Až se vám na nějaké výstavě sukulentů bude zdát, že květináč je plný kamínků a rostlina nikde, zbystřete svoji pozornost. Je totiž pravděpodobné, že jste došli ke koutku s živými kameny.
O objevení živých kamenů se tradují hned dvě historky. První poukazuje na anglického přírodovědce pana Burchella, který se na planině v jižní Africe sehnul pro oblázek. Ten však nebylo možné sebrat, protože pevně držel v zemi. V druhém příběhu výše zmíněný dobrodruh padá z koně na kamenitý povrch. Dopad na zem byl však o poznání měkčí, než se dá na kamenité pláni předpokládat. Ať tak nebo tak, začalo se této skupině tvrdých listových sukulentů říkat živé kameny.
Vzpomínky na Afriku zůstávají
"Do této skupiny se tradičně zařazují zejména zástupci rodu Lithops, které kvetou většinou od září do listopadu žlutě nebo bíle. Podobně však vypadají i některé další jihoafrické rody z čeledi kosmatcovitých, jako například Pleiospilos či Conophytum. Ty kvetou na jaře či na podzim žlutě a růžově. Tyto rostliny se však svými pěstitelskými nároky od litopsů značně liší," říká Jaroslav Honc ze specializovaného zahradnictví Sukulent Honc z Brna, který má s živými kameny veliké zkušenosti. U litopsů je celá rostlina složena z jednoho páru dužnatých listů, díky kterým si rostlina ve své domovině vysloužila název hotentotský zadeček, zatímco příslušníci ostatních rodů mohou být tvořeny i několika páry listů. Na jejich svrchní straně bývají rozmanité kresby, aby rostlina splývala co nejvíce se svým okolím a byla co nejméně nápadná. Názory na obtížnost pěstování živých kamenů se liší. Pravdou je, že většina zákroků, které vedou k uhynutí rostliny, pramení z neznalosti jejích nároků. Při pěstování je třeba stále myslet na to, že ve své jihoafrické domovině rostou na přímém slunci a vodu dostanou pouze několikrát do roka. Potřebují proto co nejvíce světla a výborně jim vyhovuje meziokenní prostor, kde v zimě neklesá teplota pod nulu. Dobře porostou zejména v okně s jihozápadní orientací, zatímco severní okna jsou pro jejich pěstování úplně nevhodná. "Hodně důležité je pro živé kameny větrání a neublíží jim ani průvan. Pokud máte zahradu nebo alespoň balkon, dopřejte jim letní pobyt na čerstvém vzduchu. Dejte však pozor na Medarda, aby při častých deštích rostlinám nezačaly uhnívat kořeny," doporučuje dlouholetý pěstitel Jaroslav Honc. Živým kamenům nesvědčí přítomnost ostatních rostlin a jejich zařazení do sukulentních aranžmá zvládne pouze odborník s dlouholetými zkušenostmi. Proto je pěstujte raději samostatně v malých květináčcích v dobře propustné zemině, která je ze dvou třetin složená z písku. Zbytek doplňte suchou chudší zeminou, přidat můžete také antuku. Rostlina tak stačí rychle spotřebovat zálivku. "I několikahodinové stání v misce s vodou může být pro rostlinu smrtelné," varuje Jaroslav Honc. Při zalévání ostatních rostlin hnojivem se oknu s živými kameny rozhodně vyhněte.
Žít lze téměř bez vody
Přizpůsobení živých kamenů k přežití v horkém písku téměř bez vody je fascinující. Jejich tajemství nespočívá pouze v tom, že jsou schopny uložit vodu do dužnatých listů a pak s ní dlouho hospodařit, ale hlavně v jejich životním cyklu během roku. Po odkvětu začnou sesychat staré listy. Útlocitné povahy si to často vysvětlují jako povel k zálivce. Opak je však pravdou. V dalším pěstování uspěje pouze ten, kdo úplně omezí zálivku, zajistí rostlinám dostatek světla a teplotu ideálně mezi třemi a deseti stupni Celsia. Litopsy však přežívají i při pokojové teplotě na okenním parapetu. V zimním období si rostlina přečerpá vodu ze starých listů do nového páru listů, který už je uvnitř připraven na další sezonu. V našich podmínkách toto období vychází přibližně na říjen a potrvá asi do května. Místo kalendáře je dobré se řídit vzhledem listů. Ukončení zimování poznáte podle toho, že ze starého páru listů zůstane jen tenká slupka, která se po prvním zalití brzy protrhne a vykouknou na vás nové listy. To je okamžik, kdy přijde na řadu konvička. Rostliny jednou za dva až tři týdny vydatně zalijte. Druhé období klidu nastává v letních vedrech, ve chvíli, kdy teploměr mezi okny nahlásí teplotu okolo třiceti stupňů. Na rozdíl od ostatních rostlin v bytě se přes prázdniny nemusíte strachovat, protože delší přestávka v zalévání jim rozhodně neuškodí. Kdo splní asketické požadavky těchto rostlin, měl by se v období kolem září dočkat květů, které jsou mnohdy větší než rostlina sama.
