Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Jak (ne)zabít souseda: nejzajímavější příběhy čtenářů o sousedských vztazích

  1:00aktualizováno  1:00
Sousedi. Tohle téma se týká každého, všichni máme sousedy. Před několika týdny jsme o sousedských vztazích psali. Článek vyprovokoval spoustu čtenářů, aby napsali své historky. Vybrali jsme ty nejzajímavější.

Najít souseda, se kterým se nedostanete do sporu, je pravděpodobné jako výhra v loterii. | foto: Profimedia.cz

Kohoutek

V dobách, kdy se pracovalo od šesti hodin ráno, si sousedka pořídila mladého kohoutka ke svému hejnu slepiček. Kohoutek však "pracoval" od čtyř od rána a my byli nevyspalí. Moje žena i tchyně žádaly sousedku o opatření, které nám umožní dospat. Nestalo se.

A tak jsem se jednou po návratu z práce stal svědkem groteskní situace, kdy moje žena, tchyně a její matka křičely přes plot na sousedku nejrůznější výhrůžky.

Rozhodl jsem se nedůstojnou hádku ukončit a nabídl jsem sousedce, že od ní kohoutka odkoupím. Zeptala se mě, co s ním budu dělat.
Odvětil jsem, že mu zakroutím krkem a bude klid. Od té doby byl kohoutek zavírán na noc do sklípku a my mohli spát.
Vít Kaplický, Praha 4

Málem mě zatkli

Soused mi jednoho dne ráno zavolal na mobil (nevím, kde zjistil číslo) a začal mi sprostě nadávat a vyhrožoval, že na mě zavolá policii. Ruším prý noční klid a stěhuju v noci nábytek. Naštval jsem se, jel hned domů.

Já chci mít klid

Plačící kojenec, víkendové mejdany, soused kutil, hlasitá televize... Nejvíc sousedských sporů zaviní nežádoucí hluk.

Policisté tam už byli. Chtěli po mně občanku a vysvětlení.

Za deset minut přijela záchranka a zjistilo se, že v prvním patře upadla stará paní a bušila celou noc holí na kuchyňskou linku, jelikož měla zlomenou nohu a nemohla vstát.

A mě málem odvedli na služebnu, protože soused si byl stoprocentně jistý, že jsem stěhoval nábytek. Ve tři hodiny ráno.
Jakub Straš

Posedlost úklidem

Mám souseda, který je posedlý úklidem na chodbě. Vede si deníček, do kterého zapisuje, kdo kdy uklízel, a na podlaze si dělá značky, aby věděl, jestli se vytíralo. Já mažu jen ty značky.
Luděk Douděra

Přestěhujte si ložnici

My máme za sousedy opravdu "kamarády". Pokaždé radši poslouchám za dveřmi, jestli náhodou nejdou, protože když se trefím do odchodu společně s nimi, je to nejmíň půl hodiny zdržení. A co teprve když si přijdou něco půjčit!

I předání soli je záležitost na dvacet minut, protože za ten den, co jsme se neviděli, se přece stala taková spousta věcí!!! Z druhé strany máme pro změnu "herodesy".

Když se narodil syn, dali nám na dveře tiskacím písmem psanou ceduli: Vážení sousedé, jako pracující se chceme pořádně vyspat. Víme, že za to asi nemůžete, ale pokud vaše dítě musí v noci křičet, mohli byste si aspoň přestěhovat ložnici na druhou stranu? Naše dítě přitom v noci brečelo zatím asi dvakrát.
Petra Miterová

Jogurtovy trampoty

K napsání tohoto příběhu mne inspirovala skutečná událost, která se stala na blíže neurčeném místě v blíže neurčeném čase, jména zúčastněných osob jsou záměrně změněna. Pro lepší názornost a pochopení věci doslovně cituji z policejní svodky:

Kde jsou hodní sousedé

Vyzvali jsme čtenáře, aby nám napsali o svých sousedech. Špatná zpráva: poslali jste nám sice většinou veselé historky, ale vaši sousedé v nich kladné role nehrají. Jen jeden dopis byl pozitivní. Zařadili jsme ho na konec našeho výběru.

