Když jsem přijela do Paříže, bydlela jsem nějakou dobu v bytě v nádherném paláci z 18. století, s úzkými, vysokými okny do malé uličky. Po karvinském paneláku, kde jsem žila s rodiči, to byla sice skvělá změna, ale přesto jsem zde měla velké deprese. Nevěděla jsem proč. Pak jsem se přestěhovala do bytu s velkými okny na východ, kde mě budí slunce. A deprese rázem zmizely. Mám ráda, když ráno slunce zaplaví celý byt. Když přijdu večer domů, rozsvítím si spoustu lampiček a také svíček, protože mi jejich světlo dodává dobrý pocit.
- pátek 22. prosince 2000
