V paneláku se běžně bourají příčky mezi kuchyní a obývákem
Z pohledu architektů obě dvě skupiny. Záleží totiž na tom, jaká je situace. Kritizovat u garsoniéry, že má její majitel kuchyňku ve stejné místnosti, kde spí, je trochu krátkozraké (slušně řečeno).
Postavit si rodinný dům s velkým obývacím pokojem, v němž se kdesi v rohu krčí (či vypíná) kuchyňská část bez okna, jež bude závislá pouze na větrání přes obývák, představuje ovšem velmi vděčný prostor pro kritiku. A oprávněnou. Spojení kuchyně a obývacího pokoje má proto svá pravidla. Docela jednoduchá.
Logika provozu
Pokud zvažujete sloučení kuchyně a obýváku do jednoho prostoru, zvažte, zda se vám tam všechno a rozumně vejde:
"Například byste neměli klopýtat s nákupními taškami úzkými cestičkami přes celý prostor. Stejně tak by však neměla návštěva procházet ´kuchyní´ kolem sporáku s prskajícím omastkem, aby se usadila na pohovku,“ konkretizuje požadavek rozumnosti architekt Hynek Maňák z brněnského studia Maniac interier.
Kuchyňskou část je vhodné umístit co nejblíže oknu.
Nemá příliš rád zdůrazňování hluku, který ruší muže při sledování televize. Pochopil by to při poslechu vážné hudby, ale ne při fotbale. Spousta mužů se chodí dívat na sportovní přenosy v restauracích, aniž by si vůbec všimli typického hospodského ruchu. A doma by je měl rušit vlastní potomek?!
Z pohledu architekta Maňáka je důležitá hlavně tvarová a komunikační konfigurace interiéru. Ta však bývá zejména u členitých půdorysů některých typových domů takříkajíc nedomyšlená.
Ani 80 metrů čtverečních pak nemůže zachránit to, že dispozice neodpovídá provozu. Přesto lidé na spojeném prostoru trvají.
V rodinném domě lze snadno naplánovat kuchyni k oknu.
"Je to trend hlavně u rodin s malými dětmi, těm takové řešení většinou vyhovuje,“ tvrdí z vlastní zkušenosti architekt Maňák. Ostatní se pak připojují k většině.
"Za posledních patnáct let jsme měli pouze jedenkrát požadavek na oddělenou kuchyni,“ říká architekt Ladislav Langer z prostějovské firmy Cad Projekt Plus.
Spojení kuchyně a obýváku se nevyhýbá, ale téměř důsledně používá jakési "vysunutí“ kuchyně do velkého výklenku s oknem tak, aby při pohledu z pohovky nikoho nerušil výhled na odložené zbytky po vaření na pracovní ploše.
Toto "vysunutí“ dovoluje navíc vstoupit do kuchyně dveřmi z haly či předsíně s nákupem přímo, aniž by bylo nutné procházet obývací částí.
Pořádek musí být
Spojení kuchyně a obýváku si žádá vedle vzájemné tolerance a tichých spotřebičů i pořádek. Kdo se nesmíří s tím, že by v kuchyni mělo zůstat na ploše jen minimum věcí, nebude nikdy s takovým řešením spokojený.
Do spojeného prostoru se tak doporučuje jednotné provedení čelních ploch nábytku s řadou shodných detailů: prosklené osvětlené skříňky, hodně hliníku, minimum úchytek.
Částečné oddělení kuchyně od obýváku příčkou lze použít i v malém bytě.
Spotřebiče by měly být plně vestavné či přímo skryté za posuvnými dveřmi (třeba provedení side by side).
Vše se také odvíjí od použitých spotřebičů.
Digestoře s tzv. tichým provozem, ale také myčky či chladničky mohou snížit hluk o desítky decibelů. Odsavač s přímým odtahem je nezbytný zejména v okamžiku, kdy v kuchyňské části není okno a vlhkost by se usazovala na stěnách interiéru.
Současné myčky se z původních 70 decibelů dostaly až pod 45 decibelů. Ty nejtišší "hlučí“ pouhými 41 decibely, takže je můžete klidně nechat pracovat v noci. Musí být ovšem vybaveny funkcí označovanou jako odložený start.
Některé myčky totiž oznamují zvukovým signálem konec mytí, pronikavé pískání ve dvě hodiny v noci nepotěší. Proto je u těchto myček tak důležitý odložený start.
Porovnávat hlučnost i výkon současných spotřebičů s těmi, které nabízela stará paneláková kuchyně, je hloupost.
Obývák odděluje od kuchyně pouze pár kroků chodbou, ale nikoli dveře
Samotné nabízené parametry však nestačí - hlučnost se zvýší u digestoří třikrát, pokud je necháte špatně nainstalovat. To znamená přidat zbytečné ohyby u odtahového potrubí, případně je zúžit. Trubky odtahového potrubí by měly být navíc uvnitř hladké, protože třecí odpor vzduchu bývá u tzv. flexo potrubí poměrně značný a zbytečně zvyšuje hluk.
Vyplatí se zvážit i oblíbený způsob vaření. Kdo miluje každodenní smažení, těstoviny či česnek, asi by si měl rozmyslet spojit obývák s kuchyní. Nebo alespoň trvat na okně v kuchyňské části a maxivýkonné digestoři.
Ve starších domech se při rekonstrukci většinou nevyplatí dělat razantní změny. "Casto postačí jen zvětšit stavební otvory neboli dveře a umožnit kontakt 'na dálku'. Kdo je už léta zvyklý na oddělenou kuchyni, necítil by se ani ve spojeném prostoru s největší pravděpodobností dobře," říká designér Petr Shromáždil.
Řešení pro méně odvážné
Občas po volném a spojeném prostoru toužíme, ale i samota má něco do sebe. Pak mohou přijít ke slovu nejen nízké zídky, které alespoň opticky prostor rozdělují, ale zejména posuvné příčky včetně plně prosklených.
Kuchyňskou část lze oddělit posuvnou skleněnou příčkou.
Jejich opodstatnění narůstá s ohledem na dispozici i zvolené spotřebiče.
Co zvážit u spojeného prostoru kuchyně a obýváku
- nabízenou dispozici a životní styl rodiny
- kvalitu spotřebičů, zejména výkon a hlučnost
- možnost větrání pomocí oken v obou částech
- provedení čelních ploch nábytku
- oblíbený způsob vaření
