Kam směřovaly vaše první kroky?
Vydal jsem se do centra Prahy, na Karlův most. Navštívil jsem pak i Pražský hrad, Chrám svatého Víta, Strahovský klášter. V Japonsku jsou česká města, jako je třeba Praha nebo Český Krumlov, notoricky známá jako turistické cíle. Pro mě ale mají ta místa ještě další rozměr.
Jaký?
Každou neděli navštěvuji jokohamskou katolickou katedrálu Nejsvětějšího srdce Ježíšova ve čtvrti Jamate. Mám ji nesmírně rád, je pro mě inspirativní. Navrhl ji právě český architekt, Jan Josef Švagr. V oknech má nádherné vitráže a na jedné z nich je i pohled na Pražský hrad a pod ním, když se dobře podíváte, je Karlův most. Ten mám rád. Z kostela ho důvěrně znám, těšil jsem se na něj naživo.
Jako nejsilnější tedy vnímáte v Česku historickou architekturu a památky?
Jednoznačně ano. Jsem z nich nadšený. V Praze jsem viděl i kubistickou architekturu nebo Tančící dům. Skutečně dobrý pocit mám ale z toho, v jaké rovnováze je u vás moderní život a památky. Fascinují mě i vaše náměstí. Tak velké náměstí, jako je třeba v Českých Budějovicích, by se v Japonsku už dávno proměnilo v parkoviště plné aut. O současné české architektuře ale toho bohužel moc nevím, i když by mě zajímalo, kam se ubírá.
Prohlédněte si domy Hosaky |
Běžnou praxí českých porevolučních let jsou katalogové rodinné domky. Naopak z Japonska přicházejí promyšlené a na míru ušité stavby. Staví se tak u vás všude?
Bohužel ne. Domy, o kterých mluvíte, jsou skutečně výjimečné. V posledních letech pochází i u nás většina rodinných novostaveb z unifikovaných katalogů velkých projekčních firem. Ne že by hotové, koupené projekty majitelé stavěli úplně bez výhrad, to bych jim křivdil. K drobným úpravám se přistoupí téměř vždy. Cíleně se ale za architektem vydá opravdu jen hrstka zájemců o nové bydlení, řekl bych dokonce, že méně než jedno procento z celkového počtu drobných investorů.
Čím to je?
Je to jen obyčejný stereotyp a pohodlnost. Japonci jsou prostě zvyklí takto postupovat. Když si chtějí postavit dům, obejdou několik velkých kanceláří s typovými domy a tam si vybírají z nabídky, kterou jim předloží. Nepřemýšlí nad tím, že by měli spíš jít za architektem a nechat si postavit něco skutečně pro ně. Ani je to nenapadne, že taková možnost existuje. Je to velká škoda a prolomit tohle myšlení jde jen velmi těžko. A pak důležitou roli hrají i peníze. Katalogový domek u nás vyjde často levněji.
Může se hoditNajděte si byt, který přesně odpovídá vašim představám. Vybírejte na Reality.iDNES.cz. |
Jací jsou tedy lidé, kteří se obracejí na architekty?
Trochu požitkáři a hlavně vzdělaní. Chtějí si užívat život, přemýšlí o tom, jak a kde bydlí. To stále není úplně pro všechny Japonce typické. Dbají i o to, jak vypadají, jsou moderní, žijí designem, stylem, módou. Chtějí něco speciálního.
Hodně lidí u nás žije v panelových domech. Jak je to v Japonsku?
I u nás jsou celá sídliště, říkáme jim "mansion", podobně jako v angličtině. V Japonsku se ale jedná skutečně jen o sídlištní věžáky. Každý metr čtvereční je opravdu drahý, a tak, i když je ne všichni milují, jako domovů si jich váží. Kvůli četným zemětřesením a požárům jsou konstruované stabilně a poctivě. Co není dobře postavené, se bourá, a dobří architekti opravují a rekonstruují jen ty sídlištní domy, které splňují náročné stavební a bezpečnostní podmínky. Stejně bych to uplatňoval i tady v Čechách, kompromisy jsou k ničemu.
V Japonsku dlouhá desetiletí působil Antonín Raymond, český rodák, který bývá označován za otce moderní japonské architektury.