Podezřelý nejprve slovně a poté fyzicky napadl poškozeného na místní komunikaci v obci Téaté mezi hotelem Modrá Hvězda a penzionem Křemílek před domem čp. 888. Jako důvod napadení uvedl, že mu poškozený létá nad jeho rodinným domkem s leteckým modelem, ruší jeho soukromí a ohrožuje jeho život. Zranění poškozeného si vyžádalo lékařské ošetření s následnou sedmitýdenní pracovní neschopností.

Tolik strohá řeč policejní svodky a zde je již skutečný příběh: Důchodce František Jogurt byl starý mládenec. Od roku 1960 spokojeně bydlel v bytě 2+1 v družstevním domě v centru malého městečka v Orlických horách. Se sousedy v domě za těch uplynulých 40 let vycházel velice dobře.

Vše se změnilo až letos, když místo zesnuvší sousedky Vomáčkové se do domu nastěhovala rodina Toulavých a místo manželů Žemličkových, kteří se odstěhovali do domova důchodců, se po nich do bytu nastěhoval jejich vnuk Richard Hlučný.

Všem těm změnám nakonec nasadil korunu soused Štěkavý, který si ve svém bytě zřídil privátní veterinární ordinaci. Pro Frantu Jogurta začalo peklo na zemi.

Po několika dnech se Toulavým úspěšně podařilo ucpat odpady a místo záchodu začali používat kbelík, jehož obsah vždy vychrstli z balkonu, rovnou na muškáty starého Jogurta.

Když se vztahy se sousedem promění v peklo, dojde i na nože

Všechny Františkovy snahy o zjednání nápravy byly zbytečné a poté, co ho Evžen Toulavý chytil pod krkem a pravil: "Jogurte, jestli se nepřestaneš do nás montovat, tak z tebe udělám deset pribiňáků," se Toulavým vyhýbal na sto honů. Zanedlouho se zásluhou Toulavých chodby v domě i Frantův byt začínaly podobat stokám pražské kanalizace.

To Ríša Hlučný se nijak neprojevoval, a to z prostého důvodu - byl v base. Po návratu domů si chtěl vše vynahradit, a tak velmi hlučné mejdany byly na denním, výstižněji řečeno na nočním pořádku.

No a když si chtěl Jogurt alespoň zdřímnout ve dne, tak zas dělali virvál čtyřnozí pacienti a tchyně MVDr. Štěkavého. No prostě Sodoma Gomora.

Ideální soused?

Sousedkám by se mohlo líbit vypracované sekáčovo tělo, sousedům by mohl vadit hluk sekačky. Ideální soused asi neexistuje.

Franta Jogurt, zvyklý na svůj klid, začínal vážně uvažovat o tom, že se odstěhuje. Pečlivě studoval inzertní noviny a sháněl nějaký malý byt.

Jednou přišel na návštěvu jeho kamarád Jarda Budík z Prahy a František se mu svěřil se svým záměrem koupit nový byt.

"Tak tohle Franto nedělej, vidíš, jak si dopad," řekl Budík. "Kup si radši nějakej malej domek a budeš mít svatej pokoj." A tak si starej Jogurt v inzertních novinách vyhlédl pěkný domek. Dokonce se na něj byl i podívat.

Ale to víte, starý strom se těžko přesazuje, a tak ani Frantovi se nechtělo opustit svůj byt. Stále váhal a váhal... Jeho rozhodnutí urychlila skutečnost, že Toulaví již rozebrali a spálili pomalu celou střechu a k Ríšovi se nastěhovalo snad půl Mírova.

A tak Franta vybral ze slamníkové banky a.s. své celoživotní úspory a prostřednictvím realitní kanceláře zakoupil vysněnou chaloupku. Domeček to byl jako z pohádky, dokonce i pěkná zahrádka u něj byla. Franta byl v sedmém nebi, naplno si užíval božského klidu.

