V roce 1987 vyměnil panelákový byt za rodinný dům, který svým prostorem nabízel sedmičlenné rodině víc pohodlí. "Dnes zde bydlím sám, protože děti vylétly z hnízda. Moje přítelkyně žije v Praze a o víkendech se navzájem navštěvujeme,“ vysvětluje.
"Ztratil jsem motivaci dotáhnout rekonstrukci starého domu, započatou zhruba před dvaceti lety, do konce. Pro koho také? Kuchyň by potřebovala kompletně přestavět, ale nevím, zda k tomu vůbec dojde. Nejvíce času stejně trávím v horních patrech, kde mám vše, co potřebuji,“ dodává.
Preferuje spíše staré stavby, protože mají svoji historii. Nedovede si představit, že by žil v supermoderním interiéru s módními barvami a ostrými hranami.
"Snažil jsem se využít možností starého domu, aby bylo bydlení zajímavé. Myslím si, že se mi to povedlo, nevšední prostory vznikly, proto jsem spokojený,“ hodnotí svůj dům Ivan Štros
Nejen na jeho domě, ale v architektuře obecně se mu líbí, když jsou ke starému domu přidány nové prvky a dohromady vytvářejí zase novou hodnotu. Tak je tomu u jeho domu a přidaných skleníků.
"Na celém domě nejsou tak zajímavé interiéry jako to, co se mi s ním podařilo udělat. Skleníky se promítají i do interiéru. Když jsem kreslil projekt, představoval jsem si, jak bude dům vypadat zvenku. Překvapilo mě, jak se tím změnil interiér,“ přiznává Ivan Štros.
Račte vstoupit do kuchyně
V přízemí v kuchyni si vaří nejčastěji českou a italskou kuchyni. Nedokáže si představit, že by se stravoval v restauracích. Za ta léta praxe se nespokojí ani se "závodní kuchyní". Vaření si vychutnává stejně jako jídlo.
Kuchyň, koupelna a toaleta čekají na rekonstrukci. Kuchyň lze oddělit od skleníku zatahovacími dveřmi.
Skleníková okna dodávají bytu zajímavou atmosféru
V prvním patře má hudební pokoj. Je v něm klavír, kytara a palandy, které sám vyrobil, když ještě bydlel s rodinou v paneláku. V domě jsou k vidění ještě housle a flétny. Majitel domu přiznává, že také kdysi hrával na saxofon.
Další pokoj býval královstvím jeho nejstarší dcery, která se věnuje keramickému designu a výrobě šperků. U pokoje je opět zimní zahrada, která zároveň slouží jako ateliér pro dceřinu tvorbu. V malé místnosti proti pokoji je keramická dílna s kruhem.
Po původních, nově obložených schodech se vstoupí do místnosti, kde dříve bývala půda. Dnes je to velký světlý pokoj, kterému rovněž vévodí skleník, z něhož je vidět zámecká věž. Nasvícená ve večerních hodinách připomíná architektovi pražskou Malou Stranu.
V pravé polovině místnosti má architekt svoji pracovnu. Má v ní chybět rýsovací prkno, dnes používané už jen jako odkládací plocha, počítač, stůl zavalený pracovním nepořádkem a spoustou nákresů a plánů.
Levou část podkroví Ivan Štros využívá jako obývák. Kožená sedačka je dárkem od klienta, kterému navrhoval dům.
Dřevěnými schůdky se vyleze přímo do horního patra, kde je velká matrace
V místnosti se uplatňují původní dřevěné trámy, které podtrhují krásu prostoru. Zdobí je výkresy všech jeho pěti dětí a portrét nejstarší dcery, kterou namaloval, když ležela v posteli s chřipkou.
Přes trámy jsou v blízkosti skleníku ležérně přehozeny závěsy, které slouží jako ochrana před ostrým sluncem nebo zvědavými pohledy sousedů.
S obývákem sousedí malá ložnice, postel je umístěna na půdičce o patro výše. Dřevěnými schůdky se vyleze přímo do horního patra, kde je velká matrace.
Majitel má po ruce veškerý komfort. Knihovnu zaplněnou nejrůznějšími publikacemi, gramofon, desky a na trámu lahvinku červeného vína se sklenkou. Nad postelí je střešní okno, které nabízí pohled na noční oblohu. Dopoledne se prý dá i v posteli opalovat.
Křeslo, které architekt zhotovil z leštěných rour od kamen, je potažené červenou koženkou
Dům prošpikovaný zajímavostmi
Po celém domě jsou rozmístěny květiny, které původně majitel domu umístil do skleníků. Bohužel se nakonec ukázalo, že většina z nich nesnese přímé slunce.
Interiér doplňují keramické sochy od architektovy dcery Dáši. Jako památka na různé výlety zdobí interiér kameny. Na zdech visí obrazy od známých malířů.
"Všechen nábytek v domě je vlastnoručně vyrobený, darovaný nebo ještě po mamince, tedy šedesát let starý. Jsem architekt, který si v životě nekoupil žádný kus nového nábytku,“ říká.
V domě například najdeme konferenční stolek a dvě křesla, která zhotovil z leštěných rour od kamen. Stolek má skleněnou desku, křesla jsou potažená červenou koženkou.
Skleníková okna by příště památkáři již nepovolili
"Snažil jsem se využít možností starého domu, aby bylo bydlení zajímavé. Myslím si, že se mi to povedlo, nevšední prostory vznikly, proto jsem spokojený,“ hodnotí svůj dům Ivan Štros.
Rád by si s přítelkyní, která se věnuje interiérovému designu, postavil hliněný dům, protože hlína je vůči životnímu prostředí šetrnější. Byl by to menší dům, někde ve svahu, porostlý trávou.
Celá jeho jižní strana by byla prosklená. Ještě nenašli místo, které by vyhovovalo jejich představám, ale jedno je jasné, Krušné hory nehodlá opustit.
"Určitě by mi bylo líto tento dům prodat. Doufám, že bych ho mohl přenechat svému nejmladšímu synovi nebo dceři. A když ne, nevadí, člověk se musí smířit s tím, že něco má a najednou ne. Dosavadní hodnotu vystřídá zase jiná,“ uzavírá architekt.
KDO JE ARCHITEKT IVAN ŠTROSIvan Štros se narodil 16. července 1953 v Praze. Je členem České komory architektů, pracuje jako urbanista, ale příležitostně navrhuje i domy. Zajímá se i o interiérový design. Je autorem interiéru ostrovské staré radnice. Jeho snem je postavit si s přítelkyní hliněný dům porostlý trávou s výhledem do krajiny v Krušných horách. Mezi jeho zájmy patří cyklistika, lyžování, snowboarding, tenis, hraje fotbal, zpívá v Karlovarském pěveckém sboru.  Po celém domě jsou rozmístěny květiny, které původně majitel domu umístil do skleníků. Bohužel se nakonec ukázalo, že většina z nich nesnese přímé slunce |
