Zámek Jemniště na Benešovsku, který si často vybírají snoubenci pro svatbu, obývá rodina Jiřího Sternberga. Na zámku bydlí už několik let a o svatby se stará především manželka Petra Sternbergová. Ale nejen o ně.
"Žít na zámku je složité," poznamenala. "Jednou se něco stane s vodou, jindy nejdou zásuvky, někdy popadají stromy, někdy někdo něco ukradne a také se hádáme s nevychovanými návštěvníky. Správa majetku nesestává jen z opatrování věcí, ale je také o péči o lidi, kteří tu pracují," doplnila.
Na zámek se přestěhovala z běžně velikého bytu. "První pocity se dají nazvat rozčarováním. Velké místnosti, neprakticky poskládané za sebou, netěsnící okna, špatné parkety, zničené interiéry, láska na první pohled," zavzpomínala.
Začali od samého začátku a vše postupně zařídili tak, aby vytvořili bydlení jako na zámku. "Nebylo tu nic. Představa, že jsme přišli k hotovému je velmi romantická," upozorňuje Sternbergová.
Pokoje velké jako byt
Na zámku jsou připraveny prohlídkové trasy, prostory k pronájmu, kavárna, kaple, apartmány, dílny, deposit a samozřejmě byt. "Obýváme šest místností a kuchyni, některé pokoje jsou veliké jako panelákový byt," uvedla Petra Sternbergová.
A cítí se jako zámecká paní? "Do zámecké paní mi chybí už jen loajální služebnictvo a poddaní pracující za stravu," odpověděla s tím, že bydlení na zámku si musí člověk vytvořit sám.
Samo o sobě neexistuje. "Baví mě vytváření bydlení na zámku. Výsledek může být velmi oslovující. Starý mobiliář, fresky, vzdušné reprezentativní místnosti, lampy, koberce, krásná příroda kolem zámku. Ale to všechno potřebuje nejdřív můj nápad, moje ruce," podotkla.
Nevýhodou bydlení na zámku je podle ní složité vytápění, vzdálenost místností, hodně klíčů, málo soukromí, hodně starostí s údržbou a poslední komplikací jsou peníze.
Přesto, když se jí někdo zeptá, zda by se přestěhovala někam jinam, odpoví: "Ne."
Život v pivovaru
Léta bydlel v kutnohorském pivovaru Zdeněk Siblík, bývalý ředitel podniku, který odešel do důchodu. Do jednoho ze tří bytů v areálu pivovaru se nastěhoval nový ředitel Jan Hejra.
"V pivovaru jsem bydlel dvaatřicet let. Jsem pragmatik, takže jsem byl na odchod z bytu morálně připravený, ale samozřejmě každý člověk s nostalgií při balení věcí vzpomíná," řekl Siblík, který se do Kutné Hory přestěhoval v sedmdesátých letech z Prahy.
"Nevýhodou bydlení v pivovaru bylo, že jsem byl vlastně neustále v práci. Problém to byl i pro děti, které šly ze školy přímo do pivovaru, zatímco ostatní běhaly po sídlišti. Žili jsme vlastně ve městě na samotě," poznamenal Siblík.
Podle něj bydlení v pivovaru ale není nic výjimečného. "Dřív měly své byty nejen pivovary, ale i cukrovary, cihelny," řekl.
"Bydlet v pivovaru, nebo na sídlišti je velký rozdíl," míní současný ředitel Hejra, který v pivovarském bytě bydlí více než rok. "Je tady větší klid, bydlíme za branou, kam moc lidí nepřijde," uvedl Hejra.
Pětadvacet let ve škole
Za deset minut půl osmé zvoní poprvé. To už je ale Jaroslava Havlíčková z Kladna dávno na nohou. Je totiž školnicí v Základní škole Amálská.
Školnici už dělá pětadvacet let, přímo ve škole bydlí asi sedmnáct let. "Že tady křičí celý den děti a zvoní, to už ani nevnímám. Brzy jsem si zvykla a nevadí mi to," uvedla Havlíčková.
Do školního bytu se přestěhovala z panelového domu. "Výhodu to má v tom, že vlastně nechodím do práce, ale zase nemám žádné soukromí. Jsem prostě pořád k dispozici," poznamenala.
O tom svědčí i to, že několikrát chytila zloděje. Dělá menší údržbu, stará se o úklid, ráno hlídá u šaten. A po posledním zazvonění celou budovu zkontroluje. Pak jde do tělocvičny.
"Škola tělocvičnu pronajímá, takže to mám na starost. Je to práce do večera. Naštěstí mám volné víkendy," doplnila Havlíčková.