O objevení živých kamenů se tradují hned dvě historky. První poukazuje na anglického přírodovědce pana Burchella, který se na planině v jižní Africe sehnul pro oblázek. Ten však nebylo možné sebrat, protože pevně držel v zemi. V druhém příběhu výše zmíněný dobrodruh padá z koně na kamenitý povrch. Dopad na zem byl však o poznání měkčí, než se dá na kamenité pláni předpokládat. Ať tak nebo tak, začalo se této skupině tvrdých listových sukulentů říkat živé kameny.
Vzpomínky na Afriku zůstávají
"Do této skupiny se tradičně zařazují zejména zástupci rodu Lithops, které kvetou většinou od září do listopadu žlutě nebo bíle. Podobně však vypadají i některé další jihoafrické rody z čeledi kosmatcovitých, jako například Pleiospilos či Conophytum. Ty kvetou na jaře či na podzim žlutě a růžově. Tyto rostliny se však svými pěstitelskými nároky od litopsů značně liší," říká Jaroslav Honc ze specializovaného zahradnictví Sukulent Honc z Brna, který má s živými kameny veliké zkušenosti. U litopsů je celá rostlina složena z jednoho páru dužnatých listů, díky kterým si rostlina ve své domovině vysloužila název hotentotský zadeček, zatímco příslušníci ostatních rodů mohou být tvořeny i několika páry listů. Na jejich svrchní straně bývají rozmanité kresby, aby rostlina splývala co nejvíce se svým okolím a byla co nejméně nápadná. Názory na obtížnost pěstování živých kamenů se liší. Pravdou je, že většina zákroků, které vedou k uhynutí rostliny, pramení z neznalosti jejích nároků. Při pěstování je třeba stále myslet na to, že ve své jihoafrické domovině rostou na přímém slunci a vodu dostanou pouze několikrát do roka. Potřebují proto co nejvíce světla a výborně jim vyhovuje meziokenní prostor, kde v zimě neklesá teplota pod nulu. Dobře porostou zejména v okně s jihozápadní orientací, zatímco severní okna jsou pro jejich pěstování úplně nevhodná. "Hodně důležité je pro živé kameny větrání a neublíží jim ani průvan. Pokud máte zahradu nebo alespoň balkon, dopřejte jim letní pobyt na čerstvém vzduchu. Dejte však pozor na Medarda, aby při častých deštích rostlinám nezačaly uhnívat kořeny," doporučuje dlouholetý pěstitel Jaroslav Honc. Živým kamenům nesvědčí přítomnost ostatních rostlin a jejich zařazení do sukulentních aranžmá zvládne pouze odborník s dlouholetými zkušenostmi. Proto je pěstujte raději samostatně v malých květináčcích v dobře propustné zemině, která je ze dvou třetin složená z písku. Zbytek doplňte suchou chudší zeminou, přidat můžete také antuku. Rostlina tak stačí rychle spotřebovat zálivku. "I několikahodinové stání v misce s vodou může být pro rostlinu smrtelné," varuje Jaroslav Honc. Při zalévání ostatních rostlin hnojivem se oknu s živými kameny rozhodně vyhněte.
Žít lze téměř bez vody
Přizpůsobení živých kamenů k přežití v horkém písku téměř bez vody je fascinující. Jejich tajemství nespočívá pouze v tom, že jsou schopny uložit vodu do dužnatých listů a pak s ní dlouho hospodařit, ale hlavně v jejich životním cyklu během roku. Po odkvětu začnou sesychat staré listy. Útlocitné povahy si to často vysvětlují jako povel k zálivce. Opak je však pravdou. V dalším pěstování uspěje pouze ten, kdo úplně omezí zálivku, zajistí rostlinám dostatek světla a teplotu ideálně mezi třemi a deseti stupni Celsia. Litopsy však přežívají i při pokojové teplotě na okenním parapetu. V zimním období si rostlina přečerpá vodu ze starých listů do nového páru listů, který už je uvnitř připraven na další sezonu. V našich podmínkách toto období vychází přibližně na říjen a potrvá asi do května. Místo kalendáře je dobré se řídit vzhledem listů. Ukončení zimování poznáte podle toho, že ze starého páru listů zůstane jen tenká slupka, která se po prvním zalití brzy protrhne a vykouknou na vás nové listy. To je okamžik, kdy přijde na řadu konvička. Rostliny jednou za dva až tři týdny vydatně zalijte. Druhé období klidu nastává v letních vedrech, ve chvíli, kdy teploměr mezi okny nahlásí teplotu okolo třiceti stupňů. Na rozdíl od ostatních rostlin v bytě se přes prázdniny nemusíte strachovat, protože delší přestávka v zalévání jim rozhodně neuškodí. Kdo splní asketické požadavky těchto rostlin, měl by se v období kolem září dočkat květů, které jsou mnohdy větší než rostlina sama.
