Jak zabránit každodenní potopě v koupelně

  • 14
Voda stříkající všude kolem bývá příjemná – tedy pokud jste právě na zahradě a teploty dosahují kolem třiceti. Opakuje-li se stejná situace každý den v koupelně, jde už o záležitost poněkud nemilou. Řešení existují dvě – buď se přestanete sprchovat, nebo zabráníte vodě, aby se rozlévala všude kolem.

Nejjednodušší způsob, jak si užít sprchování, je pořídit si sprchový box – tedy komplet sprchové vaničky a zástěny. Výrobce zaručuje jejich funkčnost a vodotěsnost.

Ovšem spousta lidí volí kompromis – sprchuje se ve vaně nebo volí kombinaci vaničky a zástěny. Velmi elegantní řešení nabízejí různé výklenky a niky, které stačí doplnit pouze sprchovými dveřmi či sprchovým závěsem.

Řešení za stokoruny
Zbývá vám pouze několik stokorun? Stále je to ještě dost na sprchové závěsy, které dokážou vodu udržet ve vymezeném prostoru. Ovšem pro jejich účinnost platí: za málo peněz málo muziky.

Závěs sice zachytí většinu kapek odstřikujících při sprchování, ale většímu přívalu neodolá (či spíše mezi zdí a závěsem zůstane stále dost místa na to, aby se koupelna proměnila v rozvodněnou Otavu.
 
Sprchové závěsy se vyrábějí ze stoprocentního PVC, polyesteru nebo bavlny. Ty první bývají poměrně levné. Jejich cena se pohybuje kolem 250 až 300 korun za kus. Výrobci však u nich našli výhodu, kterou jiné materiály nemají – průhlednost.

Ne všem však tyto materiály vyhovují – jakmile je prostor na sprchování malý, neubráníte se občas těsnému kontaktu, který končívá „nalepením“ závěsu na tělo.

Polyesterové závěsy bývají opatřené impregnační úpravou. Pořídíte je za 400 až 500 korun. Ve spodním okraji mívají zpravidla zašité závaží, které zajišťuje lepší stabilitu závěsu, jenž pak lépe brání vodě, aby se dostala mimo vymezený prostor.

Bavlněné závěsy mohou být opatřeny protiplísňovou úpravou, lze je snadno prát, na tuzemském trhu však bývají spíše výjimkou. Mnohý z nás si možná vzpomene na veřejné sprchy, kde závěsy zdobil plísňový „okraj“.

Doma to už dnes nehrozí. Jejich údržba je mnohem jednodušší – můžete je prát. Ty z PVC pouze v ruce, polyesterové a bavlněné na čtyřicet stupňů v pračce.

Závěsy je možné použít jak ke sprchovému koutu, tak k vaně. Podle toho se liší rozměr – nejčastěji se vyrábějí ve velikostech 120 x 200 a 180 x 200 centimetrů. Zpravidla se prodávají i v kompletu s dalším koupelnovým  textilem, lépe pak barevně sladíte všechny doplňky.

Pro majitele van
Vanu, nebo sprchu? Pro mnohé majitele malých koupelen je to skoro stejný problém jako pro Hamleta být, či nebýt… Konec v tomto případě nemusí být tragický. Tady totiž existuje kompromis.
 
Vanu je možné doplnit zástěnou, nebo si z ní dokonce vytvořit vanový kout. Záleží na každém, čemu dává přednost: účelnosti, nebo kráse? Cena je totiž v obou případech velmi podobná - od deseti tisíc korun výš.

Vanová zástěna zakrývá pouze část kolem baterie a sprchy. Kout vytvoří kolem dokola uzavřený prostor, kudy neunikne ani kapka.

Právě v kapkách je zřejmě největší rozdíl. Vanová zástěna jich zadrží méně. Podobně jako závěs je předurčena k tomu, aby zachytila odstřikující vodu. Jestliže přímo proti ní pustíte sprchu, voda proteče. Kout je však dokonale těsný, a proto odolá i „velké vodě“.

V malém prostoru však působí poměrně mohutně a někdo si tu může připadat jako v akváriu. Otevřít jdou pouze dveře, proto přístup dovnitř není největší. Uzavření celého prostoru by mohlo vadit třeba rodinám s dětmi, kde je nutný dohled rodičů a občas i rychlý zákrok, když se potomek rozhodne začít s potápěním nebo si chce na vlastní kůži ověřit, proč nesmí sahat na červený kohoutek.

Vanové zástěny vypadají lépe a je jedno, zda se rozhodnete pro pevnou nebo skládací. Ve druhé případě si lze navíc vybrat posuvnou nebo otočnou. U posuvných - zpravidla bývají třídílné - bývá vždy jeden segment pevný a další dva za něj skládáte.
Pro větší vany, zejména rohové, můžete zvolit čtyřdílný kout, kde jsou dvě pole instalovaná napevno a dvě posuvná. Otočné zástěny nejprve posouváte po delší části strany a v závěru je otáčíte rovnoběžně s kratší stěnou. Pozor však v tomto případě na vodovodní baterii!

Právě na tuto stranu se velmi často instaluje. Asi před dvěma roky se na našem trhu objevily zástěny, kterým baterie nevadí, lze je totiž nadzdvihovat. Podobně jako u otočné se nejprve všechny části “svezou” ke stěně, kde je poslední díl uchycený ve svislé kolejnici.

Díky hydraulickému zařízení můžete spodní hranu nadzvednout až o 28 centimetrů. To zpravidla stačí, aby se skleněná stěna dostala nad vodovodní baterii. Pro jednodušší manipulaci bývá navíc uprostřed doplněná madlem.

