Hlavně pro cizince se pražská restaurace Hard Rock Cafe stala hned turistickou senzací. Je největší v Evropě - má plochu 19 000 m2 - omračuje však i místem, kde se nachází. Románské základy domu U Rotta sahají až do konce 13. století.
Letos přišla do slavného domu společnost Hard Rock Cafe proslulá největší světovou sbírkou památek na světové hudební hvězdy. Vedle nich nabízí typickou americkou kuchyni, drinky i živé rockové koncerty.
Proto bylo nutné historický dům upravit. Nový nájemce naštěstí pojal rekonstrukci citlivě. Nedotkl se vnějšku budovy ani původních architektonických prvků v interiéru.
"Zásahy do budovy byly minimální. Adaptace se týkala spíše nového vybavení a interiéru. I v něm však zůstalo zcela nedotčené například dřevěné obložení stěn s původní malbou, zábradlí, kopule a podobně. Kompletní rekonstrukce stála téměř deset milionů dolarů," tvrdí Mo Capatia, ředitel Hard Rock Cafe Praha.
Kytary dominují
Interiér a vnitřní vybavení navrhlo londýnské studio Cadmium Design. Cíl byl jasný: vytvořit otevřený a příjemný prostor pro restauraci i koncerty, ale také podtrhnout genia loci historické budovy. A nezasahovat příliš do původní podoby.
Do interiéru proto kromě běžného nábytku přibyly jen dva velké barové pulty a pódium pro koncerty. Odstranily se pouze dodatečné prvky, které sem umístil předchozí provozovatel obchodu se sklem (vyjma výtahu).
Vybavení a hlavně osvětlení zdůrazňují největší chloubu restaurace, sbírku asi 300 kusů hudebních nástrojů, grafik a kostýmů. Přízemí, které je "zasvěcené" rocku a klasickému rokenrolu, vévodí velký barový pult ve tvaru písmene U, za ním je dřevěné pódium pro živé koncerty. Pult z béžového mramoru odlehčuje opticky spodní podsvícení, které také tlumí chlad přírodního kamene.
K nepřehlédnutí je ovšem hlavní dekorace, křišťálový lustr zavěšený v atriu. Lustr ve tvaru elektrické kytary má délku pět a půl metru a tvoří jej 9 444 skleněných křišťálů zavěšených na bezmála pěti stech kovových strunách.
Nejdelší z nich měří sedm metrů. Instalace impozantního svítidla trvala tři dny.Unikát za 100 000 dolarů prý nikdo v Evropě nedokázal vyrobit, proto jej nakonec zhotovili ve Spojených státech.
Ani v prvním patře zaměřeném na pop (proto je tu třeba ve vitríně kostým Madonny) nechybí barový pult, který se táhne podél původní vnitřní příčky místnosti. Použitý světlý mramor a světlé dřevo v prostoru vynikají, stejně jako nad pultem září křišťálová svítidla od firmy Swarovski v podobě mikrofonů.
Pro křišťál se designéři rozhodli záměrně - měl to být jejich hold budově a její historii, která je mimo jiné spojená i s obchodem se sklem. Pouze v tomto baru se smí kouřit, ostatní prostory jsou nekuřácké. Druhé "galerijní" podlaží je výrazně klidnější, proto je také věnováno blues.
Přízemní vstupní hala vedoucí do hlavní části restaurace se postupně promění v českou rockovou síň slávy. První artefakty věnované českými (a slovenskými) hudebníky se zde objeví v druhé polovině srpna.
Ještě stále probíhají práce na neuvěřitelných sklepeních historického domu, ta však nejsou volně přístupná. Zůstaly tu staré lustry i další původní vybavení, časem se prostory patrně upraví na klub-bar.
Toalety se změnily nejvíce, sušák na ruce (vlevo na fotografii) je dílem designéra Dysona, silný proud vzduchu ruce dokonale osuší za 10 sekund
Nové jsou naopak komfortní toalety. Téměř vše v nich funguje na fotobuňky, takže se návštěvníci vyhnou zbytečným kontaktům. Najdete tady i pověstné elektrické sušáky rukou designéra Jamese Dysona. Ruce zde vkládáte do sušáku, nikoli pod sušák, takže je máte během 10 sekund dokonale osušené.
Vzpomínky na šroubky
Tuzemští návštěvníci asi často nostalgicky zavzpomínají na tři podlaží plná šroubků, hutnického materiálu nebo nádobí pod sklobetonovou kopulí první prodejní haly v Praze, kde se dalo sehnat i nesehnatelné.
