Na trhu dnes najdeme nejen klasická umyvadla, ať už se sloupem, polosloupem či bez, ale i zapuštěná a polozapuštěná do nábytku nebo desky, umyvadla rohová, asymetrická či na desku. Nejběžnější jsou umyvadla z klasické keramiky, z nerezu, skla či umělého kamene.
Raději dvě
Pokud zrovna nerekonstruujeme panelákovou koupelnu na několika málo metrech čtverečních a rodina má více než tři členy, doporučuje se prostor rozměřit tak, aby se do koupelny vešla umyvadla dvě anebo alespoň dvojumyvadlo s dostatečně oddělenými mycími prostory.
Dvojumyvadla se společným prostorem jsou sice efektní, ale mnozí uživatelé přiznávají, že paralelní umývání se nekoná, protože si navzájem překážejí. A navíc koupelna je intimní zóna, jedna z posledních oáz soukromí, takže je výhodnější se postupně vystřídat.
Jinou možností umístit do koupelny dvě samostatná umyvadla tak, aby mezi nimi byl určitý prostor. Jedno může sloužit rodičům, druhé dětem. Ty se alespoň učí postarat se o svůj "rajón" a umýt po sobě zbytky pasty na zuby. Pro toto řešení je i další důvod: dvě umyvadla vyjdou podstatně levněji než jedno dvojumyvadlo - ty často patří mezi designové kousky, které nepatří k nejlevnějším.
Pro málo místa
Může však nastat opačná situace: oči by chtěly, ale místa se opravdu nedostává. Pro malé prostory se vyplatí zvolit rohové anebo alespoň asymetrické provedení. Tím, že se mycí prostor umístí napříč, vyšetří se potřebné centimetry a přitom si člověk nepřipadá omezený prostorem. Ač mívají podobná umyvadla rozměr připomínající umývátka na toaletě, poskytují potřebný komfort - pokud je člověk natočený k rohu v úhlu 45 stupňů, má dost místa na lokty.
Kdo uvažuje o klasickém umyvadle, měl by upustit od použití tak zvané nohy umyvadla - sloupu, který se ještě nedávno považoval za povinnou ozdobu, dnes má vyhrazené místo hlavně u historizujících retro kolekcí.
Pro zakrytí sifonu umyvadla je výhodnější zvolit takzvaný polosloup, který nepůsobí tak robustním dojmem. Ale pozor, u menších umyvadel je polosloup prvek, který upoutává pozornost, vyrábí se ve stejné velikosti pro umyvadlo široké 50 i 70 centimetrů. V době, kdy už není nutné používat nevzhledné plastové odpady či dokonce odpady v podobě takzvaného husího krku, je hlavně v malém prostoru lepší koupit nerezový nebo chromový sifon a nechat ho působit jako ozdobný prvek. Už i jednoduchý pochromovaný, jaký se koupí v instalatérských potřebách za několik stokorun, vzhledem neurazí. Naopak není zvláštností narazit i na designový kousek za pět tisíc.
Keramika vede
Devadesát procent prodaných umyvadel je z klasického keramického střepu. Není se co divit - keramika dodnes vede v čistotě tvaru, snadno se udržuje, navíc většina výrobců respektuje celou škálu usazení umyvadel jak samostatných, tak i pro usazení do nábytku nebo na desku.
Není třeba kupovat jen nejdražší kusy od věhlasných designérů, i mezi běžnými spotřebními kusy se najdou pěkné exempláře. Mnoho uživatelů touží po jediném: zvolit univerzální, módě nepodléhající tvar, který se ale odlišuje od umyvadel, která byla na trhu před dvaceti lety, v době, kdy nebyl skoro žádný výběr.
Kdo touží po zahraničním výrobci a keramice z vyšší řady, měl by využít zároveň nabídku speciální protišpinivé úpravy. Za příplatek zhruba 1000 až 1500 korun tak získáme povrchovou úpravu, po které voda stéká tak snadno, že se nečistoty nestačí usadit. Pozor! Tyto povrchy nelze čistit abrazivními prostředky, aby se vrstva nepoškodila.
Za větší peníze
V posledních letech lze v koupelnových studiích zaznamenat přetlak umyvadel z nerezu a skla. Vypadají velmi efektně, ale. Ta údržba! Na skle i nerezu je vidět každá kapka vody. Kdo bydlí v lokalitě s tvrdší vodou nebo ji dokonce čerpá z vlastní studny, mohl by se stát otrokem vlastní koupelny.
Do vyšší cenové kategorie se řadí umyvadla na míru z umělého kamene. Mezi nejznámější materiály patří kerrock, varicor, corian nebo hi-macs. Jejich hlavní výhoda? Mezi deskou a mycím prostorem nejsou spáry, takže se celek dobře udržuje.
Jiné řešení než krásný, i když trochu drahý umělý kámen tvarovaný z desek, nabízejí litá umyvadla z umělého mramoru, která nabízí v poslední době řada výrobců. Kdy dát přednost litému kameni před keramikou? Tam, kde je potřeba do výklenku naprosto přesně "zapasovat" umyvadlo s odkládací deskou, jde o ideální řešení. U některých keramických modelů lze však stejnou situaci vyřešit tak, že deska se dodatečně seřízne na míru.
Všudypřítomné škopíky
Škopíky jsou v současné době fenomén - kdo chce jít s dobou, neměl by stát opodál. Původní myšlenku kruhového umyvadla postaveného na dřevěnou desku časem převzaly i koncepce s dalších materiálů, dostupné jsou škopíky nejen keramické, ale i nerezové, skleněné, plastové i kamenné, z původního kruhu se stal trojúhelník, ovál, čtverec nebo obdélník. Jen princip zůstal stejný: leží na nábytkové desce, někdy na skříňce, bývá doplněný atraktivním přiznaným sifonem.
I do skříňky
Tam, kde je větší rodina a rušnější koupelnový provoz, nebývá mnohdy na designové výstřelky místo. V každé domácnosti se spíše řeší nutnost uložit někam čisticí prostředky, žínky, plastové kachničky do vany pro děti a další věci, s nimiž se v koupelně před návštěvou nikdo nechlubí. Výrobci koupelnového nábytku proto často spolupracují s výrobci keramiky, takže si vytipují modelové řady určené pro vestavbu a nabízejí sety umyvadel s nábytkem, které vytvářejí efektní celek. Lze tak koupit kombinace, kde umyvadlu nechybí ani odkládací plochy a rozměr umyvadla se shoduje s rozměrem skříňky. Do menších prostor je vhodnější zvolit takzvaná polozápustná umyvadla, kde je skříňka mělčí než kus z keramiky.
Podobné řešení můžete využít i tam, kde se počítá s jednoduchou deskou vestavěnou do výklenku, ať už dřevěnou nebo mramorovou. Efekt zvětšení prostoru zůstává stejný jako u mělkých skříněk.
Více se dočtete v časopisu Living koupelna č. 3/2007
