Stavbu navrhla architektonická kancelář Aileen Sage Architects a postavila ji společnost Lochbuild, jejímž ředitelem je majitel domu David Lakes. Spolumajitelkou architektonického studia Aileen Sage Architects je zase jeho žena a spoluinvestorka stavby Amelia Sage Hollidayová.
Zatímco Lochbuild má za sebou již desítky zrealizovaných rezidenčních staveb, pro Amelii to je první dokončené dílo, na kterém pracovala společně se svou firemní partnerkou Isabellou Aileen Tolandovou. Manželé v domě žijí s dcerkou Aoife a psy Ciarou a Audrey.
Novostavba vznikla v ulici se starou zástavbou. Po důkladném prozkoumání statiky bylo nejprve nutné původní dům z roku 1880 strhnout. Podepsala se na něm léta chátrání a vlhkost, stal se naprosto nevyhovujícím. Aby rodina získala více prostoru, začali nejprve s budováním podzemní dvougaráže, sklepa, domácí posilovny a dílny.
Dům dopředu počítá s tím, s čím se většina mladých investorů nezaobírá, tedy že dětem, které jsou v době výstavby malé, za pár let jejich dětský pokojíček rozhodně nebude stačit. Architektka proto rozdělila stavbu do dvou traktů.
Až budou dospívající potomci žádat více soukromí, samostatná část patra se sociálním zázemím jim ho nabídne a stejně tak nebude mít nepoužívání dětských pokojů žádný vliv na kvalitu života stárnoucích rodičů, kteří mají velkou ložnici s balkonem a koupelnou v patře zadního traktu domu. Po drobných stavebních úpravách mohou pokoje fungovat i jako dvougarsoniéra s vlastním vchodem.
Stromy a plumérie se vrátily, kam patří
Oba světy spojuje zelená střešní terasa osázená sukulenty. Zeleň hraje klíčovou roli i v přízemí domu, kde se všechny funkce točí okolo zeleného dvorku.
Těsně za zádveřím je televizní místnost s posezením, následuje obývací pokoj s klavírním křídlem, které dědí rodina majitelky už čtvrtou generaci. Francouzskými okny lze vyjít ven na dvorek, nebo pokračovat do poslední části domu, obytné kuchyně doplněné o malou bylinkovou zahrádku s kompostérem.
O úpravu zahrady se postaralo krajinářské studio Sue Barnsley Design. Stromy, které na pozemku rostly, vyňali i s kořenovým balem, uchovali v zahradnictví a po dostavbě domu je vrátili na pozemek. Vstup do domu opět zdobí a příchozí svou vůní vítají původní vzrostlé plumérie.
Manželé zvolili nákladný postup, který jim však dělá radost. Zastávají názor, že není důvod neustále kupovat nové věci, když staré ještě slouží. A ničit přírodu jen pro potřebu bagrů na staveništi, což je období v porovnání s životem stromu zanedbatelné, vnímají jako úplně zbytečný rozmar. S ekologickým pojetím domu souvisí i nainstalované solární panely a recyklace dešťové vody.
Ze starých cihel nový dům
Může vás zajímat |
Nazmar nepřišly ani staré cihly z původního domu, je z nich postavena hmota hlavní části domu. Originální materiál s nefalšovanou patinou tak dodal novému projektu další rozměr a skvěle doplnil moderní beton a velké prosklené plochy. K rozdílnému vnímání a vizuálnímu oddělení soukromé části od společenských obývacích prostor přispělo i zvláštní zpracování stropů. Zatímco v reprezentativním obývacím pokoji jsou stropy z hrubého a moderního industriálního betonu, v kuchyni, jídelně a ložnicích je přiznaná členitá dřevěná konstrukce.
Interiéry jsou promyšlené do posledního detailu, důraz byl kladen především na funkčnost a úsporu prostředků. Majitelé se nerozpakovali zděděný nábytek doplnit levnými kousky z IKEA a bazarovými úlovky. Malým luxusem dýchá koupelna rodičů obložená drobnou keramickou mozaikou. Lázni vévodí mosazná konstrukce umyvadlové skříňky, osazená mramorovou deskou.
Dům o rozloze 200 metrů čtverečních byl dokončen loni na podzim a projekt vyhrál první cenu v australské soutěži společnosti Dulux za střízlivé, ale přesto hravé využití barev v interiéru, na okenicích i dveřích.
