Praha zmalovaná. Graffiti a street art uchvátí, pobaví i dají vydělat

  1:00aktualizováno  1:00
Výrazné nápisy a obrazy na zdech k městu neodmyslitelně patří. Utvářejí jeho identitu stejně jako budovy, sochy nebo městský mobiliář. I když poněkud svérázným způsobem. Přesto všechny ty barevné průjezdy, podchody, mosty a zdi působí o dost veselejším dojmem než záplava šedi.

Velká i menší díla najdeme po celé Praze a existuje pouze málo míst, kterým se graffiti nebo street art vyhnuly. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

Někdy je to jen jedna barvená ohraničená plocha široko daleko, jindy to jsou průchody, zdi domů nebo trafostanice v těsném sousedství hýřící pestrou škálou nejrůznějších barev.

Velká i menší díla najdeme po celé Praze a existuje pouze málo míst, kterým se graffiti nebo street art vyhnuly. Pozorným Pražanům neunikne, že se ve veřejném prostoru velmi pevně uchytily a mají mnoho podob. Některé uchvátí svojí propracovaností, jiné fascinují velikostí, další pobaví.

Pomalu mizí porevoluční underground, kdy byly posprejované zdi pro většinu obyvatel metropole projevem vandalismu. Umění ve veřejném prostoru se stále více profiluje jako oficiální výtvarný projev a lidé jsou k němu mnohem shovívavější, proto také vedení města a jeho jednotlivých částí pochopilo, že je třeba dát sprejerům prostor.

V metropoli je okolo dvaceti legálních graffiti ploch, například v Braníku, Krči, pod Barrandovským mostem, na Proseku nebo na Jižním Městě. Zde dokonce v roce 2011 vznikl projekt pomalovaných trafaček od předních českých umělců. Praha se může pyšnit i tím, že má nejdelší legální graffiti stěnu v Evropě, která měří okolo jednoho kilometru. Najdete ji v okolí zastávky Belárie a podél tramvajové tratě v Modřanech.

První a zároveň nejznámější legální plocha vznikla už v roce 1993 na Těšnově. Dodnes patří zdi parkoviště, které je naproti ministerstvu zemědělství, k nejznámější městské galerii pod širým nebem.

Fotogalerie

Pamatuji si, jak mě na konci devadesátých let fenomén graffiti uchvátil, a tak jsem na Těšnově byla celkem pravidelným hostem. S úžasem jsem sledovala, jak se obsah zdi neustále mění. Fascinovala mě kreativita, s jakou writeři, jak sami sebe lidé, kteří dělají graffiti, nazývají, dokážou zacházet s písmeny. A vlastně mě fascinuje dodnes. Stejně jako trefné nebo poetické projevy street artu v pražských ulicích. Pro laika může být graffiti a street art v zásadě to samé, přesto jsou to ale dvě různé formy umění, které jejich autoři striktně oddělují.

Hraní s písmeny

Graffiti pochází z řeckého slova grafein, což znamená psát, zaznamenat nebo kreslit, a odkazuje tedy k písmenům a kaligrafii. „Jde o písmena, se kterými si autor hraje. Primárně píše svoji přezdívku nebo název jeho crew (skupina graffiti autorů, kteří společně tvoří - pozn. red.). Písmo se postupně stává propracovanější a složitější, později se mohou přidat i obrázky. Writeři si hrajou s fonty písmen. Někdy se proto graffiti blíží grafickému a vizuálnímu umění,“ vysvětluje Sasha Krolikova, kurátorka ze sdružení DRAWetc. 

Na druhé straně street art využívá tradičních výtvarných postupů, pouze zaměňuje zdi za malířské plátno. Často ho vytváří studenti či absolventi výtvarných škol, kteří si tak pouze hrají s uměleckými postupy.

Street art má mnohem více podob než graffiti, občas může vyjadřovat i politický aktivismus. Může jít o nakreslený obličej na zdi nebo politické heslo nastříkané přes šablonu.