To je naprostá pravda. Ve škole jsme se mu hodně věnovali, je to důležitá kapitola naší architektury. Jen jsem nevěděl, že pocházel z Čech. Aniž bych o tom víc přemýšlel, myslel jsem, že je to Američan, stejně jako jeho kolega, Frank Lloyd Wright. Jeho koncertní síň v prefektuře Gunma nebo katolický kostel v Nagoji jsou prostě nedostižitelné. Jednou bych si přál vytvořit něco podobného.
Zajděte si na HosakuNahlédnout do procesu jeho tvorby můžete na výstavě Ku u so u (Fantazie) v Domě umění v Českých Budějovicích. Až se budete kochat pohledem z výstavní síně na náměstí, všimněte si, že v levém okně poslední místnosti visí jedna ze skic domu se sestavou světlíků v Jokohamě. V expozici najdete i plánky od dalších staveb: vilky s uzavřeným dvorkem nebo domu pro neslyšící rodinu. |
Máte nějakou vizi, co by to mělo být?
Přál bych si, aby to bylo něco, co bude udávat rytmus dalším generacím. Je jedno, zda to bude věž, kaple nebo galerie. Mělo by to ale určitě být místo, kde se budou lidé rádi setkávat a kde budou šťastní. Co nebo kde by to mělo být, mi je jedno. Rád bych postavil něco mimo Japonsko, v Evropě. Raději než v Americe, ta nemá takovou stavitelskou historii. Klidně bych se pustil do něčeho tady, v České republice.
Češi se ale takových stěžejních děl dost bojí. Není to tak dávno, kdy byla vypsána soutěž o návrh na novou knihovnu. V reakci na vítěznou stavbu se do sebe pustili politici, umělci, veřejnost. Zahoří někdy podobnou diskuzí Japonci?
Stává se to. Naposledy taková velká kauza proběhla při soutěži o podobu nové koncertní haly ve městě Odawara, asi před sedmi lety. Na radnici se po volbách změnila garnitura a najednou už dílo, které vytvořilo studio Rikena Jamamota, nebylo nejlepší. Jamamoto o dokončení haly ještě dlouho bojoval, ale nakonec od toho upustil. Do dneška se nepostavilo nic. Jsem moc rád, že se mi zatím nic takového nepřihodilo. Ani si neumím představit, co bych dělal. Určitě bych se neotřepal třeba tak rychle jako Jamamoto, ten hned tvořil dál. Já bych asi neměl odvahu se hned do něčeho nového pouštět. Musel bych si vyčistit hlavu.
Během svého pobytu budete pracovat s místními mladými studenty, doma učíte na univerzitě. Jaká je nejdůležitější rada, kterou jim dáváte? Nikdy se nevzdávejte. Je to i moje motto. Občas to sice drhne, ale nikdy nesmíte povolit. Nejde skončit u toho, co se vám zdá jakžtakž dobré, chce to jít dál, učit se, zaznamenávat a stále o projektech přemýšlet. Udělat pro výsledek maximum a můžete si být jistí, že vznikne něco úžasného, úspěch se dostaví.
Kdo je Takeši Hosaka
- Narodil se v roce 1975 v prefektuře Jamanaši na ostrově Honšú.
- V roce 2004 založil vlastní studio a stal se jednou z vůdčích osobností současné japonské architektury.
- Vystudoval architekturu na univerzitě v Jokohamě, od roku 2012 na ní sám vyučuje.
- Navrhl desítky staveb, například rodinných domů: RoomRoom, Outside In, Daylight House i veřejných prostor, mezi neznámější realizace patří nudlová restaurace Hótó Fudó na úpatí hory Fudži.
- V Evropě vystavuje vůbec poprvé, přijel na pozvání Michala Škody z českobudějovického Domu umění. Výstavu lze vidět do 3. května 2013.
- Společně se studenty architektury liberecké univerzity navrhne a vybuduje objekt pro budějovické náměstí. Postaví ho tesařský mistr Kadžiwara, který s Hosakou dlouhodobě spolupracuje a kvůli budějovickému projektu vůbec poprvé v životě opustí japonské ostrovy.
