Za působivou geometrií skleněných tvarů se skrývá nečekaná inspirace. Jaké motivy vás oslovují?
Léta se věnuji cyklu, který nazývám Co po nás zbyde. Sbírám odpadky, bedny od všeho možného, nejrůznější polystyreny od sporáků, lednic, televizí. Lidé obaly vyhodí a já je pak nacházím v popelnicích před barákem a posbírám pro své plastiky. Bedny zpracuji na modely a z barevných skel utavím objekty. Transformací do kvalitního materiálu je hezká i obyčejná krabice. Vznikají nové věci, co po nás zbudou.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.
Věnujete se také designu. Jaké místo zaujímá ve vaší tvorbě užitkové sklo?
Kromě plastik je mým druhým tématem. Baví mě navrhovat vázy a nádoby různých tvarů i barev. A opět recykluji. Formy si dělám z betonové podezdívky, známé ze satelitních městeček, které se tváří jako kámen a ve finále na skle vytváří působivé struktury.
Jiné vznikají z otisku děrovaných cihel. Mezi mé oblíbené patří i lahve, říkám jim kanálové flašky, pro jejichž design využívám poklopy z kanálů, které vídáme okolo baráků. Kolem nás se povaluje spousta věcí, které lze takto recyklovat. A často nás pak překvapí, jak ve finálním tvaru hezky vypadají.
Zamýšlíte se při tvorbě, jak budou vaše vázy, lahve nebo plastiky působit v interiéru?
Nijak významně o tom nepřemýšlím, dělám, co mě baví. Nechodím trendům ani poptávce naproti. Věřím v opravdovost tvorby, ctím jednoduchost a do komplikovaných složitostí se nepouštím. Jednoduché věci jsou nejčistší a také v interiérech dobře fungují. Záleží pak na každém, zda na mísu naservíruje ovoce nebo sklo nechá samostatně působit, jestli se rozhodne pro jednu lahev nebo z nich vytvoří celou řadu. Pro mě tvorba znamená hru a zábavu.
Mnoho věcí vzniká náhodou, člověk se k nim propracuje přes nerafinované způsoby a najednou zjistí, že je o ně zájem. Tím, že jsem si zvolil cestu transformace nalezených předmětů, v mém ateliéru se objevují drobné plastiky, ale i rozměrné objekty.
Některé již vyžadují umístění na soklu a pro jejich průhlednost dobře působí ve volném prostoru. Pracuji také se širokým barevným spektrem, oblíbené mám jemné odstíny nebo hodně syté tóny, které sklo až znetransparentní.
Nedávno proběhla vaše výstava Sklorealismus v galerii Kuzebauch. Vnímáte větší zájem o autorské sklo?
Ačkoliv se trh od roku 1989 zkultivoval a zlepšil, sběratelství v Čechách zůstává stále v plenkách. Více než o autorskou plastiku je zájem a větší poptávka po užitkovém sklu, svítidlech, žardiniérách, vázách. Ateliérové sklo zůstává na okraji. Proto jsem rád za každý počin, který představuje sklářskou tvorbu a navazuje tak na významnou českou tradici.
Další zajímavé rozhovory a návštěvy najdete v časopise Domov.
Jakub Berdych*1953 Umělec, restaurátor, sklářský výtvarník, designér, pedagog. V letech 1975 až 1983 působil na VŠUP v Praze, od roku 1983 pracuje jako restaurátor a volný umělec. Mezi jeho významné restaurátorské projekty patří rekonstrukce historického interiéru na zámku v Českém Dubu (1983), realizace kubistické vstupní brány hřbitova v Praze-Ďáblicích (1986), design a realizace interiéru v Novém kostele v Kolíně nad Rýnem (1994–96) nebo design a realizace synagogy v Liberci (2000–01). Od 80. let se Jakub Berdych věnuje také volné tvorbě, zabývá se především tématem „Co po nás zbyde?“ a užitkovému sklu. Od roku 2003 působí jako pedagog na Technické univerzitě v Liberci. Aktivně vystavuje, naposledy letos na jaře v pražské galerii Kuzebauch představil svou tvorbu na výstavě Sklorealismus. Žije a pracuje v Praze a na Malé Skále v severních Čechách, kde kurátorsky vede Maloskalskou galerii Josefa Jíry.  |
