První auta poháněná parními stroji se objevila už koncem 18. století. Jejich tvůrci (nebo majitelé) je umisťovali tam, kde bývaly dříve kočáry nebo povozy, tedy nejčastěji do stodol a stájí. Jenže hrdým majitelům nových strojů přišlo nepatřičné, že by jejich luxusní vozidla páchla po zvířatech, což byl častý důsledek toho, že stodoly a stáje sloužily pro jejich ustájení desítky let.
Ze starých stájí často vznikly postupem času garáže.
Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se proto začaly objevovat stavby určené pouze pro umístění aut.
A to zejména v USA, i když ještě na začátku 20. století tyto stavby název neměly. Označení garáž vzniklo z francouzského garer (v překladu chránit či poskytnout přístřešek) a zlidovělo až s postupem let.
Rozvoj přišel ve 20. letech minulého století
Pro garáže se stala zlomová 20. léta minulého století. Ve Spojených státech přijali zákony, díky nimž proběhla výrazná modernizace silnic a dálnic. Výrazně tak rostl počet aut a s tím i garáží, zprvu zejména veřejných, které si lidé mohli pronajmout.
V meziválečných letech si však majitelé aut začali stále častěji stavět samostatné garáže poblíž svého obydlí. „Garáže nebyly vyloženě součástí domu, uživatelé se je proto snažili alespoň sladit do stejných barev. Pevnou součástí domu se začaly stávat zejména v USA na přelomu 40. a 50. let, v Česku o tomto trendu můžeme hovořit až od porevolučních let,“ vysvětluje Jan Malysz, obchodní ředitel společnosti Lomax.
Důležitá byla i velikost těchto částí domů, která se odvíjela od rozměrů vozů. Ty bývaly zprvu větší, jak se automobily zmenšovaly, docházelo i ke zmenšování nově stavěných garáží. Jenže s pořizováním více automobilů do jedné rodiny se trend následně otočil. Dnes se doporučují rozměry 3×6 metrů pro jedno auto.
Kromě parkování vozů či motocyklů tento prostor slouží i k jiným účelům, často jako dílna či sklad jízdních kol, lyží, zahradního nářadí nebo nábytku.
Úspěchu elektrického ovládání se vynálezce nedožil
Obzvláště rychlým vývojem a řadou inovací prošla také garážová vrata. Ta byla původně stavěna stejně jako vrata od stodol. Dvoukřídlé dveře se otevíraly do stran a obvykle byly zhotoveny ze dřeva. Kvůli nepraktičnosti tohoto řešení, které vyžadovalo dostatek prostoru v okolí garáže, se postupně přešlo k používání výklopné varianty.
„Svého času byla populární plechová výklopná vrata, která si můžeme pamatovat i u nás. Na řadě starých garáží je ještě dnes uvidíme, zájem o ně už však prakticky není, takže se téměř nevyrábí,“ upozorňuje Jan Malysz.
Garáž pro jedno auto už dnes nestačí, běžně se staví garáže pro dva automobily.
Ve Spojených státech ve dvacátých letech dvacátého století experimentovali i s rozdělením vrat do sekcí a zasouváním přes roh do jedné ze stran budovy. Největší ohlas měl ovšem vynález C. G. Johnsona z roku 1921. Přišel se zasouváním vrat nad hlavu. Využil tak nejen prostor pod stropem, ale poskytl tím i dokonalé řešení zejména majitelům malých garáží s nízkým stropem.
„Šlo o typově velmi podobné řešení, které odpovídá současnému sekčnímu typu vrat, který se u nás v současnosti těší největší oblibě. Alternativou k němu je i posuvná varianta, u které vrata zajíždí do boku garáže,“ dodává Jan Malysz.
Postupných změn se dočkaly i využívané materiály. Dřevo používané pro vrata od stodol postupně nahradil plech, motiv dřeva však nevymizel. Začal se totiž lisovat právě do plechu.
Na garážových vratech se dnes používá i dekor imitující dřevo, aby je bylo možné sladit s okny a dveřmi domu.
„Když jsme s tím před dvaceti lety jako první v Česku přicházeli, zbytek trhu to považoval za nesmysl. Uživatelé byli do té doby zvyklí na tři základní barvy, bílou, modrou a černou. Díky imitaci dřeva si však mohli sladit vzhled garáže s rámy oken, nakonec to znamenalo trend trvající zhruba patnáct let,“ vzpomíná Jan Malysz.
V současnosti jsou v kurzu zejména odstíny šedé a antracitové, což odpovídá i fasádám moderních novostaveb.
Postupným vývojem prošlo také ovládání garáží. Dnes je standardem dálkový ovladač. Vůbec první elektrický ovladač přitom spatřil světlo světa už v roce 1926. Vymyslel jej již zmíněný Američan C. G. Johnson, rozmachu se však tento typ dočkal až v 70. letech zejména v zámoří, Česko mělo v tomto ohledu zhruba dvacet let zpoždění. Moderní je připojení garážových vrat k systému takzvané chytré domácnosti, takže se dveře ovládají například pomocí chytrého telefonu.
