Na to, že si studenti či mladí lidé pronajímají byty, aby mohli bydlet sami, si už jejich rodiče zvykli. V okamžiku, kdy si najdou zaměstnání a mají partnera, však od nich okolí očekává podpis pod hypotékou stejně jako před lety pod novomanželskou smlouvou. Je to ale správně?
Hypotéka na celý život
Mladých lidí, kteří si koupí vlastní byt či dům za hotovost, není mnoho. Většina si bydlení pořizuje na půjčku. Část peněz má našetřeno, část - a většinou tu podstatně větší - hradí hypotéka. "Nemovitost - byt či dům - sice představuje spolehlivé vlastnictví, ale není třeba se do ní vrhat bezhlavě," varuje Pavel Velebil ze společnosti Tide reality.
"Lidé si často pořizují hypotéku zbytečně brzo. Neuvědomují si, že hypotéku nelze přestat splácet, jinak přijdou o byt, ale také o hodně, co do bydlení vložili. Banky mívají tvrdé sankce, nelze dělat jednoduše změny, když chybí dva či tři roky do skončení fixace úroku. Byt v pronájmu umožňuje řešit mnohem pružněji životní situace, třeba případný rozchod. Při snížení příjmu si lze najít rychle menší a levnější byt. A hlavně u pronájmu mohou mladí lidé spořit, aby k hypotéce mohli přidat své úspory. Možnost snížit půjčovanou částku pokládám za velmi důležité, vždyť u dlouhodobých hypoték zaplatí klient i dvojnásobek. Bývá běžné, že lidé kolem třicítky dosahují maximálních příjmů a mají zaměstnání, které je uspokojuje, zatímco v pětadvaceti teprve hledají - sebe, vztah i profesi. Ověří si také, zda je jejich vztah skutečně perspektivní. Proto není nutné vrhat se do ní bezhlavě," vypočítává Pavel Velebil důvody, proč se vyplatí hypotéku odložit o několik let.
Typický příklad? Mladá dvojice kolem 25 let má pocit, že jejich vztah vydrží do konce života. Partneři si pořídí hypotéku, naspořeno však mnoho nemají, protože to na škole logicky nestihli, dvě stě padesát tisíc ze stavebního spoření stačí sotva na vybavení kuchyně. Podepsáním hypotéky si hodně svážou ruce. Většinou se omezí možnost cestovat do zahraničí, provozování nákladnějších sportů, auto se musí kupovat na další půjčku. V případě rozpadu vztahu bývá nutné byt prodat a následné vypořádání nebývá vůbec jednoduché ani příjemné. Nebo naopak přijde dítě, ale tím se výrazně sníží příjmy a také schopnost splácet hypotéku, přitom finanční zálohy nebývají žádné. A co pak? Samozřejmě lze prodat byt i s hypotékou, ale pouze s velkou finanční ztrátou.
Nutné je proto nepodléhat vlastním emocím ani masivním reklamám. Často působí velmi přesvědčivě - hypotéka se rovná částce za pronájem bytu, který vám nikdy nebude patřit, takto investujete do svého! Developeři však jaksi zapomínají dodat, že k hypotéce je nutné připočítat ještě náklady na energie, příspěvek do fondu oprav - a rázem se částka může bez problémů zdvojnásobit. Občas se objevují i přesvědčivé tabulky dokazující, jak výhodné řešení představuje hypotéka. Jenže se zde porovnávají například ceny pronájmů v lukrativních čtvrtích města se splátkami hypoték v bytových projektech v okrajových čtvrtích.
"Uvědomme si, že na prvním místě v hodnocení bytu bude vždy lokalita. Ta určuje cenu!" tvrdí Jaroslav Horký z realitní společnosti Horren. "Začínat s bydlením v pronajatém bytě má řadu výhod. Koupit rychle byt na dluh bez ohledu na jeho budoucí tržní cenu jen proto, že chci bydlet společně s partnerem, není žádné terno," říká s přesvědčením.