„Zjednodušeně řečeno graffiti je o písmenech stříkaných sprejem na zeď, street art ale může být lavička, která na sobě má pletený návlek, stříkání přes šablony nebo namalovaná kočička na baráku,“ doplňuje writerka Sany, která se graffiti věnuje 15 let a patří mezi tuzemské i zahraniční špičky. Dokonce byl o ní natočen snímek Girl Power.

Artwise. Zeď na konci Bubenského nábřeží spravuje sdružení Artwise, které ji...

Artwise. Zeď na konci Bubenského nábřeží spravuje sdružení Artwise, které ji vedle komerčních projektů dává k dispozici také talentovaným autorům. Momentálně prostoru dominuje podobizna Michaela Jacksona s plechovkou pepsi v ruce.

Respekt i kontrast

Když opět po dvaceti letech stojím uprostřed posprejovaných zdí na Těšnově, mám trochu pocit, jako by se zastavil čas. Piecy i tagy, tedy díla, která sprejeři vytvářejí, jsou neuvěřitelně propracované, často nepostrádají vtip.

„Dodržuje se pravidlo, že nemohu malovat přes někoho, kdo je lepší nebo respektovanější. Pokud se pohybujete v dané komunitě, tušíte, jaký máte u ostatních respekt a co si můžete dovolit. Často jsou to logické věci. Není v pořádku přemalovat někoho, kdo na věci nechal 25 sprejů, zatímco vy máte jen dvě barvy. Když má někdo promakané věci, poznáte to hned. Graffiti má sice jepičí život, ale dobré věci se drží. Jakmile jdete na legál, počítá se s tím, že vás někdo přemaluje. Pokud nechcete, aby vás někdo přemaloval, tak malujete ilegálně, ale riskujete dva roky vězení,“ vysvětluje Sany, která se kromě vlastní tvorby věnuje pod hlavičkou Prague Alternative Tours pořádání graffiti workshopů a alternativním pražským vycházkám.

Místo skanzenu v centru ukazuje cizincům zajímavá undergroundová místa, graffiti a street art. Všechno to lze najít jen kousek a v docházkové vzdálenosti od Těšnova. Stačí se vydat přes most okolo ostrova Štvanice a polorozpadlé budovy bývalé diskotéky až k podchodu pod dálnicí. Trochu mě vyděsí, že je v něm černočerná tma i uprostřed bílého dne, ale říkám si, že to k undergroundu také patří. 

Když se ocitnu před budovou Elektrických podniků, nedá mi to, abych přes dveře nenakoukla dovnitř.  Uvnitř býval klub Forbidden Spot, posetý graffiti na zdech. Dnes je však celá budova v rekonstrukci. Pokračuji dál podchodem ke stanici metra Vltavská. Na černém podkladu tu je namalováno město a obloha za tmy, což skutečně evokuje vesmírný svět.

Jakmile sejdu po schodech a ocitnu se u stanice metra Vltavská, neunikne mé pozornosti velký obraz složený z několika figur: dívky, která se sklání k psovi s rukama na uších a objímající se pár. Je to tzv. mural art vytvořený během streetartového festivalu Names v roce 2008.

Podle Sashi Krolikové mural art hodně experimentuje s prostředím, zakládá si na dekorativní architektuře a kontrastu s městským prostředím, společenskou náladou či perspektivou. A je pravda, že do koloritu dopravní tepny, pastelový mural zvláštním způsobem zapadá.

U Papírny. Budova autobazaru v jedné z holešovických ulic je v duchu street...

U Papírny. Budova autobazaru v jedné z holešovických ulic je v duchu street artu vyzdobena vtipnými obrázky.

Pocta kamarádovi

Vydávám se k Bubenskému nábřeží, kde tuším další posprejované zdi a podchody. Cesta mě zavede na konec Bubenského nábřeží, kde je v zatáčce další místo, kde se mohou streetartoví a graffiti umělci vyřádit.

Aktuálně je zde nakreslena podobizna popového zpěváka Michaela Jacksona, jak drží plechovku pepsi. Z pozadí prosvítají i další nápisy, které byly přestříkány. Plocha patří grafickému sdružení Artwise, které ji propůjčuje různým umělcům, občas ji využije i jako reklamní plochu.