Úsloví "Zeptejte se u Rotta" fungovalo celé dvacáté století, bez ohledu na režim. Železářství zde bohužel skončilo v roce 1996. Následné tři roky fungování lahůdkářství a poté prodej skla, porcelánu, českých granátů a bižuterie skončily fiaskem.
Nepovedená privatizace v 90. letech tak zanechala v mnohých hořkost včetně přímých potomků. Protože však firma byla akciovkou už v době první republiky, restituce nepřicházela do úvahy.
Polemiky, zda mohlo železářství U Rotta přežít, jsou už bohužel pouze teoretické. "Musel by se změnit sortiment, třeba na takový, jaký měla firma za první republiky v třicátých letech, tedy včetně sportovního nebo rybářského zboží," říká Pavel Tichý.
U Rotta se vyučil a dnes vede železářství o pár ulic dál jako franšízu se stejným jménem. Konkurovat ve velkém hobbymarketům v centru Prahy není podle něho reálné.
Železářství U RottaPo Vincentovi vedli železářství jeho potomci. Roku 1890 přikoupil Ladislav Rott sousední domy č.p. 138–141, nechal je zbořit a postavit dnešní dům. Přestavbu provedl stavitel Kindl, fasádu navrhl architekt Eduard Rechziegel. Ladislav také vydával české ceníky a zaváděl české názvy řemeslnických nástrojů. Dům má tři podlaží a na střeše ozdobné oblouky s věžičkami. Fresky v průčelí domu podle kartonů Mikoláše Alše malovali malíři Ladislav Novák a Arnošt Hofbauer. Mezi okny jsou namalovány figury jako alegorie řemesel a zemědělství (kovář, truhlář, sekáč, žnečka, hospodyně, zahradnice). V lunetách jsou zobrazeny kovové nástroje a nářadí. Mezi druhým a třetím patrem je nápis: "Nedej zahynouti nám ni budoucím, sv. Václave". Mezi prvním a druhým patrem je velký nápis V. J. Rott. V letech 1922 až 1923 se přestavby dočkal i interiér. Pro potřeby moderního obchodu jej navrhl architekt Jan Kloub a Josef Liška. Vznikla první prodejní hala se sklobetonovou kopulí v Praze. Důvod? Nečekané úmrtí Ladislava Rotta mladšího (jeho otec stejného jména byl druhým majitelem firmy). Vyplacení dědických podílů se uzavřelo právě převedením firmy na rodinnou akciovou společnost. To v praxi znamenalo asi 70 000 druhů a velikostí kovového zboží od jehly a náprstku až po kompletní zařízení řemeslnické dílny nebo továrny. Prodávaly se zde i potřeby pro rybáře nebo sportovní vybavení pro hokejisty a lyžaře. Obchod byl rozdělen do 21 oddělení, pracovalo zde více než 170 lidí. Denně tu obsloužili kolem 2 000 zákazníků, stejný počet písemně - zboží pak rozváželo sedm aut. Obchodem každý den prošlo zboží o objemu 4 až 6 vagonů. |
Indiáni a jejich podnikání
Řetězec restaurací Hard Rock Cafe International (v 50 zemích světa jich najdete 124, vlastních nebo franšízových) řídí společnost Seminole Hard Rock Entertainment, Inc., kterou vlastní indiánský kmen Seminolů z floridského města Hollywood.
V jeho čele stojí volená pětičlenná kmenová rada, do určité míry nezávislá na státních orgánech USA.
Kmen si svým podnikáním vydělává na vlastní policii, požární ochranu, záchrannou službu, vzdělání, zdravotní péči, ekonomický rozvoj, ale i parky nebo rekreaci.
Podnikatelské aktivity kmene dnes zahrnují chov dobytka, pěstování citrusů, turistický ruch, sportovní management, prodej tabákových výrobků a provozování hazardních her. Velká část zisků - třeba právě z Hard Rock Cafe - je věnována nejrůznějším charitativním organizacím.
Základní princip fungování Hard Rock staví na heslu Love All, Serve All” - Miluj všechny, služ všem.
Víc než 90 procent příjmů Seminolů totiž v současné době pochází z hazardu. Seminolové jsou již dlouho známí díky svému inovativnímu přístupu k hazardu i ostatnímu podnikání. V roce 1979 otevřeli vůbec první kasino s možností vysokých sázek ve Spojených státech.
Téměř 3 300 Seminolů dnes žije v rezervacích i mimo ně po celé Floridě. Jsou potomky několika set Seminolů, kteří uprchli v polovině 19. století do bažin v Everglades, když se vláda Spojených států pokusila přesunout všechny floridské Seminoly a další Indiány do Oklahomy. Tato cesta se do dějin zapsala pod názvem "Cesta slz" (The Trail of Tears).