Okna na terasu otevřená dokořán, dovnitř proudí čerstvý vzduch ovoněný zahradou a venku bosky běhají děti. Zdejší i ze sousedství, až člověk ztrácí přehled. Nyní úřadují na houpačkách ve vedlejší zahradě, odpoledne je však možná zavolá blízký potok a tolik oblíbené lodičky.
Místní starousedlice podává přes plot vajíčka a s vděkem přijímá suché rohlíky pro svoje zvířectvo. Její koťátka si děti prohlédnou až příště, dnes jsou příliš ponořeni do hry.
Majitelka domu Aneta se vrací s čerstvými vejci do své základny - kuchyně, odkud má přehled o veškerém dění. Jedním okem může sledovat obývací pokoj s terasou a většinu zahrady a druhým, skrze šikovně osazené okno, příjezdovou cestu a sousední parcelu s dovádějícími dětmi.
Možná to bude znít jako návrat do historie, kdy byl vesnický život protkán jednoduchostí, upřímnými mezilidskými vztahy, vzájemnou pomocí a sdílením a kdy dětské hřiště znamenalo všechny místní louky, lesy i zahrady. Faktem ale je, že příběh je současný.
Sen o vlastním bydlení nemusí znamenat život ve zdmi obehnaném paláci na rozparcelovaném poli, ze kterého nám pomáhají uniknout pouze dvě luxusní auta v garáži.
Z paneláku na vesnici
„Svoboda a volnost. To jsou hlavní pocity, které z domu mám,“ říká majitelka domu Aneta. „Byli jsme zvyklí být namačkaní v panelovém bytě. Tady jsou děti opravdu celý den venku a mají volnost, stejně jako my. Ovlivnilo to celou atmosféru doma. Je uvolněnější. Velký vliv má také příroda, která je tak blízko. Manžel přijde z práce, vezme děti a jdou na procházku. V mládí žil na Šumavě a říká, že si připadá jako tam. Nebo jako na dovolené.“
Návrat k přirozenosti
Najít místo pro nový domov si vyžádalo svůj čas. „Dva roky trvalo hledání. Když jsme přijeli sem, zula jsem si boty, hodinu chodila po louce a věděla, že to je ono. Prostě jsem to cítila. Stejně tak manžel. Zvažovali jsme satelit, ale tam ráno všichni sednou do auta a odjedou. Mají mezi sebou vysoké zdi a neznají se. Tady je to opravdu vesnický život a fungující komunita. Všude v okolí je spousta dětí, takže tady ty naše mají přátele. Chodí spolu pěšky do školy. Je to jako za starých časů, když jsme byli malí.“
Z terasy je dobře vidět celá zahrada i okolní krajina.
Typicky městský život v Praze vystřídal ten poklidný vesnický. „Všechno bylo blízko a po ruce. Trošku jsme se obávali, jak si zvykneme na jiný životní styl. Ale jsme tu nejspokojenější, co jsme kdy byli. Klid, výtečný spánek díky absolutní tmě a tichu, hodně času venku. Po práci tu velmi dobře načerpáme energii. Navíc Prahu máme stále relativně po ruce a funguje zde velmi dobře i veřejná doprava.“
Příběh dřevostavby
Po zkušenostech s bydlením ve zděném i panelovém domě se Aneta s Petrem rozhodli pro život v dřevostavbě. „Jsme velmi překvapeni, jak dřevostavba funguje. Nikdo z nás s ní neměl předchozí zkušenost. Já dříve bydlela ve zděném domě a byla mi neustále zima. Muselo se ve velké míře topit. V panelovém bytě zase bývalo v létě horko.“
Rozhodování mělo rychlý spád. „Nejlepší kamarád mého manžela Petra je vedoucí stavby v jedné dodavatelské firmě realizující dřevostavby, takže jsme měli o konstrukci i dodavateli celkem jasno.“
V domě není nouze o novodobé vymoženosti: je vybaven podlahovým topením, aktivním větráním, zabezpečením, centrální jednotkou pro ovládání topení a venkovních žaluzií. „O technickou stránku domu se vůbec nestarám, to je parketa mého muže Petra. Pro mě je důležitý výsledek, tedy že se nemusím vůbec o nic starat, vše je přesně nastavené a je zde během všech ročních období stále příjemně,“ pochvaluje si Aneta.
Jak se bydlení liší od předchozího?
„Z hlediska údržby nevnímám zásadní změnu, odlišnosti se odehrávají spíš v pocitové rovině. Samozřejmě dům nabízí úplně jiné možnosti. Každý máme dostatek prostoru a nerušíme se při různých činnostech. Je snazší vzájemně respektovat rozdílné potřeby. Hodně oceňuji otevřenou kuchyň, kde při práci neztrácím kontakt s rodinou ani s venkovním prostorem. Domysleli jsme ji opravdu do detailu tak, aby nám seděla. Největším pokladem je členitá komora pod schodištěm.“
Nejoblíbenějším místem Anety je zahrada, stejně jako Petra, u něj je však na prvním místě ještě jiné království - dílna. Tu by si znovu navrhl ještě větší. Každý si tu zkrátka přijde na své.
Sklon střechy a výška hřebene jsou upraveny tak, aby místnosti v horním patře byly plnohodnotné, tedy bez zkosených stěn.
Atypický pozemek si žádá atypický dům
Původně Petr s Anetou pátrali po katalogovém domě, ovšem vybrat vhodný na jejich svažitý pozemek se nepodařilo. „Nakonec jsme nakreslili základ podle našich představ a oslovili architektku. V základu rozkreslený projekt ještě poté prošel rukama dalšího architekta s delší zkušeností a putoval do firmy k finálnímu rozkreslení pro realizaci. Jedním ze specifik našeho domu je velká půda. Zvětšovali jsme sklon střechy, aby místnosti druhého podlaží byly plnohodnotné. Proto je štít vysoký a půda dost velká. Slouží jako další úložný prostor.“
Dvakrát měř a jednou řež
Asi největší odměnou je zahrada a terasa. „Pro nás nové a nesmírně příjemné součásti bydlení.“ A jaká jsou doporučení pro budoucí stavebníky? „Vše si dopředu dobře promyslete. Dispozici domu, parkování, úložné prostory, rozmístění nábytku, zásuvek a vypínačů. A také si veďte veškerou evidenci komunikace s dodavateli, včetně smluv.“
Technické parametry:
- Zastavěná plocha: 82,4 m²
- Užitná plocha: 155 m²
- Konstrukční systém: panelový, prefabrikovaný, difuzně uzavřený
- Teplo a větrání: podlahové elektrické vytápění, nucené přetlakové větrání
- Součinitel prostupu tepla stěnou: 0,12 W/(m2·K)
- Projekt: Stapros
- Realizace: Stavex Kutná Hora
- Typ domu: nízkoenergetický
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
