Interiér domu rozzářil architekt osvětlením

Interiér domu rozzářil architekt osvětlením | foto: Iveta Kopicová, Living

Interiér domu rozzářil architekt osvětlením

  • 15
Architekt Martin Sladký má rád světlo a jeho efektů využívá jako zkušený filmař. Vyhýbá se však dramatičnosti a nepřímým nasvícením interiéru navozuje atmosféru až nebeského klidu. Poměrně brzy po zahájení stavebních prací se ukázalo, že dům ze třicátých let potřebuje spíše zbourat, než pouze zrekonstruovat.

Výsledkem byl kompromis, který zachoval půdorys i původní vzhled exteriéru stavby, ale změnil její dispozici.

Schody pod psa
S žádostí o řešení interiéru se investoři obrátili na architekta Martina Sladkého z ateliéru de.fakto. První, co jim rozmluvil, bylo betonové schodiště, které by ve vzdušném prostoru a ve světle prostupujícím luxferovou fasádou působilo obzvláště masivně.

"Za vhodnější jsem pokládal odlehčenou ocelovou konstrukci kopírující tvar schodnice. Majitelé mají psa a mysleli si, že se bude po takových schodech bát chodit, jenže brzy zjistili, že mu to vůbec nevadí."
 
Schody, stejně jako podlahy v chodbách, ale i v obytných místnostech, šatnách a toaletách, jsou z merbau s teplým hnědočerveným odstínem. Tvrdá, odolná exotická dřevina tak organicky spojuje podlahu interiéru do jednolitého celku.

Nenápadné dělení spojeného
Zvýšené přízemí se až na výjimky obešlo bez dělicích příček a v otevřeném prostoru jsou pouze dvoje dveře. Zato vysoké. "Mají ke třem metrům," prozrazuje architekt a pokračuje: "Líbí se mi velkorysé dveře, jaké byly v historických interiérech. A nevidím důvod, proč by ve vysokých místnostech měly být osazené nízké, typizované dveře."

Výška je jediná "nápadnost" zmíněných dveří, protože jinak se snaží být co nejnepostřehnutelnější, aby nelimitovaly prostor. Jsou hladké, bílé a zapuštěné v rovině zdi.

Jednotným stylem je pojatá celá hlavní obytná část - různé funkční zóny spojují pastelové barvy zařízení i textilu, potřebnou autonomnost jim zase dává prostorové řešení.

Jeho nespornou výhodou je i možnost proměny - například "obývák" může být pro větší společnost uspořádaný jako jedna místnost, v zápětí ho lze rozdělit na zákoutí u krbu a na sólo sezení u televize.


více foto

Hledání skrytých zdrojů
"Snažím se minimalizovat množství vjemů, a protože vím, že v kuchyni jich je vždycky dost, nepoužil jsem v ní klasické, přiznané osvětlení. Nenajdete tu lustr ani lampy, všechny zdroje jsou schované."
 
Celou stěnu za pracovní plochou u sporáku zakrývá deska z pískovaného skla, za kterou vodorovně procházejí trubice zářivek s předřadníkem. Dalším efektním svítícím objektem je prosklená skříňka, vznášející se na rozhraní kuchyňské a jídelní části jako svérázně pojatá vzducholoď.

Má konstrukci z nerezové oceli, ve střední části osazenou pískovaným sklem, a její sokly ukrývající zářivky jsou z plastu. Nepřímé osvětlení kuchyně doplňuje světelná rampa za horní částí nábytkové sestavy.
 
Čárymáry blik
Do místností a prostor, kterými uživatel prochází nebo se v nich nezdržuje extrémně dlouho - to znamená do předsíně, chodeb, šaten, spižírny i garáže - naplánoval poučený architekt místo vypínačů čidla, reagující na pohyb.

Je to šikovné a úsporné zároveň: když večer vstoupíte do domu, nemusíte v nepříjemné tmě dlouhou dobu šmátrat po knoflíku - světlo naskočí samo. A když prostor opustíte, samo se vypne.

Zejména zapomnětliví jedinci tak mají o starost méně a nezkazí si víkend na chatě pochybnostmi, zda v komoře zhasli, nebo ne. "Není nad osvícené svícení," říká architekt.

Další informace najdete v Living 9/2005