Houpání je u jídla dovoleno

- Dobrá jídelní židle je jako malý zázrak. Na rozdíl od jiných kusů nábytku, u nichž se občas oceňuje spíš tvar než funkčnost, toho totiž člověk očekává od židle podstatně víc. Musí dobře vypadat, ale mělo by se na ní také dobře sedět. K přehlédnutí není ani to, že dobrá židle musí něco vydržet, tedy i stodvacetikilogramového stolovníka.

O důležitosti židle svědčí ostatně nejlépe to, že zatímco samostatný veletrh postelí, stolků či knihoven neexistuje, židle jako jediné mají svůj vlastní veletrh. Každý rok na podzim se sjíždějí do italského Udine nejlepší výrobci na veletrh Promosedia. Letos v září zde například titul Židle roku získal designér Timo Saarnia za celodřevěnou židli Pack. I letos se potvrdilo, že vedle klasických čalouněných jídelních židlí - jejich obliba souvisí s návratem jídelen - se silně prosazují zejména celodřevěné židle s jednoduchými tvary nebo židle z překližky, nejčastěji v přírodním provedení.
„I dobrému architektovi se za celý život povedou dvě či tři dobré židle,“ tvrdí architektka Helena Fišárková. Pokud se to však stane, má její autor jistotu, že se židle bude beze změny vyrábět ještě desítky let poté, co vznikla. Typickým příkladem je slavná „čtrnáctka“ Michaela Thoneta, která vznikla koncem padesátých let minulého století nebo „mravenec“ od Arne Jacobsena. Ta je ve výrobě také již několik desítek let.

ŽIDLE SE NEKUPUJE BEZ STOLU
Pohodlná jídelní židle by měla mít sedák mírně zakloněný dozadu, aby se žaludek po dobrém jídle necítil jako nešťastník v přeplněné městské dopravě. K pohodlí patří také vyšší opěradlo, o nějž si můžete opřít záda stejně jako hlavu. Hrana sedáku pak nesmí stlačovat měkké tkáně v podkolení, aby nedocházelo k omezení odtoku krve žilami. Výška sedadla by proto měla být nižší, než je délka lýtka do podkolenní jamky. Sedák židle nesmí být také příliš dlouhý, zejména pro menší osoby, ani nesmí být vysoko, aby sedící člověk mohl častěji měnit polohu - jen tak bude sezení pohodlné. Výška sedáku se u židlí pohybuje přibližně od 44 do 46 centimetrů.
A protože i stoly mívají různou výšku - přibližně od 69 do 75 centimetrů - určitě se vám při nákupu židlí vyplatí sednout si ke stolu, u něhož budete stolovat. Aby si totiž člověk mohl pohodlně sednout ke stolu, potřebuje mít mezi sedákem a spodní deskou stolu (případně takzvaným lubem) volný prostor alespoň 27 až 30 centimetrů. Vyšší stoly tak nabízejí komfortnější sezení. V případě menšího rozdílu by se vám mohlo stát, že si vaše nohy budou při každém usednutí připadat jako strouhaná zelenina.
Aby vám židle dlouho vydržela, dejte si také pozor na to, aby její zadní nohy byly jemně prohnuté jako obrácený luk. „Při sezení a hlavně poposedávání je totiž nutné, aby nohy židli ‘odpružily’ - a to rovné nohy nedokáží,“ vysvětluje architektka Zdena Maňáková z brněnské firmy Maniac Interier.

HOUPÁNĺ DOVOLENO
I když nikdo nepředpokládá, že by se mělo na kuchyňské židle sedět delší dobu, přece jen se na ní člověk vrtí a poposedává. Člověk se totiž posadil poměrně nedávno, přibližně před pěti tisíci lety, a tak jeho tělo není na tuto polohu vlastně ještě příliš připraveno. Výsledkem neklidného sezení bývají „rozvrzané“ židle.
Ve Skandinávii se proto výrobci těmto problémům snaží předcházet tím, že i k jídelním stolům nabízejí houpací židle.
K nejoblíbenějším houpacím židlím patří Pendulum (viz
str. II), u níž horní hrana židle může sloužit jako opěrka pro lokty. Židle Actulum funguje na podobném principu, má však avantgardnější tvar až skulpturálního vzhledu. Houpací židle Flysit je opatřena dokonce speciálním odpružením, a tak máte téměř pocit, že se vznášíte nad zemí.

I DĺTĚ MÁ SEDĚT U STOLU JAKO ČLOVĚK
Při pohledu na některé rodiny u stolu může mít okolí pocit, že se děti ocitly v říši obrů. Pokud ratolesti dosáhnou bradou sotva nad jídelní desku, těžko lze předpokládat, že budou stolovat jako malí lordové. Řešením jsou proto zvýšené dětské židle. Typy, které byly kombinovány s nočníkem, už naštěstí vymizely. Rodiče si dnes musí dát spíše pozor na to, aby židle nebyly vratké. To hrozí zejména u levnějších typů z plastu, které se prodávají asi za 1200 až 2000 korun. Bezpečnější jsou židličky z masivního dřeva. Tady je už cena pochopitelně vyšší, pohybuje se přibližně v rozpětí od 2000 do 4000 korun. Všechny tyto typy však mají jednu nevýhodu a tou je věkové omezení. Na těchto židlích už šestileté dítě sedět určitě nebude - a jídelní židle je pro ně ještě stále nízká. Nejlepším řešením jsou v tomto případě židle Trip-Trapp a Stokke Sitti od norského designéra Petra Opsvika, které mohou „růst“ s dítětem až do jeho dvanácti či třinácti let (viz str.II). V originálním provedení stojí kolem šesti tisíc korun, na trhu jsou však i jejich více či méně úspěšné napodobeniny v cenách kolem 2500 až 3500 korun.
Do nepříjemných situací se
u stolu mohou kvůli nevhodné židli dostat nejen děti, ale také dospělí. Staří lidé nebo ti, kteří mají problémy s pohybem, jistě ocení židle s područkami, o něž se mohou zejména při vstávání pohodlně opřít. Mnozí výrobci z těchto důvodů nabízejí shodné provedení židlí jak s područkami, tak bez nich. Ke stolu tak lze pořídit například čtyři klasické židle a dvě s pohodlnými područkami. Rozdíl v ceně představuje jen pár stokorun.