„Zeď je určena pro lidi, kteří chtějí malovat. Chceme, aby tam byly primárně autorské věci, ale občas tam vznikne i reklama. Jde o prostor otevřený každému, kdo se ozve, a není problém se domluvit na spolupráci. Dopředu ale chceme vědět, co daný člověk chce tvořit. Občas na ní malujeme i my nebo naši známí,“ říká Tomáš Dont z Artwise s tím, že aktuálně vytvářejí seznam projektů, které by se měly zhruba po měsíci střídat.

Prostor má sdružení pronajato od městské části především ze symbolických důvodů. Jen dvacet metrů od něho se zabil společný kamarád jeho členů.
Sdružení se věnuje tvorbě graffiti a street artu na zakázku a je zářným příkladem toho, jak se z undergroundové zábavy stalo komerční umění.

Stačí si vzpomenout na Pastu Onera nebo Pointa, kteří dřív malovali ilegálně na vozy metra a dnes prodávají obrazy za desítky tisíc. Je to jen další důkaz, jak se vnímání graffiti od 90. let proměnilo. Podle Sany ale pro spoustu writerů zůstává graffiti subkulturou, jen je stejně jako mnoho dalších věcí ovlivněno moderními technologiemi.

Dříve vše fungovalo na lokální úrovni, Praha měla, podobně jako například Berlín či Paříž, vlastní nezávislý styl. Bylo to dáno tím, že sem k nám nedostávaly žádné časopisy ze zahraničí, neexistovaly ani chytré telefony, takže nebylo jak tuzemskou scénu ovlivňovat.

Dnes se díky internetu dá kopírovat styl různých writerů a crew z celého světa. Stejně tak není těžké kontaktovat sprejery z druhé strany planety, případně se s nimi sejít. Také spreje jsou mnohem kvalitnější a dá se s nimi rychle malovat. Existují i speciální graffiti obchody.

Ve městech přibývá i již zmíněný mural art. Kousek za zdí Artwise najdeme na jedné z fasád domů v Dělnické ulici monumentální dílo s názvem Metropolis od umělce Nawera. Mural je viditelný ze strany od Libeňského mostu.

„Mural art je velmi náročný na zpracování, protože je to obrovské dílo, na které je třeba hodně materiálu. Vyžaduje mnoho hodin práce, často jsou k němu třeba i různé zvedací plošiny. Najdete ho nejčastěji na štítech domů, fasádách, podchodech, občas i na trafačkách. Dělá se na objednávku a je k němu třeba povolení. Podpora od úředníka či města navíc může pomoci i finančně. Jedna malba třeba může totiž stát i 350 tisíc korun. Proto se mural financuje od sponzorů nebo pomocí grantů,“ vysvětluje výtvarnice Sasha Krohlíková.

Mural art. Nejznámější a asi i největší velkoplošná nástěnná malba v metropoli...

Mural art. Nejznámější a asi i největší velkoplošná nástěnná malba v metropoli pokrývá celou fasádu domu na rohu Verdunské ulice a Vítězného náměstí v Dejvicích. Jejím autorem je známý výtvarník Pasta Oner.

Undegroundový svět u kolejí

Jen co se pokochám netradiční fasádou, vydám se zpět a ulicí Komunardů jdu k bývalému měšťanskému pivovaru a Poupětovou ulicí k Doxu. Pokračuji dále na Ortenovo náměstí a Plynární ulicí k metru. Cestou míjím obchod s potřebami na graffiti Molotow, jehož design dává na první pohled tušit, komu je určen.

Není to žádná náhoda. Hned za křižovatkou je mekka alternativního umění v metropoli. Z prázdného domu vytvořila banda nadšenců podnik, který je centrem nočního života stejně jako prostorem pro literaturu, film, divadlo či cestovatelské přednášky.

Crossclub je sám o sobě svérázným uměleckým dílem jak z venku, tak především zevnitř. Není divu, že rozlehlé prostranství před klubem je vcelku logicky zakončeno posprejovanou zdí, na které probíhají příležitostné graffiti exhibice.

