání a osvětlení ze severní fasády (koupelna, kotelna, prádelna…). Jsou to místnosti příslušenství.
Naopak jiné místnosti nejenže musí být přímo osvětleny, ale také musí splňovat požadavek na prosluněnnost. To jsou obytné místnosti.
Obytná místnost je místnost o ploše alespoň osmi metrů čtverečných, která má přímé denní osvětlení okny, je přímo větratelná okny, je vytápěna s možností regulace tepla a vzhledem ke svému dispozičnímu a stavebně technickému řešení je určena k trvalému bydlení a netvoří příslušenství bytu. (obývací pokoj, kuchyně nad 8 m2, jídelna, ložnice, dětský pokoj, pracovna, herna…).
Současné typové domy jsou navrhovány universálně, bez ohledu na umístění na konkrétním pozemku. Obytné místnosti jsou orientovány na všechny světové strany. A klientům, kteří je kupují, nevadí, že dětské pokoje mohou být orientovány na sever a tudíž nejsou prosluněny vůbec.
Orientace vůči slunci
Místnosti orientované na východ bývají ráno hluboce prosluněny. V létě jsou příjemně prohřáté, zato v zimě nejvíce ochlazené. Na východ je vhodné umístit ložnice, pracovnu, sportovní místnosti, kuchyň.
Jih je nejcennější stranou domu, neboť i v zimě nabízí proslunění. V létě je ale polední slunce příliš ostré a vyžaduje ochranu v podobě žaluzií, lamel nebo markýz. Na jih se hodí obytné místnosti, ve kterých se tráví nejvíce času, tj. obývací pokoj, dětský pokoj, jídelna, zimní zahrada, terasa.
Západní strana je stranou návětrnou. Prosluněna a prohřátá bývá až odpoledne, proto se zde situují večerní společenské místnosti, hudební místnosti, haly, herny, knihovna.
Pro sever je typický nedostatek slunce, studené větry, stejnoměrné světlo, ale také málo hmyzu. Své místo zde mají místnosti vyžadující chlad a bez nároku na proslunění jako sklady, spíže, dále komory, garáž, kotelna a veškeré další příslušenství.
Interiér a exteriér
Propojenost vnitřního prostoru a vnější formy domu je neodmyslitelná. Proto koncept domu musí vznikat komplexně, interiér a exteriér současně. Špatný je postup, kdy nejprve vzniká půdorys, který následně obalíme zdmi a čekáme, „co z toho vyleze“.
Závěr
Koncept stavby je vždy přirozenou reakcí na potřeby uživatele, proto půdorys nemůže vycházet z pevně stanovených zásad.
Před návrhem dispozice domu je třeba si ujasnit nároky na provozní vazby, funkční a plošné požadavky. V koncepci dispozice domu by měl být využit potenciál konkrétního pozemku. Důležité je neopomíjet propojenost půdorysu se vzhledem domu.
 Provozní schéma bytu či domu. |
 Půdorys přízemí typového rodinného domu Klasik 165 firmy Euroline s.r.o. Centrem domu je hala s dvouramenným schodištěm, kolem které jsou poslepované další místnosti. Nechybí arkýř ani zdi uskočené pod úhlem 45 stupňů. Obytné místnosti v přízemí jsou uzavřené, propojené pouze průchodem bez jakékoliv variability uspořádání. |
 Půdorys podkroví typového rodinného domu Klasik 165 firmy Euroline s.r.o. |
 Vnější vzhled typového rodinného domu Klasik 165 firmy Euroline s.r.o. |
 Půdorys přízemí individuálního rodinného domu ve Slivenci, autor: Ing. arch. Michal Šmolík, realizace 2001-2002 Obdélníkový tvar půdorysu kopíruje tvar úzkého pozemku, který bohužel neumožňuje orientaci obytných místností na jih. Obytné místnosti jsou proto orientovány na západ a jih, příslušenství na východ. Volný půdorys přízemí je funkčně členěn vloženou konstrukcí krbu a kuchyně, schodiště se stává součástí otevřeného obytného prostoru. |
 Půdorys patra individuálního rodinného domu ve Slivenci, autor: Ing. arch. Michal Šmolík, realizace 2001-2002 |
 Vnější vzhled individuálního rodinného domu ve Slivenci, autor: Ing. arch. Michal Šmolík, realizace 2001-2002 |
 Interiér individuálního rodinného domu ve Slivenci, autor: Ing. arch. Michal Šmolík, realizace 2001-2002 |