Když tu najednou zvenku uslyšel šílený kravál. Vykoukl z okna ven a myslel, že ho raní mrtvice, soused Mojmír Vrtulka před domem létal s modelem letadla.

Marně prosil Vrtulku, ať svého počínání zanechá, marně Vrtulkovi vyhrožoval vším možným i nemožným, Vrtulka si prostě létal se svým letadélkem (myslím, že se jmenovalo Káně) dál a dál.

Nejkritičtější okamžik nastal, když si jednoho dne František Jogurt po dobrém obědě spokojeně podřimoval na kanapi, a tu najednou BUM, PRÁSK, RATATA, aerovka červená, ale ta to nebyla, bylo to slavné Vrtulkovo letadélko, které proletělo zavřeným oknem a přistálo Františkovi na jeho pracovním stole, na kterém měl zrovna rozloženou svoji oblíbenou sbírku známek.

Dělá na podlaze čárky, aby tak zjistila, jestli se uklízelo.

Franta s výkřikem: "Pearl Harbor, či co!" vyskočil z kanape, a jak postupně dohasínal motor letadélka, tak i dohasínala Františkova svatá trpělivost. V dílně popadl násadu od krumpáče a nešťastné Káně rozmydlil na cimprcampr, ale to nebylo všemu konec (kromě toho letadélka, tomu byl konec úplně navždycky).

V rozbitém okně Jogurt spatřil vyděšeného Vrtulku. Se slovy. "Ty vrahu!" vyběhl ven a zde milého Mojmíra Vrtulku spráskal, jak se u nás na vsi říká, jako koně. A konečně nastal pro Jogurta tolik vytoužený klid.

Ale nic netrvá věčně, za několik měsíců se František opět stěhoval. A že se ptáte kam? No přece do basy. Okresní soud jej za trestný čin výtržnictví a ublížení na zdraví poslal na 6 měsíců do vinařické ozdravovny.

Zde se Jogurt sešel opět se svými staronovými sousedy. Na cele byl společně s Evženem Toulavým, který tu bručel za neplacení výživného, a Ríšou Hlučným, který tu byl vlastně jako doma, za nějaký čas k nim přibyl i MVDr. Štěkavý, pod jehož laskavou lékařskou péčí zhynulo deset nešťastných psů a jedna tchyně. Jak je ten svět malý.
Zdeněk Drašnar, Nový Hrádek

Kontrolovala rohožky

Zažila jsem sousedku, která chodila jiným sousedům zvedat rohožky před vchodem do bytu a podle míry špíny a prachu odhadovala, jak kdo často (ne)vytírá!
Jana

Anonym

Před zhruba dvaceti měsíci jsme se s manželkou rozhodli, že si pořídíme rodinný dům. Mám docela slušné zaměstnání a dospělí synové si našli práci i bydlení mimo naše město.

Po přestěhování naše spokojenost nevydržela dlouho. Asi po čtyřech měsících nám oběma začaly chodit anonymní dopisy. Byly jak ze špatných filmů, slepené z vystřižených písmen z novin. Vzájemně jsme se "dověděli" o nevěře toho druhého.

rodina toulavých

Místo záchodu začali používat kbelík, jehož obsah vychrstli z balkonu.

Nebral jsem to nijak vážně, manželka to však viděla jinak. Po pár dalších týdnech si náš dobrodinec někde sehnal moje číslo na mobil a pokračoval prostřednictvím SMS, později získal telefonní číslo i na manželku.

Anonym věděl, kdo, kdy a kam chodí, takže to musí být někdo z nejbližšího okolí. Dosáhl toho, že manželka přestala chodit do práce a já získal nepřetržitý dohled. Přesto nepřestávaly výčitky, koho si údajně vodím domů za jejími zády.