Ač by se mohlo zdát, že tím se Holešovice vyčerpaly, opravdový barevný ráj se nachází o kousek dál. Stačí přejít stanici metra a zahnout do ulice U Papírny. Hned na začátku je pomalovaná budova autobazaru, to pravé ale čeká na konci ulice u mostu, který vede přes vlakové koleje.

Barevná graffiti smrť pokrývá celou zeď odshora až dolů. Jeden „našlapaný“ kousek střídá druhý. Prázdná ulice, chátrající budovy a pomalované zdi. Nedokážu si představit, kolik to muselo dát práce a kolik sprejů na dané výtvory padlo. Ani dům naproti nezůstal ušetřen, je vyzdoben v duchu street artu postavičkami andělů v kapucích.

Výstavka pokračuje i na druhé straně mostu v těsném sousedství nádraží. Jako z filmu. Nekončící koleje, křoví a jeden piece za druhým odshora až dolů. Mezi shlukem výtvorů dokonce nechybí ani postavička oblíbeného Krtečka. To je ten pravý underground.

Až později se dozvídám, že je to ilegální plocha, na kterou se dá legálně sprejovat jen výjimečně. Proto ten roztomilý a pečlivě propracovaný krteček. V případě nelegální tvorby by totiž autor soutěžil o čas a zvolil o dost jednodušší dílo. „Jednou za rok si Graffneck, což je graffiti shop v Praze, udělá graffiti jam a získá povolení od města. Na jeden den v roce mají permici a je to pro writery motivace přijít, protože jejich díla pak mají šanci vydržet na místě rok,“ vysvětluje Sany. A já si říkám, že je brzo přijdu zkontrolovat.

Autoři:



Nejčtenější

Peklo se sousedem. Kůlnu přestavěl na továrnu s pětimetrovým komínem

1

Místo kůlny má soused na zahradě zděnou budovu, ve které podniká, vyrábí dřevěné suvenýry. Z komína se valí kouř a...

Dvoupodlažní dřevostavba se snadno vytápí i větrá, hluk zde nehrozí

Dům snů. Každý má vlastní představu o ideálním domě. Ten, o kterém snila...

Po letech náročné práce, za kterou se přestěhovali do města, začali pomalu plánovat návrat do tiché vesnice v nádherném...



Až se muž vrátí, ložnici nepozná. Manželka ji proměnila za 300 tisíc

Na novou ložnici si Tereza připravila 300 tisíc korun.

Ložnice Terezy a jejího manžela připomíná skladiště. Místnost je přeplněná starým nábytkem, nekvalitní manželskou...

Deset let stavěl dům z pohledového betonu. Inspiroval se v Japonsku

Výrazné vodorovné slunolamy podporují exotický vzhled domu a zároveň chrání...

Příběh tohoto domu je vyprávěním o cestě za snem, lásce k architektuře, ideálech a zejména o houževnatosti, se kterou...

Rodina si za městem postavila vilku. Zachránila stromy i peněženku

Manželé si dům postavili na okraji severoitalského městečka Fagnano Olona.

Mladá rodina se dvěma malými dětmi si v sadu v severoitalském městečku Fagnano Olona postavila vilku, která všem...

Další z rubriky

Rodina si za městem postavila vilku. Zachránila stromy i peněženku

Manželé si dům postavili na okraji severoitalského městečka Fagnano Olona.

Mladá rodina se dvěma malými dětmi si v sadu v severoitalském městečku Fagnano Olona postavila vilku, která všem...

Bohatý vinař si postavil v Los Angeles vilu ve stylu italské renesance

Vila Guasti byla postavena v letech 1910 až 1913.

I v Los Angeles najdete staré domy. Patří mezi ně i vila Guasti postavená v letech 1910 až 1913. Je proslulá...

Praha zmalovaná. Graffiti a street art uchvátí, pobaví i dají vydělat

Velká i menší díla najdeme po celé Praze a existuje pouze málo míst, kterým se...

Výrazné nápisy a obrazy na zdech k městu neodmyslitelně patří. Utvářejí jeho identitu stejně jako budovy, sochy nebo...



Najdete na iDNES.cz