Nejjednodušší způsob opravy vany je nový nátěr. Vršit však jednu vrstvu laku na druhou je nemožné. Proto se musí nejprve odstranit původní lak. „To je práce, kterou děláme velice neradi,“ říká Vítězslav Rambousek z firmy Navan, „jde doslova o zdraví.“ Starý nátěr je totiž třeba obrousit, místnost je pak však plná prachu, proti němuž nestačí ani rouška a intenzivní větrání. Naštěstí existují brusné papíry, které se používají i za vlhka. Problém s prachem se pak značně zmenší. Druhou možností je pak použití odstraňovačů nátěrů na kovy. Zde však člověk musí zase počítat s chemickými zplodinami a výpary. K roušce na ústech a otevřenému oknu je nutné přidat ještě ochranné rukavice. Většina firem, které se lakováním van zabývají, je proto ráda, když si tuto práci udělá majitel sám. Jinak si účtují podle počtu vrstev a druhu vany a barvy částku v rozmezí 300 až 1500 korun.
Po odstranění staré barvy je nuné vanu umýt a dobře odmastit. Menší nerovnosti a praskliny lze zatmelovat, nejlépe dvojsložkovým epoxidovým tmelem. Ten odolá i střídavému působení studené a horké vody. Zatmelené místo je nutné opět přebrousit. Pak se nanese základová barva.
V případě, že vana není zbroušená až na kov, je základová vrstva zbytečná. Druhý den se vana nastříká opět vrchním lesklým lakem. Cena za takto opravenou vanu se pak pohybuje kolem 1800 korun včetně dopravy. Když si někdo půjde koupit barvu sám, měl by se ptát po epoxidové barvě. Cena za jeden kilogram se pohybuje kolem stokoruny. „Epoxidové barvy zasychají tím lépe, čím je v okolí vyšší teplota,“ vysvětluje Richard Dener z firmy Barvy a laky Praha, „proto je dobré například do otvoru na čištění sifonu položit fén nebo jiné topné těleso.“ Přesto by si lidé měli uvědomit, že lak se svou životností nemůže vyrovnat smaltu, který se vypaluje při teplotě několika set stupňů.
Epoxidové barvy mají tendenci získávat nažloutlý odstín. Pouhým okem to člověk nepozná. Ale je-li vedle vany nové bílé umyvadlo, rozdíl už vidět bude. Proto je lepší kupovat epoxidové barvy v pastelových odstínech.
Na trhu se však objevují také firmy, které nabízejí plastové nebo akrylátové vložky do van. Jde vlastně o přesnou kopii vnitřní části vany, která je pouze o několik milimetrů menší. „Na původní vanu se nanese polyuretanová pěna, která zároveň zastává funci lepidla a těsnění,“ vysvětluje Martin Holas z firmy Sanotech, „nová vložka, která se do pěny položí, se pak nehýbe a nikde nedrhne.“ Firmy většinou s vnitřkem vyměňují také nové odpady.
Akrylátové vložky do van se dodávají na míru, a to až v třiceti barevných odstínech. Cena za kompletní renovaci včetně materiálu, výměny odpadu a práce se u bílé barvy a standardního tvaru pohybuje kolem 5800 korun. Kdo si najde firmu, která odpady nemění, ušetří přibližně tisíc korun. I když se tyto částky blíží k ceně nové vany, náklady na její celkovou výměnu jsou mnohem vyšší
- pátek 27. listopadu 1998
