Eklektický styl spojuje věci, které k sobě zdánlivě nepatří, ale rozumějí si, pojímá každou místnost v jiném duchu, aniž by celek vypadal nesourodě.
Rodina se do zrekonstruovaného domu přestěhovala z blízkého sousedství, bývalý domov už jí byl malý. Tři synové, Martin, Michal a Matěj, ve věku 3, 9 a 11 let, potřebovali každý svůj pokoj. Rodiče také měli určité požadavky.
"Manžel chtěl, aby v novém domě byl krb, velký stůl a také válecí místnost," říká s úsměvem majitelka domu Monika a dodává: "Já jsem chtěla, aby byl nejen prostorný, ale také vzdušný, světlý, moderní i stylový."
Světlý prostor v příjemné barevnosti, to bylo přání majitelky domu.
Oba manželé jsou velmi zaneprázdnění. Monika má kromě zaměstnání krásného koníčka, vyrábění šperků. Neměli tak čas a podle svých slov ani ideu, jak by se měly dané požadavky odrazit v reálném prostoru. "Potřebovali jsme, aby někdo vytvořil návrh, proto jsme oslovili designérku Pavlu Kirschner," vzpomíná Monika.
Návrh "na dálku"
Vznik návrhu pojetí nového domu, který byl sice zrekonstruovaný, ale požadavkům moderního bydlení nevyhovoval, nebyl nijak jednoduchý.
"Nebylo mnoho času nasát atmosféru domu, ani se jím v případě potřeby projít. Vše vznikalo na základě pouhých dvou návštěv, navíc byl dům ještě zaplněn nábytkem původních majitelů a nakonec ani půdorys, který jsem měla k dispozici, neodpovídal přesně skutečnosti," vzpomíná Pavla Kirschner.
Navzdory zmíněným podmínkám navrhla jako první probourání zdi mezi dnešní kuchyní a jídelnou, změnu niky vedle krbu (je z ní knihovna a prostor pro ukládání dříví), rekonstrukci schodiště a podlah.
Teprve po maratonu stavebních úprav přišla na řadu ta "příjemnější" práce: zařizování, ale i malování, tapetování…
Základem pro pořízení důležitého vybavení byl seznam od designérky, podle něhož majitelé postupovali. "Pak už jsem jen ladila a nakupovala s paní látky na okna, tapetovala, natírala," vypočítává designérka.
Příjemná je pracovna s barevným proužkem na stěnách.
Místnost na tancování
Dispozičně je dům řešen velmi sympaticky. Veškeré společné prostory najdete v přízemí, kde je menší vstupní hala, do níž se ovšem, jak podotýká majitelka, pohodlně vejdou všechny boty, kabáty a tašky.
Zbytek podlaží zabírají kromě koupelny s prádelnou propojené, i když členité prostory kuchyně, jídelny a obývacího-televizního pokoje.
"Prostor jídelny se často využívá k tancování, ale i válení," podotýká opět úsměvně majitelka. Sama tu má lenošku, kterou vybírala tak, aby na ní mohla ležet, pravou rukou pracovat či držet knížku a aby se k ní vešly všechny tři děti.
"Máme tuto místnost moc rádi, děti jí i dávají přednost před svými pokojíky. Buď sedíme u stolu nebo na lenošce, gauči, ale i na koberci," říká maminka tří synů. Nechybí tu klavír natřený na bílo, na nějž hraje tatínek. Je tu také krásný příborník, který přišel s majiteli z předchozího domu, či nově čalouněné pohodlné křeslo: stylové, přesto s moderními prvky, opět podle návrhu Pavly Kirschner.
Nika vedle krbu slouží jako knihovna a prostor pro ukládání dřeva.
"Marocká" televizní-válecí místnost v příjemné barevnosti
Hlavním kusem, který činí tuto místnost základem rodinného zázemí, je však opravdu velký, stylový jídelní stůl. "Je to nádherný kus nábytku z Loděnice, který ale potřeboval moderního partnera, proto jej obklopují židle od Raye a Charlese Eamsových i Philippa Starcka" říká designérka.
À la Maroko
Prostor jídelny sousedí s televizní místností, která je ryze odpočinková. Je zařízena vybavením v bílé, krémové a kávové barvě, stěny jsou béžové. Nezaměnitelnou atmosféru jí dodává tapeta za pohovkou a barevný konferenční stolek. "Je to takový marocký styl, který do místnosti tapeta vnáší. Její barevnost jsem přenesla i na stolek, který jsem přivezla jako polotovar a natřela jej," říká Pavla Kirschner.
Na první pohled není v žádné místnosti domu příliš mnoho zařízení, nic není zbytečné. Prostor přitom působí kompaktně a útulně. Mohou za to detaily, doplňky, barevnost stěn, vhodně vybraný textil, ale také osvětlení, které pochází od různých značek a je různých tvarů i stylů. Podobně jako většina ostatního vybavení včetně tapet bylo pořízeno v německých obchodech.
