1. Ochoty a přístupu pracovníků. Ti by se měli ptát nejdříve na to, kam zákazník podlahovou krytinu potřebuje, jak náročný provoz očekává v daném prostoru či zda má psa.
2. Kolik informací o výrobku je mu zástupce firmy schopen poskytnout neboli co o materiálu ví. Důležitá je záruka, a to jak na materiál, tak na práci. Jakmile vám firma či prodejce nabídne pouze šestiměsíční záruku na podlahovou krytinu, jděte ihned jinam. To je také jeden z hlavních důvodů, proč je nevýhodné nakupovat materiál v hobby-marketech, které poskytují zpravidla záruku jen půl roku.
3. Pokud firma krytiny nejen prodává, ale také pokládá, měla by o způsobu položení a ceně za práci rozhodnout nejlépe až na místě. Je lepší si připlatit za stržení staré krytiny a pečlivé vystěrkování, než dát na rady "rádoby" řemeslníků, kteří argumentují úsporou peněz a času a klidně vám podlahu položí na staré "boulovaté" PVC nebo koberec. Stejně tak "od pultu" nikdo nepozná, zda není podlaha vlhká.
4. Ten, kdo nabízí práci bez účtu s tím, že zákazník zaplatí méně, bez dokladu jen těžko uzná případnou reklamaci.
5. Výhodné bývá objednat si materiál i položení u jedné firmy. Pokud koupíte materiál v obchodě a krytinu si z úsporných důvodů budete chtít položit sami, zaplatíte 22procentní daň z přidané hodnoty, jakmile vám firma podlahu i položí, jen pět procent. Rozdíl v ceně vám zaplatí i náklady na položení. Pokud prodejce nemá vlastní řemeslníky, většinou vám vhodnou firmu doporučí. Tyto tipy bývají výhodné, protože s někým, kdo by poškodil dobré jméno prodejce i značky, kterou nabízí, by se obchodník rychle rozloučil.
- pátek 20. října 2000