Pro koho pronájem
Ponechme stranou rodiny, které bydlí v pronájmu už desítky let v obecních bytech. Postupná deregulace nájemného vede k tomu, že přibývá stále více bytů i domů k pronájmu. Kdo jej ocení nejvíc? "Určitě lidé, kteří nemají čas nebo chuť se zabývat starostmi o byt. U komerčního nájemného se o vše stará majitel. Dnes už není problém si najít zařízený byt včetně pračky a myčky, když se cokoli rozbije, stačí zavolat majiteli a ten vše zařídí. Nabídka v současné době převyšuje poptávku, proto se 'páni domácí' musí snažit," říká Pavel Velebil.
Na trhu pronájmů sice chybějí malé byty za nižší částky, ale tento problém dnes řeší řada mladých tím, že si velký byt pronajme více lidí a nájem se rozpočte. Mohou si tak dopřát dokonce byt v centru nebo tam, kde je čilý městský ruch, a tedy blízko za kulturou, což této věkové kategorii většinou vyhovuje. Toto sdílení bytu - sharing neboli spolubydlení, kdy se všichni podílejí rovným dílem na pronájmu a často i na domácích pracích - má řadu výhod. Od finančních úspor až po docela dobrou možnost zvyknout si na určitá a hlavně nezbytná pravidla.
"Člověk se naučí pořádku a určité toleranci, rychle pochopí, že dělení prací na mužské a ženské není do života vůbec praktické. Bývá běžné, že se například spolubydlící střídají v přípravě večeře pro ostatní, takže se každý naučí vařit," vzpomíná na své zkušenosti architekt Hynek Maňák, který bydlel v Austrálii rok v bytě s dalšími pěti studenty.
Právě mladí lidé, kteří strávili určitou dobu na studiích v zahraničí, kde jde o běžnou formu bydlení - Austrálie, Irsko i jinde - tak nemají problém žít ještě několik let po návratu v bytě, kde se potkávají v kuchyni či koupelně s dalšími spolubydlícími. Naučí se samostatnosti i tomu, že nikdo po nich vanu nebo dřez v kuchyni uklízet nebude. Pro partnerský vztah zcela neocenitelné!
Pozor na smlouvy
Vedle těch, kteří si byt pronajímají, musejí logicky existovat ti, již stojí na druhé straně barikády, tedy pronajímatelé. Jejich pozice není až tak jednoduchá. Ani kvalitní podnájemní smlouva je totiž nemusí ochránit před řadou nepříjemností, od vytopení sousedů přes poškození vybavení až po nezaplacené telefonní účty. Proto se také běžně vybírají kauce (obvykle ve výši jednoho nájmu) a požaduje se zaplacení pronájmu jeden až tři měsíce dopředu. Pevné telefonní linky jsou už výjimkou.
Pokud někdo pronajímá byt v družstevním vlastnictví, měl by si uvědomit, že potřebuje souhlas družstva. Za ten se zpravidla také platí. Mnohá družstva mívají svá pravidla pro souhlas s pronájmem, často se nepovoluje vlastnictví zvířat (psů, ale i koček), výhrady bývají i proti příslušníkům některých národnostních skupin.
Byty v osobním vlastnictví lze pronajmout přímo nebo přes realitní kancelář. V každém případě je nezbytná dobrá smlouva, která spočívá mimo jiné v jasně dané výpovědní lhůtě a kontrole bytu před předáním a po skončení pronájmu, aby se jednotlivé strany nemohly vymlouvat na to, kdy daná závada vznikla. Zpravidla se doporučuje nespojovat částku za pronájem s úhradou za energie. Takzvaný paušál totiž logicky svádí k tomu, že nájemce nemá důvod šetřit vodu, plyn či elektrický proud. Zisk z pronájmu samozřejmě podléhá dani z příjmu, na což někteří rádi zapomínají. Náklady investované do bytu či domu - koupě nábytku, spotřebičů, malování - se však samozřejmě odečítají.
Více se dočtete v časopise Living 4/2007.
9. července 2007 11:00