"Korálkový lustr nad jídelním stolem tvoří další protipól masivnímu kusu nábytku, ale neodporují si… Moderní lampa od Starcka v televizní místnosti podobně vyvažuje působení jinak stylového zařízení," vysvětluje záměr designérka.
Pokoj prostředního chlapce oživuje koláž na stěně.
Malí návrháři
Stejná pravidla uplatnila designérka při zařizování zbývajících místností. V druhém patře jsou dva dětské pokoje pro mladší syny, pracovna majitelky a rodičovská ložnice. Pod střechou je pokoj nejstaršího chlapce. V případě dětských pokojů se až na toho nejmenšího kluci na novém pojetí svých pokojů významně podíleli.
"Prostřední Míša je spíše takový technický typ, jeho pokoj je tak laděn v industriálním stylu. Vybíral si nejen nábytek, ale i jeho barevnost. Na stěnu jsem vytvořila koláž, aby nebyl pokoj příliš strohý," popisuje designérka.
Nejmenší chlapec do zařízení nemluvil, podle své maminky ještě dva měsíce plakal po starém domově. Ale nakonec se i jemu líbí. Není přehlídkou drahého zařízení, třeba postel pochází rovněž z bývalého domu, kouzlo místnosti tkví nejvíc v barevnosti, v níž nechybí růžová barva. "Nevím, proč panuje přesvědčení, že růžová do chlapeckého pokoje nepatří," přemýšlí Pavla Kirschner.
Čtyři tapety s různými vzory si navzájem rozumějí, neruší je ani puntíkatý závěs. Kombinace činí pokoj veselý, ale zároveň nepřeplácaný. Ze zbytků tapet designérka vystříhala dětské motivy a polepila jimi zeď na dětskou postelí.
Nejstarší chlapec má své hájemství pod střechou. Ten do zařizování místnosti mluvil, přinesl si sem psací stůl z předchozího pokoje, nová je jen židle a pár dalších kousků. "Matěj je tanečník, proto tu nechybí velké zrcadlo. Prostor oživuje malovaný pruh na stěně," poznamenává Pavla Kirschner. Podle jejích slov je zejména v tomto věku dětí zbytečné pořizovat nákladné dětské nábytkové sety, z nichž děti jednak brzo vyrostou, jednak se každé dva roky mění jejich požadavky i nároky.
Nejstarší syn potřebuje k tanci prostor a zrcadlo, místnost rozveseluje barevný pruh na zdi.
"Důležitější je funkčnost a variabilita, možnost obměňovat ne tolik nákladné věci – třeba tapety, poličky," podotýká designérka.
Klid na práci, klid na spánek
Ve své pracovně vyrábí Monika šperky. Vybavení místnosti se kompletně přestěhovalo z předchozího bydliště. Nový prostor je ale o něco větší, tak se sem vešel ještě stůl navíc. Náladu místnosti opět dodává barevná tapeta a také tyrkysová nástěnná skříňka na majitelčino "nářadí" a korálky, kterou sama natírala.
V ložnici opět zůstal nábytek, který majitelé pořizovali už před lety. Silné a svébytné působení masivního borovicového dřeva ale zmírnil nový nátěr nočních stolků (odstín slonová kost) i stolku toaletního.
Starší skříň dostala také nový kabát, aby si rozuměla s tapetou. Pokoj zateplují závěsy i vlněný koberec. "Moc si pochvalujeme podnožku před postelí, která slouží jako skvělý odkládací prostor. Věci by jinak končily na posteli," říká majitelka.
V ložnici zůstala původní postel, stolky dostaly bílý nátěr, velkou roli tu hraje textil.
Boj o lampičky
Spolupráci s designérkou si majitelka domu chválí. "Někdy shodě předcházela dlouhá diskuse, ale nakonec jsme vždy našly řešení," konstatuje. Designérka se přidává. "Třeba lampy nalepené na zdi u jídelního stolu. Nic jiného tam nemohlo být, ani police, ani skříňka, ani květina, aby to nekomplikovalo užívání stolu. Nalepila jsem tak na zeď obraz stolních lamp, ještě ke všemu rozstříhaný. Majitelka dlouho nesouhlasila," říká odbornice na vybavování interiérů.
"Dnes se mi ale lampy líbí, opravdu. A líbí se mi celý dům, nic bych neměnila. Je prostorný, světlý, barevný, příjemný, máme tu dostatek místa i potřebné soukromí," přesvědčivě uzavírá rozhovor majitelka domu.
"Míchat rozdílné styly, kombinovat moderní a stylové vybavení, využít barevnost a pohrát si s detaily, to všechno bylo v tomto domě možné, proto jsem toho využila. Výsledkem je zajímavý interiér, kde se majitelům dobře žije, a to je nejdůležitější," říká Pavla Kirschner.
