První varianta Bublající topení
I domácí teplo má svůj zvuk. Někdy je to praskání a hučení ohně v krbu, či v kamnech, ale častěji domácí pohodu podkresluje šumící a bublající voda v radiátorech. Ty mají stále často podobu tlustého tělesa s masivními žebry, průmyslově vypadajícího panelu, nebo topného žebříku. Ale přibývá výrobců, kteří radiátory designují do nápaditých tvarů.
"Mohou nést i zrcadla, kamenné desky nebo být integrovány do interiéru třeba jako zábradlí," popisuje Ivana Klobušníková ze společnosti Energy Centre České Budějovice. Někdy v nich topné těleso ani nepoznáte.
Ústřední topení s radiátory se hodí do všech obytných domů. Většina odborníků je označuje za stále nejvhodnější typ vytápění. Uplatní se především v tradičních, méně izolovaných domech. V těch úsporných je totiž finančně méně efektivní.
Jak upozorňuje Karel Srdečný ze společnosti EkoWATT, v dobře izolované místnosti stačí malé radiátory, ale náklady na rozvody jsou ve srovnání s běžným domem zhruba stejné.
"Pro dům s nízkou spotřebou je často problém sehnat kotel s dostatečně malým výkonem. Teplovodní systém je pak potřeba doplnit akumulační nádrží, která ho dále prodraží," vysvětluje Karel Srdečný.
Druhá varianta Rychlá elektřina
Vyhřívat celý dům klasickými přímotopy je mimořádně neefektivní. Počítáno do důsledků by to vyšlo třikrát dráž než vytápění uhlím. "Aby přímotopy ohřály místnost stejně jako kilo uhlí, musí se v elektrárně spálit zhruba tři kila uhlí," srovnává Karel Srdečný ze společnosti EkoWATT.
Proto takový dům ani nezíská stavební povolení. A není to jediná nevýhoda přímotopů. Odborníci na nich vidí téměř samá negativa. Přesto se však mohou dobře uplatnit.
Experti doporučují přímotopy, nejrozšířenější v podobě nástěnných konvektorů, používat tam, kde je nutné rychle zatopit a místnost není příliš používaná. Tedy třeba na chatách, v pokojích pro hosty nebo v koupelnách před koupáním dětí.
Na rozdíl od teplovodního systému se není třeba obávat, že topení zamrzne. Variantou je i přímotop jako doplňkový zdroj v domech vytápěných krbem, či kamny pro případ, kdy majitelé nemají čas rozdělávat oheň, třeba ráno.
Třetí varianta Příjemné teplo od podlahy
Jako kdybyste vzali radiátor, nebo přímotop a rozložili ho do plochy po podlaze. Tak zjednodušeně funguje podlahové vytápění. Existují čtyři varianty: teplovodní, elektrická, konvektorová a teplovzdušná. A každá se chová trochu jinak.
Teplovodní a elektrické typy fungují na principu akumulace. Prohřejí podlahu, která pak zůstane delší dobu teplá. U teplovodního se trubky napojují na ústřední vytápění. U elektrického se do podlahy ukládají topné kabely či fólie, které fungují jako přímotop.
V obou případech se topení nejčastěji instaluje mokrou cestou, zalévá se vrstvou betonu. Některé elektrické rohože však lze zabudovat i nasucho. Podlahové konvektory jsou pak nejblíže klasickým přímotopům.
Spirála umístěná pod mřížkou v podlaze u oken ohřívá vzduch a ten, poháněný ventilátorem, stoupá ke stropu. V případě teplovzdušného vytápění jsou v podlaze jen vývody vzduchotechniky. Těmi do místnosti velmi pomalu proudí vzduch ohřátý ve výměníku v technické místnosti.
