Majitelé nemovitosti měli studio de.fakto ve svém hledáčku už delší dobu. Oslovili jej již dříve s jiným projektem, nicméně tenkrát se spolupráce neuskutečnila. Uplynul více než rok a půl, klienti se vrátili „na jistotu“ se zadáním a s návrhem spolupráce.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Moderní byt.,
„Klienti zahájili práce na návrhu interiéru s jiným studiem, k nám přišli již s víceméně danou dispozicí, kterou jsme optimalizovali. Navíc na přání majitelů jsme vypracovali koncept, ve kterém vše má svůj smysl, nejen estetické využití, a zároveň musí dobře fungovat. Inspiraci klienti čerpali z architektury vily Tugendhat,“ říká architekt Martin Pavlíček.
Je součástí týmu studia de.fakto od roku 2016, kdy dokončoval studium architektury a urbanismu na ČVUT a začal pracovat v tandemu se zkušeným architektem Filipem Hejzlarem, který mu v tomto, ne zcela jednoduchém projektu byl mentorem a supervizorem celé realizace.
V kostce
„Byt je navržen v minimalistickém duchu při použití dvou typů dýh jako obkladů stěn, jednobarevného linolea na podlaze, bíle lakovaných částí vestavného nábytku a téměř jednobarevné stěrky v koupelnách. Nábytek je koncipovaný tak, aby byl součástí obkladů stěn, dveře, nábytek a obklady stěn tak tvoří vždy jeden plynulý celek,“ popisuje architekt Pavlíček.
Důležitým prvkem v interiéru se stala obestavba jádra v kuchyni. V tomto případě se povedlo zkombinovat televizní stěnu s centrálním reproduktorem, část uzavíratelné kuchyňské linky, výdechy dvou klimatizačních splitových jednotek a několik nik pro odkládání či vystavení osobních věcí, a to vše v jednom materiálu téměř beze spár s možností kompletní uzavíratelnosti.
 |
„Také koncepce terasy a její rozvržení bylo zpracováno zahradním architektem tak, aby dřeviny a traviny ‚správně‘ fungovaly nejen v létě, ale také v zimě, a to jako odclonění od ruchu města, a aby současně esteticky doplnily interiér bytu,“ vysvětluje autor koncepce.
Vize překlopená do reality
„I když obvod bytu tvoří lichoběžník, cílem klientů a zároveň mým cílem v rámci této dispozice bylo maximalizovat pravý úhel, právě to mi bylo v té době opravdu blízké. Pokud se podíváte na půdorys, hlavní komunikační prostory tvoří kříž. Zároveň jsou zde linie, které umožňují průhled skrze celý byt. To bylo také součástí koncepce,“ říká Martin Pavlíček.
Dva typy dýh pro obklad stěn a jednobarevné linoleum hrají v této koncepci prim.
Dalším zásadním faktorem při návrhu bylo maximum věcí ‚schovat‘, proto dveře navazují na obklady stěn, skříně prozrazují jen spáry u dvířek. Vzor dýhy zde probíhá vždy od soklu až po strop, a tak například pro návštěvy zde může být složité rozpoznat, co je obklad stěny a co už vestavný nábytek.
„Práce s dýhou zde byla opravdu zajímavá, stejně tak jako s technickým kamenem, v našem případě s krionem. Je až neuvěřitelné, co lze při dobré fantazii a manuální zručnosti dodavatele vytvořit,“ doplňuje architekt Martin Pavlíček svou vizi, které si cení právě pro tu zmíněnou, v reálu dodrženou pravoúhlost.
A dodává: „Cesta k danému výsledku byla velmi náročná. Ve stavebnictví se u interiérů ‚hraje‘ o centimetry. Pokud stěna ubíhá o pár centimetrů na několika metrech, nikdo to téměř nepozná. Zde ale vzhledem k průhledům a osám hraje každý centimetr významnou roli, proto jsem opravdu pyšný na naši autorskou dílnu, která zde úspěšně a kvalitně vyřešila návaznosti nábytku a obkladů tak, že vše působí jako jeden celek.“
S obestavbou jádra, které propojuje kuchyňskou a obývací zónu, si architekt skutečně vyhrál. Zkombinoval televizní stěnu s prostorem pro centrální reproduktor a TV doplňky, s částí uzavíratelné kuchyňské linky a s výdechy dvou klimatizačních jednotek a navíc vytvořil niky pro odkládání drobných věcí.
Názor architekta
Pokud pro tuto koncepci bytu bylo nějaké nákladnější, například materiálové řešení přínosnější, bylo zde použito. Každý materiál má své specifické vlastnosti. V šatnách se kombinoval dýhovaný obklad na stěnách a lamino na odkládací plochy vzhledem k vyšší odolnosti oproti lakovanému povrchu.
Architekt již v prvotní fázi projektu pracoval s myšlenkou použití betonové stěrky, volba nakonec padla na materiál betonepox od firmy Němec.
„Do interiéru jsme volili prvky, které měly primárně perfektní funkční vlastnosti, dále pak esteticky dobře vypadaly, popřípadě zapadaly do koncepce. Nechci říct, že cena se řešila až na posledním místě, nicméně kombinaci požadavků někdy dokázal splnit jen jeden výrobce, popřípadě dodavatel,“ reaguje architekt Martin Pavlíček na otázku, zdali měl na skutečně vydařenou realizaci omezený rozpočet.
A ke svému prvnímu komplexnímu projektu, který realizoval, dodává: „Je to opravdu neuvěřitelné, jakého výsledku se povedlo dosáhnout. Potkalo se zde minimálně deset různých profesí a různých dodavatelů, kteří si mohli udělat jen to ‚svoje‘ a jít dál. Všichni ale profesionálně pochopili souvislosti, a dokonce se nebáli vyzkoušet nová, nestandardní řešení.“
