Joachim Dvořák nikdy nezapomene zdůraznit, že jeho životním „know how“ je intuice, díky níž objevil například úspěšného autora Jaroslava Rudiše. Řídil se jí, i když musel rychle řešit bydlení. Do života mu totiž před lety zasáhla rozvodněná Vltava, zničila mu redakci a byt v přízemí domu v pražském Karlíně.
Vlastnoručně ilustrované zápisky z cesty po Evropě s podpisem spisovatele Milana Kundery částečně poničila povodeň.
„Všechno odnesla voda, zbyl mi pes, doklady a promáčený vlastnoručně ilustrovaný cestovní deník s podpisem Milana Kundery. Dlouho jsem ho skladoval jako mamuta v mrazáku, nakonec ho v archivu Národní knihovny oživili,“ vzpomíná.
A pokračuje: „Pokud se vám něco takového přihodí, spousta věcí se změní. Žiju spíš filantropicky, knížky nesbírám. Po povodních jsem sháněl byt, ale vyhodili mě ve všech bankách, nikdo mi nechtěl dát úvěr. Po různých eskapádách jsem hypotéku dostal a koupil tento byt v činžáku z 20. let. Nastěhování oslavil bouřlivým mejdanem pro sto padesát lidí.“
Přestože Joachim byt vlastní už patnáct let a dosud splácí hypotéku, odbydlel si v něm pouze třetinu z této doby. Stometrový zrekonstruovaný prostor sám pro sebe nepotřeboval, půjčoval ho kamarádům, později pronajímal. Mezitím byt díky moderním úpravám a umístění v lokalitě u Vltavy, tentokrát v dostatečné vzdálenosti, bezpečné je i druhé patro, získal na ceně.
„Někteří lidé si k domovu vytvoří pouto hned, já až teď. Stěny jsou prázdné, chybí lustry, počítal jsem, že to bude provizorium. Ale pořizoval jsem podstatné věci, nezahlcoval pokoje něčím, na co padá prach.“
Dámská jízda
Fotogalerie |
Interiér v pánském stylu není přezdobený, okna bez závěsů rámují městské záběry, část fasády prvorepublikové budovy, na opačné straně výhled do udržovaného vnitrobloku.
Joachim zmiňuje, že domov ovlivnily ženy: „První úpravy jsem zadal architektovi, známému tehdejší přítelkyně. Odjeli jsme na dovolenou a po návratu mě čekalo nemilé překvapení. Dostal jsem kopačky a přičinlivý strýc přítelkyně mezitím vytrhal parkety. Po čase mě další přítelkyně přesvědčila, ať se do přestavby pustím znovu a kompletně. Moje matka chodila rok a půl na úřady, abych dostal stavební povolení. Já na to neměl nervy.“
Autorkou řešeních, která se postarala o zachování autentické nálady, je Joachimova kamarádka, designérka a výtvarnice Eva Eisler. Poradila mu, aby nechal vše původní a nesnižoval strop podhledy, jak mu v projektu navrhovali architekti.
Zabráním lodžie, tak úzké, že se na ní dalo jen kouřit, vznikla pracovna, odkud proudí světlo skleněnou příčkou do předsíně. Vytrhané parkety nahradila dubová olejovaná podlaha, repasí prošla okna a dveře. Režná zeď v ložnici spojuje moderní s originálem. Stačilo oklepat omítku a naimpregnovat ji. „O věcech okolo sebe přemýšlím, cihly porušily princip převládajících bílých stěn,“ dodává Joachim.
Z domova i ze zahraničí
Podobně by mohl vypadat apartmán v New Yorku, Paříži či Miláně. Je to dané osobou umělecky založeného majitele, který občas nachází inspiraci mimo domov, i tím, že vyhledával věci s příběhem. Současná dispozice je oproti původní změněná. Při rekonstrukci zmizely příčky, zůstaly jen dvě nosné zdi, v místě koupelny bývala kuchyň. Joachim si přál minimalistickou koupelnu, z toho důvodu jsou podlaha a stěny obložené dlažbou v imitaci kamene.
Minimalistický vzhled koupelny sousedící s ložnicí umocnila velkoformátová dlažba v imitaci kamene na podlaze i na stěnách. Místo vany je prostorný sprchový kout.
„Dal jsem přednost zdravější ekologické variantě se sprchovým koutem, v koupelně to vypadá většinou líp, než když tam stojí vana. Trochu mi ale chybí. Užívám si ji na cestách, pustím si muziku a koupu se přes hodinu,“ přiznává.
A doplňuje: „V New Yorku mě zaujalo, že na podlaze nemají lišty. Čeští řemeslníci to odmítli s tím, že dřevo pracuje a mezi stěnou a podlahou by vznikly ošklivé spáry. Jinak všechno sedí a vypadá, jak jsem si představoval.“
Krok za krokem
Joachim se po čase nastěhoval zpátky a pomalu se zabydloval. Zprvu mu stačilo pár věcí, v kuchyni vlastně jen obyčejný nůž. Pak si ale uvědomil si, že pokud bude vařit malé dceři, kterou má ve střídavé péči, je to málo. Připouští, že v relativně vysokém věku musel začít znovu a kuchyň standardně dovybavil.
Na stěnách nevisí obrazy, v obývacím pokoji je jen o zeď opřená velká fotografie od Ibry Ibrahimoviče, „autora“ severních Čech. „Na smutnou krajinu s výsypkami se kolegové v redakci dívat nechtěli. Mně se naopak líbí, takže jsem ji vzal domů,“ vysvětluje.
S dcerou Miou si promítají oblíbené filmy na nejdelší stěně obývacího pokoje a společně také rádi cestují. „Obrázky“ z cest neboli zážitky rodiče a dítěte, se potom objevují v Raketě, dětském časopisu, který Joachim čtyřikrát ročně vydává.
Jako nakladatel podporuje mladé kreativní lidi, šanci dal i výtvarnicím z obchodu Široko, kde si vybral barevný přehoz na postel z merino vlny. Jedinečnou atmosféru interiéru, udělaly‘ retro kusy z bazarů a stylových obchodů. Prvním úlovkem byla starší kožená a naprosto nadčasová pohovka.
V obývacím pokoji je hodně světla díky velkým repasovaným oknům. Čalouněné křeslo u okna připomíná sedadlo pilota F1. Jde o padesát let starý prototyp z obchodu Retro Objects.
„Koupil jsem tam i originální pohodlné židle, které mají sedáky plněné vzduchem, pár zajímavých designových lamp, zrcadlo, malý stolek do ložnice... Školní švédskou bednu jsem objevil na stránkách nanovo.cz. Figurína v rohu pokoje je z tržnice, potřebovali jsme ji pro dokumentární výstavu Petra Síse a takto ji oblékla moje dcera,“ shrnuje Joachim.
