Horko v bytě je jako hodně nezvaný host (II.)

- Vychlazené nápoje bývají v létě stejně příjemné jako chládek v bytě, do něhož se člověk vrátí po celodenním shonu v horkém počasí. Kupodivu oba tyto způsoby osvěžení potřebují přístroj fungující na obdobném principu ledničku nebo klimatizaci.

Vychlazené nápoje bývají v létě stejně příjemné jako chládek v bytě, do něhož se člověk vrátí po celodenním shonu v horkém počasí. Kupodivu oba tyto způsoby osvěžení potřebují přístroj fungující na obdobném principu ledničku nebo klimatizaci.

Kdo se domnívá, že pro střední Evropu je klimatizace zbytečná, velmi se mýlí. A to i přesto, že zde takzvaných tropických dnů příliš mnoho nebývá. V některých půdních bytech, ale také tam, kde lidé žijí v posledním patře pod plochou střechou nebo v interiéru s větším množstvím prosklených stěn, se klimatizace využívá až tři měsíce z roku. Navíc některé typy dokáží částečně nahradit i elektrické topení.

Co umí technika

Plně klimatizovaný byt si v našich zeměpisných šířkách ovšem dopřeje málokdo: jen u klasického 3 + 1 to totiž představuje částku kolem 120 až 150 tisíc korun. Řada lidí si proto pořizuje pouze jeden přístroj. Buď volí takzvaný »split«, který funguje na stejném principu jako kompresorová lednička a instaluje se napevno, nebo mobilní klimatizaci pracující obdobným způsobem, ale s možností přemisťování po bytě. V obou případech se připravte na částky od pětadvaceti tisíc výš. Split tvoří dvě samostatné části připomínající větší či menší plochá kamínka vnitřní jednotka obsahuje výparník a ventilátor, venkovní pak kompresor, kondenzátor a další komponenty. Kdo má doma kompresorovou ledničku, ví, že dokáže být hlavně v noci nepříjemně slyšet. Proto je důležité, aby byl kompresor klimatizace mimo místnost. Hluk venkovního kompresoru by neměl přesáhnout 56 decibelů. Vnitřní jednotky mívají hlučnost kolem 30, mobilní klimatizace asi 50 decibelů. Vnitřní i venkovní část klimatizačního zařízení musí být vzájenmě spojena, aby bylo možné odvádět a přivádět chladivo. T uto »pupeční šňůru« tvoří poměrně tenké měděné potrubí, které je lepší skrýt do zdi, v panelových domech lze použít krycí lišty. Za metr tohoto spojení se však platí kolem 300 až 600 korun. »Umístění venkovní jednotky bývá někdy složité, protože majitel domu nemusí souhlasit s jejím umístěním na vnější zdi, ale řešení se zpravidla najde, třeba na střeše nebo za komínem,« vysvětluje Jiří Hanus z firmy Klimatec Milevsko. Uvnitř v bytě pak zůstane nevelké nástěnné, ale také třeba jen kazetové zařízení, které lze zapustit do stropu. »Pro místnost okolo 20 metrů čtverečních vám posta-čí chladicí výkon kolem 2,5 kilow attu. Když bude zima, bude fungovat jako přímotop s výkonem 2,8 kilow attu. Elektrický příkon se pohybuje asi kolem třetiny výkonu. Za hodinu provozu ‚přímotopu‘ tak zaplatíte necelou kilow atthodinu,« vypočítává Jiří Hanus, »přístroj s tímto výkonem můžete pořídit již kolem 22 tisíc, za montáž zaplatíte další tři tisíce. Pokud je vzdálenost mezi vnitřní a vnější jednotkou menší než tři metry, je ‚spojení‘ v ceně montáže.« »Jestliže nelze umístit venkovní jednotku mimo byt, je řešením také mobilní klimatizace,« radí Milan Poláček z firmy Electrolux, »můžete si s ní postupně ochladit několik místností. Ale ani zde nepočítejte s tím, že budete mít doma 20 stupňů Celsia, zatímco venku budou čtyřicetistupňová vedra. Doporučený rozdíl oproti venkovní teplotě je totiž kolem 5 stupňů Celsia. Když to nedodržíte, hrozí vám nachlazení a případně další zdravotní komplikace.« I u mobilní klimatizační jednotky, která může být dokonce vybavena dálkovým ovládáním, je však nutné odvést teplo mimo klimatizovanou místnost. Lze sice upevnit hadici mezi pootevřené okno nebo dveře na balkon, ale Milan Poláček doporučuje pevnou instalaci do otvoru v okně nebo ve zdi, aby do místnosti zbytečně neproudilo teplo. T ento otvor lze po sezoně snadno zaslepit.

Čemu je lepší se vyhnout

Na trhu jsou také přístroje fungující na principu ochlazování vzduchu vodou v cenách kolem deseti tisíc. Nejsou však příliš účinné a navíc zvyšují vlhkost vzduchu v místnosti, nehledě na neustálou potřebu doplňování vody. Jenže na takzvanou tepelnou pohodu člověka v místnosti má vliv několik faktorů - teplota, vlhkost, čistota a proudění vzduchu, to vše ve vzájemné kombinaci. Když bude v pokoji například teplota 24 stupňů Celsia a vlhkost vzduchu 20 procent, většina lidí pocítí chlad. Pokud vlhkost dosáhne 90 procent, bude si téměř každý stěžovat na přehřátí. Ideální je proto »něco mezi tím«, tedy vlhkost kolem 40 procent. Při nákupu je také třeba se vyhnout klimatizačním přístrojům s výkonem jen kolem jednoho kilow attu lákajícím nižší cenou, protože ty postačí sotva na místnost 3 x 3 metry. Počítejte také s tím, že nejen počítač, televizor nebo sporák představují pro byt tepelnou zátěž. I člověk »topí« - u sedícího jedince v klidu jde asi o 125 wattů, při cvičení apod. dokonce o 400 wattů. Průměr na osobu je 200 wattů, proto si v horkých dnech pozvěte raději hosty na zahradní party nebo do klimatizované restaurace. Pokud si budete chtít pořídit klimatizaci, vždy si nechte nejdříve vypočítat takzvanou tepelnou zátěž bytu. T u většina firem vypracuje zdarma. Teprve na základě výsledků se určí optimální režim, a tedy i vhodný typ klimatizace. Odborník pak doporučí konkrétní model s určitým výkonem, protože existují varianty nástěnné, parapetní, podstropní i typy určené k zabudování do podhledů. Okenní klimatizace tvořená pouze jedinou jednotkou se už do bytů kvůli velké hlučnosti příliš nepoužívá.

Mobilní klimatizace je vhodná rovněž pro domácí pracovny, neboť nejen člověk, ale i počítač horko nesnáší.