Když tvoříte sprchový kout
Nedostatek peněz, atypický prostor či nespokojenost s nabídkou - to jsou zřejmě nejčastější důvody, proč si lidi nekupují celý sprchový kout, ale sami ho skládají z vaničky a zástěny.

Vždy je ale lepší kombinovat obě části od stejného výrobce. To platí zvlášť pro různé kruhové, půlkruhové nebo čtvrtkruhové  tvary. Různé firmy mívají různé zaoblení. Zástěna by nemusela na vaničku pasovat!

U koutů čtvercových nebo obdélníkových to bývá jednodušší. Právě tady si zákazník může dokonale „vychutnat“ celou nabídku sprchových zástěn. Otázek, které vedou ke sprše vašich snů, je mnoho: skleněná, nebo plastová? Bezrámová, či osazená v rámu? Čirá? Se vzorem? A to jsou pouze ty jednodušší.

Více uvažování a také běhání s metrem po koupelně nastane, když dojde na způsob otevírání. Klasické jednokřídlé dveře potřebují vně koutu při otevření stejný prostor, jako je jejich šířka, tedy zpravidla 60 centimetrů. (Tím, jak se sprchové kouty zvětšují, však může tento rozměr dosáhnout i metr a více.)

Zvlášť ve starších domech, kde se koupelně a sociálnímu zařízení někdy poskytoval prostor menší než malý, lze snadno narazit, nejen obrazně, ale dvířky do umyvadla. Přístup do sprchy by se tak ztížil. Méně prostoru vyžadují dveře dvoukřídlé nebo „lítačky“.

U nich mnozí oceňují, že je lze otevírat dovnitř i vně sprchy. Tento systém má jednu velkou výhodu: Voda, která zůstane na dveřních křídlech, nestéká do koupelny na dlaždice, ale zůstává v boxu.
 
U nás nejrozšířenější dveře posuvné nepotřebují navíc skoro žádný prostor – „sunou“ se rovnoběžně s pevnými segmenty zástěny.

Existují však i méně známé způsoby otevírání. Například dveře pivotové. Mají posunutou osu otáčení, proto otevřené částečně vstupují do sprchy, na druhé straně nedoléhají až ke zdi. Volných několik centimetrů lze využít například na poličku.
 
Sklapovací dveře potom připomínají vstup do tramvaje - sklopí se ke stěně jako harmonika. Autobusem se zase zřejmě inspiroval vynálezce dveří předsunutých - vytočí se dopředu a zůstávají rovnoběžně se stěnou koutu. Také tyto typy jsou vhodné do menších koupelen.
 
Musíme připomenout, že světový trend je jasný: velikost sprchových koutů se z tradičních 80 x 80 centimetrů výrazně zvýšila, od 80 x 120, 90 x 120 až třeba po 160 x 80 centimetrů. Tyto sprchové kouty jsou určeny pro dvě osoby a běžně se zde používají i dvě sprchové hlavice.

Věčná prohra plastu 
Z plastu se vyrábějí vany i vaničky, koupelnové doplňky a nábytek – ovšem při výrobě sprchových a vanových zástěn výrazně dominuje sklo.
 
Na výrobu zástěn se používá bezpečností, které má zpravidla tloušťku od tří do deseti milimetrů, podle toho, zda jde o zástěnu bezrámovou nebo osazenou v rámu.

Výhody skla? Především jednodušší údržba i jeho vysoká odolnost vůči mechanickému poškození, hlavně poškrábání. Jak u skla, tak u plastu máte na výběr mezi čirou variantou a různými vzory - sítotiskem, stříkajícími kapkami, barevnými odstíny a podobně.

Hovoří-li se o zástěnách plastových, zpravidla jde o takzvaný polystyrenový plast. Některé firmy nabízejí i jeho dokonalejší modifikaci - SAN. I když má lepší vlastnosti než klasický, stále se snadno poškrábe či jinak mechanicky poškodí. Navíc postupně ztrácí čirost a dostává nažloutlý nádech.

O něco lepší vlastnosti a odolnost má další umělá hmota – polykarbonát akrylát. Stále však nedosahuje kvalit skla. A jak se shodují odborníci, i kdyby se podařilo vyrobit plast se srovnatelnými vlastnostmi jako sklo, jeho cena by byla tak vysoká, že nikdy nebude přírodnímu sklu konkurovat.

Speciální úprava skla
Jednoduchou údržba skla lze ještě zjednodušit. Podobně jako ocelové vany nebo sanitární keramiku je možné i tento materiál opatřit speciální „protišpinicí“ úpravou. V roce 1997 se objevily na trhu skleněné zástěny s vrstvou anti-plaque. Nyní je doplňuje ještě anticalc.

Obě se nanášejí na sklo už při výrobě, ještě než sklo přijde do kontaktu s vodou nebo jiným prostředím. Povrch se dokonale vyhladí, aby se na něm neudržely kapky vody ani zbytky mýdel nebo čisticích prostředků. Méně se zde usazuje i vodní kámen.

Podobně jako u jiných speciálních vrstev také v tomto případě doporučují výrobci k ošetření pouze vlhký hadr. Abrazívní prostředky a chemikálie by mohly tuto vrstvu sedřít a navždy poškodit. Ale nejen ony. Speciální povrch částečně omývá i voda.

Proto výrobci doporučují použít několikrát za rok na čistění skla speciální „kondicionér“, který vrstvu chrání.

Více se dočtete v časopisu Living č. 9/2006


Témata: Otava, Tramvaj