V již 23. ročníku soutěže Grand Prix architektů získalo opět první cenu v kategorii Interiér roku IO studio, architekti Luka Križek a Radek Bláha.
Tentokrát místo „retro“ pivnice vytvořené v prostorách staré výrobní haly z konce 19. století, s níž vyhráli v roce 2014 (více zde), vytvořili autoři ryze moderní prostor, který úspěšně navázal na původní sál inspirovaný dílem českého sochaře a skláře Stanislav Libenského.
Vstupní schodiště je řešeno jako železobetonové, vetknuté mezi schodišťové stěny.
Pro školu, kterou nedávno bohužel „proslavila“ aféra s šikanou profesorky, je ocenění určitě pozitivní zprávou.
Jak přeskočit půl století
Stávající budova s přednáškovým sálem představuje architektonicky nejzajímavější část campusu školy. Byla navržena s odkazem na architekturu pozdních 60.let minulého století. Interiér však už vůbec neodpovídal současným požadavkům, vzhledem ani technickým vybavením.
Půdorysné řešení sálu vytváří deltoid, tedy osově souměrný konvexní čtyřúhelník, což u kulturních staveb představuje nejčastěji používaný půdorys vycházející z tvaru hlediště.
Hlavní myšlenka nového projektu je postavena na expresivním tvarovém řešení stropu a stěn jako dvou samostatných útvarů. Tvarové řešení stropu vychází z půdorysu sálu navrženého ve tvaru „rozevřeného vějíře“.
„Podobně jako vějíř má povrch stropu vroubkovaní, které se směrem od středu rozevírá a prohlubuje. Strop je vytvořený z fólie napínané na prostorově vytvarovanou hliníkovou konstrukci složenou z množství navazujících trojúhelníkových ploch,“ popisuje architekt Luka Križek.
Protože fólii lze v celé ploše prosvítit, strop působí odlehčeně a křehce. Vytváří přirozený protipól k přírodnímu charakteru lehce tónovaných dýhovaných obkladů stěn.
„Stěny sálu jsou obložené nepravidelně naformátovanými deskami z překližky, které na sebe plynule navazují a vytvářejí polygonální tvarované plochy,“ pokračuje v popisu architekt Križek.
Desky jsou dýhované břízovou dýhou opatřenou bílou poloprůsvitnou lazurou tak, aby prosvítala kresba dřeva a zachoval se přírodní charakter interiéru. Bílé tónování dřeva působí více abstraktně, a dává tak vyniknout různému natočení ploch. Prostor tak působí více plasticky. Desky plní jak funkci akustickou, tak i estetickou.
Sedadla včetně stolků nechali architekti vyrobit také z břízové překližky a doplnit látkovým čalouněním v pískové barvě. Ve stejném odstínu vybrali podlahu z přírodního kaučuku.
Ve spodní části sálu jsou nově umístěné interiérové celoskleněné bezrámové dveře, které oddělují přístupové schodiště kinosálu od chodby budovy učeben. Stávající čtyři okna mají zatemňovací rolety ovládané inteligentním systémem, který slouží k zajištění vhodného prostředí pro promítání na plátno.
Systém umožňuje ovládat jak rolety, tak také stmívání a zapínání světel či audiovizuální produkci.
Prostor je nasvětlen pomocí spot lightů uchycených ke stropní konstrukci pomocí světelných lišt.
Škola, která potřebuje změnu
Střední průmyslová škola Na Třebešíně se začala stavět v roce 1967 jako moderní experimentální komplex s neotřelým architektonickým výrazem. Slavnostní otevření proběhlo v roce 1973. Tehdy patřila k nejmodernějším školám v tehdejším Československu.
V areálu jsou jak budovy s učebnami, šatnami a dílnami, tak také tělocvična s bazénem, konferenční sál a ubytovací zařízení pro studenty. Areál za dobu své existence prošel několika částečnými stavebními úpravami. Nejzásadnější byla v roce 2010, kdy se zateplila obvodová schránka budov včetně střech a kompletně se vyměnily výplně stavebních otvorů.
Půdorysný tvar dvoupatrové budovy přednáškového sálu připomíná diamant, uvnitř s takzvaným stoupajícím hledištěm. Spodní podlaží částečně pod úrovní terénu je určeno jako technologická část, ve které jsou vzduchotechnické zařízení a kotelna, zbývající část pod hledištěm slouží jako archiv. Přístup do objektu je řešen jediným vstupem přes schodiště ze společné chodby budovy učeben.
Vstupní schodiště je řešeno jako železobetonové, vetknuté mezi schodišťové stěny.
Nosný skelet tvoří železobetonové monolitické sloupy, obvodový plášť byl vyzděný tvárnicemi. Vstupní schodiště je řešeno jako železobetonové, vetknuté mezi schodišťové stěny.
Střešní konstrukci tvoří lanová ocelová síť ukotvená do železobetonového věnce objektu.
Originalita celé skladby konstrukce střechy spočívá v tom, že zůstává neustále volně v pohybu, pracuje tedy s ohledem na nahodilé přitížení střechy a na teplotní změny. Ostatní interiérové vodorovné konstrukce jsou řešeny jako železobetonová stropní deska.
Rekonstrukce interiéru multifunkčního sálu střední Průmyslové školy Na TřebešíněAdresa: SPŠ Na Třebešíně 2299, Praha 10 |
