Zatím jiná možnost není. V Liberci jsme koupili polovinu domku se zahradou, kterou si postupně spravujeme. V Praze pracuji a v Hrubé Skále bydlí rodiče a teď poměrně často i my.
Proč zrovna Liberec?
Tohle město se mi moc líbí. V létě jsou tu navíc ideální podmínky na kolo a v zimě zase na lyže a na běžky. Navíc Turnov, za který jsem kandidoval, spadl pod Liberecký kraj. Tak sem vlastně patřím i politicky.
Už jste někdy bydlel v domku?
Ne. Jsem typické "činžákové dítě". Ale dost času jsme vždycky trávili na chalupě v Hrubé Skále. Takže tohle je první pokus zařídit si domeček.
Domeček?
To bylo jen obrazně. Jinak je to krásný dům se dvěma byty, původně z devadesátých let 19. století. V minulosti byl zvenku "vylepšován", přestože se dům nachází v památkové zóně. To bychom chtěli časem uvést aspoň trochu do původního stavu.
A co interiér?
Tak ten naštěstí zůstal původní - okna, kliky, barevná okýnka, dřevěné stropy, přesně podle německého vzoru, což je pro Liberec vzhledem k historii typické. Původní jsou dokonce i některé žárovky.
Kdy se sem chcete nastěhovat definitivně?
Tak to asi potrvá dost dlouho. Zatím ještě není skoro nic hotovo, dokonce se koupeme ve studené vodě. Jen pro našeho šestiměsíčního syna Štěpána ji přihříváme.
Co přijde na řadu jako první?
Jsme ve stadiu úpravy místností. Tady se nám zatím nedaří skloubit naše představy s představami památkářů. Ale určitě víme, že jedna místnost bude knihovna. A chtěli bychom ji propojit s další místností, kde by měl být obývák a jídelna. A tento prostor pak celý otevřít směrem do zahrady. No a poslední místnost bude ložnice. Až nakonec přijde na řadu suterén. Původně tam byla prádelna, ale já to vidím jako místo pro saunu. Ta je příjemná hlavně v zimě po lyžování.
Už jste přemýšleli o tom, jak si zařídíte interiér?
Zatím ne. Pokud jde o můj vkus, mám rád čistý konstruktivismus třicátých let minulého století. Teď se takové věci vyrábějí znovu. Líbí se mi třeba krásné stojací lampy. Ale s Magdalénou (pozn. red. - se dohodli, že si zatím koupíme jen pár kusů nábytku, které si chceme nechat dlouho.
Přesto, máte zde už nějaké zvlášť oblíbené místo?
Prosklený výklenek v obýváku. Zatím si tam čtu vsedě na zemi, ale už tam mám naplánováno to správné křeslo.
Jaké by mělo být?
Chtěl bych kov s kůží a k tomu pěknou stojací lampu.
Máte také nějakou zvlášť oblíbenou věc?
Tou je dřevěný hroch. Dostal jsem ho loni v Jihoafrické republice. Výrobce hlásá, že v domě, kde takový hroch bydlí, je štěstí zaručeno. Dům má docela velkou zahradu.
Jak si ji představujete v budoucnu?
Ani já, ani manželka nemáme k zahrádce moc vztah. Tudíž si vystačíme s trávníkem. Ale zatím to tu vypadá spíš jako džungle.
Chtěl byste v Liberci zůstat?
Určitě. Z tohoto domku se dá udělat bydlení podle našich představ. A taky je tu všechno, co potřebujeme k životu. Je tu univerzita, kde bych mohl učit, až skončím v politice. Manželka tu pracuje jako ředitelka Nadace pro záchranu Jizerských hor a je do této problematiky tak zabraná, že ji jen tak nevyčerpá.
Proč zrovna Liberec?
Tohle město se mi moc líbí. V létě jsou tu navíc ideální podmínky na kolo a v zimě zase na lyže a na běžky. Navíc Turnov, za který jsem kandidoval, spadl pod Liberecký kraj. Tak sem vlastně patřím i politicky.
Už jste někdy bydlel v domku?
Ne. Jsem typické "činžákové dítě". Ale dost času jsme vždycky trávili na chalupě v Hrubé Skále. Takže tohle je první pokus zařídit si domeček.
Domeček?
To bylo jen obrazně. Jinak je to krásný dům se dvěma byty, původně z devadesátých let 19. století. V minulosti byl zvenku "vylepšován", přestože se dům nachází v památkové zóně. To bychom chtěli časem uvést aspoň trochu do původního stavu.
A co interiér?
Tak ten naštěstí zůstal původní - okna, kliky, barevná okýnka, dřevěné stropy, přesně podle německého vzoru, což je pro Liberec vzhledem k historii typické. Původní jsou dokonce i některé žárovky.
Kdy se sem chcete nastěhovat definitivně?
Tak to asi potrvá dost dlouho. Zatím ještě není skoro nic hotovo, dokonce se koupeme ve studené vodě. Jen pro našeho šestiměsíčního syna Štěpána ji přihříváme.
Co přijde na řadu jako první?
Jsme ve stadiu úpravy místností. Tady se nám zatím nedaří skloubit naše představy s představami památkářů. Ale určitě víme, že jedna místnost bude knihovna. A chtěli bychom ji propojit s další místností, kde by měl být obývák a jídelna. A tento prostor pak celý otevřít směrem do zahrady. No a poslední místnost bude ložnice. Až nakonec přijde na řadu suterén. Původně tam byla prádelna, ale já to vidím jako místo pro saunu. Ta je příjemná hlavně v zimě po lyžování.
Už jste přemýšleli o tom, jak si zařídíte interiér?
Zatím ne. Pokud jde o můj vkus, mám rád čistý konstruktivismus třicátých let minulého století. Teď se takové věci vyrábějí znovu. Líbí se mi třeba krásné stojací lampy. Ale s Magdalénou (pozn. red. - se dohodli, že si zatím koupíme jen pár kusů nábytku, které si chceme nechat dlouho.
Přesto, máte zde už nějaké zvlášť oblíbené místo?
Prosklený výklenek v obýváku. Zatím si tam čtu vsedě na zemi, ale už tam mám naplánováno to správné křeslo.
Jaké by mělo být?
Chtěl bych kov s kůží a k tomu pěknou stojací lampu.
Máte také nějakou zvlášť oblíbenou věc?
Tou je dřevěný hroch. Dostal jsem ho loni v Jihoafrické republice. Výrobce hlásá, že v domě, kde takový hroch bydlí, je štěstí zaručeno. Dům má docela velkou zahradu.
Jak si ji představujete v budoucnu?
Ani já, ani manželka nemáme k zahrádce moc vztah. Tudíž si vystačíme s trávníkem. Ale zatím to tu vypadá spíš jako džungle.
Chtěl byste v Liberci zůstat?
Určitě. Z tohoto domku se dá udělat bydlení podle našich představ. A taky je tu všechno, co potřebujeme k životu. Je tu univerzita, kde bych mohl učit, až skončím v politice. Manželka tu pracuje jako ředitelka Nadace pro záchranu Jizerských hor a je do této problematiky tak zabraná, že ji jen tak nevyčerpá.
