Klasickým příkladem, na který podráždění mnozí reagují, je hluk myček. Jenže doby, kdy myčka Romo Thomson se šířkou 45 cm brala před více než dvaceti roky na jedno umytí 36 l vody a hučela jak Niagara, jsou dávno pryč.
Spotřeba vody i hluku během let totiž výrazně klesla. A to tak, že třeba u plně vestavných typů, které mají ovládací panel v rámu, a tedy viditelný pouze po otevření, se běžně stává, že uživatel otevře myčku ještě v průběhu mytí. Žádná voda samozřejmě nevyteče, ale pokud něco takového uděláte ke konci mycího cyklu, teplota uvnitř se výrazně ochladí a nádobí pak zůstane mokré. Proto výrobci zavedli užitečnou funkci.
Funkce TimeBeam podává přesné informace o stavu programu a promítá je na podlahu
„U téměř ́neslyšitelných ́ myček, které mají hlučnost pouhých 42 decibelů, používáme funkci TimeBeam, která podává přesné informace o stavu programu a promítá je na podlahu. Vidíte, kolik minut chybí do skončení mytí,“ vysvětluje Pavel Voska, produktový manažer Kitchen společnosti Electrolux.
„Při funkci extra tiché lze dosáhnout i hodnoty 38 decibelů, a to díky snížení otáček čerpadla. Pro porovnání: běžně se uvádí 30 decibelů šepot či tikot hodin, 50 decibelů normální hovor,“ doplňuje Jiří Šeba ze společnosti Miele.
Hluk tak s kvalitní myčkou nemá už nic společného, k tomu je nutné připočítat úsporu vody: „Myčky dokážou umýt plný obsah přibližně v 9 až 12 litrech vody, v případě úsporných programů spotřeba ještě klesne, zatímco u ručního mytí spotřebujete na stejné množství nádobí 35 až 40 litrů vody,“ tvrdí Jiří Šeba.
U ECO programů však musíte počítat s tím, že se doba mytí či praní prodlouží. Časopis D Test například uvádí, že úsporné programy prodlouží mytí až na tři hodiny. Na druhé straně existují dnes i programy, které zvládnou celý cyklus za méně než hodinu.
Hluk i odér musí pryč
Hluk se vedle energetické náročnosti stává u mnoha kuchyňských spotřebičů rozhodujícím parametrem při rozhodování o nákupu, zaměřují se na něj však i výrobci.
„Monitorujeme zvýšený tlak na co nejtišší výrobky už přímo ze strany výrobců,“ tvrdí Alice Kopáčková z marketingového oddělení internetového obchodu Nakupka.cz, „pokud jde o zákazníky, míra hlučnosti se v současné době stává jedním z důležitých kritérií, které při výběru nového domácího spotřebiče zohledňují.“
Zákazníci dnes mají naštěstí snadnější rozhodování, i pro digestoře je totiž už od ledna 2015 nutný energetický štítek. Informuje o průměrné roční spotřebě energie, výkonu ventilátoru („třída fluidní dynamické účinnosti“), osvětlení (třída účinnosti osvětlení), stupni odlučování tuků (třída účinnosti tukových filtrů) a vytváření hluků (hladina akustického výkonu).
Jenže údaje o hluku uváděné výrobci nemusí platit, což ovšem nemusí být vůbec vina digestoře. Při špatné instalaci se nepříjemný hluk může opravdu objevit. Stačí odtahové potrubí ohnout o 90 stupňů, a hlučnost se zvýší průměrně o 30 procent.
Hluk nabírá na intenzitě i v případě, že se s pomocí redukce použije pro odtah potrubí s menším průměrem. Můžete tak ovšem přijít o více jak 50 procent výkonu digestoře, zato hlučnost se navýší až o 50 procent.
Odtahové potrubí by mělo být uvnitř hladké. Ohebné hliníkové flexo potrubí sice na první pohled ulehčí v některých případech instalaci odtahu, počítat však musíte opět s vyšší hlučností.
Firma Bora nabízí digestoře zabudované rovnou do varné desky.
Odtahový odsavač by měl mít vhodné parametry (výkon odpovídající objemu místnosti, kde bude umístěný). To znamená, že digestoř by měla zvládnout vyměnit vzduch v místnosti pět až desetkrát za hodinu, a to na takový rychlostní stupeň, u kterého hladina hlučnosti nepřekročí 55 dB(A).
Například výkonné odtahové digestoře dokážou nasát více jak 750 m3 vzduchu za hodinu. Ježe při takovém výkonu má odváděný vzduch v potrubí rychlost kolem 15 m/s, takže třímetrové potrubí „prolétne“ za 0,2 vteřiny. V cestě tak musí být co nejméně překážek, tedy minimum ostrých ohybů, přechodek, nerovných flexo stěn či nedostatečně průchodných venkovních mřížek. Jinak klesne výkon a zvýší se výrazně hlučnost.
Nechci hluk, tak se spokojím s recirkulací, řekne si možná někdo. Jenže recirkulační digestoře sice odstraní tukové a pachové částice, nicméně vodní páry zůstávají v místnosti. A právě pára roznáší po místnosti zbývající tuk, který se tak usazuje na stěny, knihy, elektroniku...
U digestoří je tak nutné sledovat nejen množství vyměněného vzduchu, ale také kvalitu filtrace. „Obecně platí, že vhodné jsou desetivrstvé kovové tukové filtry, které zachytí až 96 procent tukových částic. Běžně odsavače však zadrží jen kolem 80 procent tukových částic. U pachových neboli uhlíkových filtrů je důležité použít typy s takzvanou houbovou strukturou, mají zvýšenou účinnost a eliminují ztráty vzniklé stlačením uhlíkových částic, maximálně tak využívají všech pórů aktivního uhlíku pro zachycení a neutralizaci pachů. Označují se například NoSmell,“ vysvětluje Jiří Šeba.
Vedle správné instalace doporučuje dbát i na správné používání odsavače při vaření, to znamená zapnout jej před vlastním vařením tak, aby začal vzduch správně cirkulovat, při vaření volit vhodné výkonnostní stupně podle počtu aktivních varných zón a stupňů výkonu na nich nastavených.
„Je vhodné je měnit také v průběhu vaření, po jeho skončení pak nechat zapnutý doběh, běžně pět nebo patnáct minut, aby se místnost zbavila zbytků výparů,“ doporučuje Jiří Šeba ze společnosti Miele.
Systém Con@ctivity 2.0 propojuje odtah výparů a varné desky. Varná deska hlásí aktuální nastavení výkonu digestoři, která pak automaticky přizpůsobí sací výkon skutečné situaci při vaření. Ventilátor je tak vždy nastaven na optimální stupeň a nepotřebuje více energie, než je nutné
Existuje i další možnost: „Stiskněte tlačítko pro funkci vánku (Breeze), jakmile dokončíte vaření, a odsávání se přepne do super tichého minima, takže vy si můžete v klidu užít jídlo a vzduch se přitom v kuchyni bude neslyšeně čistit,“ radí Pavel Voska ze společnosti Electrolux.
Další možnost představují odsavače propojené s varnou deskou. Miele používá systém Con@ctivity, kde je odsavač řízený díky bezdrátové komunikaci mezi přístroji zcela automaticky.
Řešením může být i digestoř, která je součástí varné desky, nebo takzvaná bezmotorová digestoř, pro niž se motor pořizuje zvlášť a umisťuje se pak třeba na půdu či stěnu domu. Zde je hlučnost samozřejmě minimální. Tyto varianty však vyžadují vyšší náklady a také stavební úpravy.