Nechtěla a nechce slyšet žádné moje argumenty. Má svou neotřesitelnou víru: "Proč by to kdo psal, když by to nebyla pravda?"
Takže na prahu mé padesátky začínáme žít každý svůj život a já vážně přemýšlím o změně bydliště i zaměstnání.
Oldřich Pietschmann

Krásně nám to pasuje

Mám asi velké štěstí. U mě totiž slovo SOUSED = PŘÍTEL.
Žiji s manželem a dvěma malými dětmi v úžasné poklidné ulici, plné skvělých lidí, kteří se mi stali druhou rodinou.

Je nás celkem šest rodin a nemohla bych ani spočítat, kolik společných grilovaček a posezení jsme už spáchali, kolikrát má dcera večeřela u sousedů či kolikrát šel někdo ze sousedů bez problémů s čímkoliv pomoct mému manželovi a naopak.

Jezdíme spolu na výlety i na dovolené, stavíme májku nebo pouštíme draky. Stalo se pravidlem, že se jednou za měsíc u někoho setkáme, celý večer proklábosíme a prosměje. Nebo desítky neplánovaných akcí, kdy se jen vidíme přes plot a už se zveme na kafíčko nebo na skleničku.

Děti pobíhají z jedné zahrady do druhé a vždy si najdou něco, čím se zabaví. Každý jsme nějaký, každý máme nějaké mouchy, ale dohromady nám to parádně pasuje.
Veronika Pasierbová, Dub nad Moravou 

Autor:



Nejčtenější

Výhrůžné i výchovné sousedské vzkazy se stále objevují na domovních nástěnkách...
Nejvtipnější sousedské vzkazy. Jaký druh lidí je s chutí vyvěšuje?

Odolaly nástupu mailů a sociálních sítí. Výhrůžné i výchovné sousedské vzkazy se stále objevují na domovních nástěnkách...

Možnost vidět, cítit a využívat zahradu a okolní pozemek ve velkém propojení a...
Hledání domova skončilo. Moderní chalupu si postavili v CHKO Beskydy

Příkrý svah, za zády les a výhled do malebné krajiny, manželům bylo okamžitě jasné, že tady chtějí mít nový domov....



Miniaturní byt vyřešila architektka šikovně, je světlý, vzdušný a nabízí...
V malém bytě 2+kk využili každý centimetr, přesto působí vzdušně

Katka s Martinem si svůj první společný byt vlastně nadělili ke svatbě. Termín nastěhování a datum obřadu se téměř...

Na proměnu měla Tereza připraveno 25 tisíc korun. Novou postel jí zaplatili...
Tereza potřebuje nový pokoj. Stůl odmítla, pracuje v manželské posteli

Tereza miluje módu, historii a láká ji svět bohatých drapérií a paruk, ale zároveň má ráda svobodu a hlavně odvážné a...

Přístupovou cestu a terasu lemují záhony okrasných travin a kvetoucích rostlin.
Mají dům, ze kterého vidíte celý kraj díky velkým proskleným plochám

Snem manželského páru bylo bydlení na kopci s výhledem do krajiny, nejlépe mimo dosah lidí. Nakonec zůstali na okraji...

Další z rubriky

Nový domov pro pár ve středním věku vytvořily tři mladé architektky z...
Z problému výhra. Dům na skalnatém útesu byl tím nejlepším nápadem

V centru finského přístavu Hanko vyrostla na skále novostavba. Běloskvoucí dům je jen pár metrů od mořské hladiny a...

Snímek zachycuje projekt Kateřiny Šedé nazvaný Furt dokola z roku 2008, kdy...
Architektkou roku je Kateřina Šedá. Nepracuje s cihlami, ale s lidmi

Není architektka, přesto se stala Architektkou roku 2017. Kateřina Šedá, držitelka Chalupeckého ceny pro mladé...

Autorem neobvyklého domu s dynamickým interiérem je architekt Kazuyasu Kochi.
Dům šejdrem rodině nevadí. Na barvy a lichoběžníky si postupně zvyká

Někdo by v interiéru s hysterií barev a nepravých úhlů zešílel, jiný si v něm libuje a s láskou bydlí. V japonském...



Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.