náhledy
Výrazné vodorovné slunolamy podporují exotický vzhled domu a zároveň chrání interiér před přehříváním – díky nim vysoko stojící letní slunce nepálí do oken. Spolu se stropním chlazením a betonovou podstatou stavby, která jí dává vysokou tepelnou kapacitu, zajišťují, že je v domě i v letních vedrech velmi příjemně.
Autor: Tomáš Manina
Všechny pokoje jsou obráceny směrem k výhledu a zároveň do zahrady. Na prvním nadzemním podlaží je situován denní prostor, o patro výš je noční zóna se dvěma dětskými pokoji, pokojem pro hosty a hlavní ložnicí, ke které patří i koupelna a šatník. Šikovným řešením je prádelna na ložnicovém poschodí, není tak třeba chodit s prádlem nahoru a dolů po schodech.
Autor: Tomáš Manina
Na malé parcele museli dům táhnout více do výšky. Ze čtyř podlaží však vnímáte většinou jen dvě – suterén zapuštěný ve svažitém terénu je při pohledu od ulice skrytý za betonovou zdí, nejvyšší podlaží je zas „neviditelné“ díky odsazení za střešní terasou.
Autor: Tomáš Manina
„Příchod domů je pro mě jako pohlazení duše. Ve vstupním prostoru je hodně betonu a tento materiál mě opravdu zasáhl. Ale můj pocit zřejmě vyplývá z toho, že jsem si celou stavbu prožil. V roce 2006 jsem koupil pozemek a v srpnu 2015 jsme se s rodinou stěhovali. Trvalo to téměř deset let,“ říká majitel.
Autor: Tomáš Manina
Hlavní podlaží je téměř celé otevřené – obsahuje obývací pokoj, jídelnu a kuchyň oddělenou krátkou betonovou stěnou. Tento prostor je díky zasklené fasádě intenzivně propojený se zahradou. Za kuchyní je ještě WC a komora.
Autor: Tomáš Manina
Čistě a jednoduše – stejné zásady jako při architektuře domu se uplatnily i v jeho interiéru, na kterém se majitelé také podíleli velkou měrou.
Autor: Tomáš Manina
Domácí galerie. Umění je majitelům domu velmi blízké a beton ve spojení s obrazy je pro ně interiérovým ideálem. Skvělou vychytávkou je systém na věšení obrazů – díky liště pod stropem a průhlednému lanku je lze snadno vyměnit nebo posunout bez vrtání do stěn.
Autor: Tomáš Manina
Minimalistický interiér vyžaduje propracované detaily. Čistou formu, ale i praktičnost kuchyně podporuje motorické otevírání a zavírání dvířek (praktické je zejména na výše umístěných skříňkách) či elektrická zásuvka důmyslně skrytá ve zdi ostrůvku.
Autor: Tomáš Manina
Hladká stěna z pohledového betonu, která lemuje delší stranu půdorysu, sahá přes všechny čtyři podlaží domu – od suterénu až do pracovny na nejvyšším podlaží.
Autor: Tomáš Manina
V nejvyšším patře má pan domácí působivou pracovnu s výhledem na Dunaj a zvlněnou krajinu za ním. Právě tento výhled byl důvodem, proč tu Maroš začal stavět. K pracovně patří i střešní terasa a malá kuchyňka.
Autor: Miro Pochyba
Tmavá fasáda odlišuje poslední podlaží od zbytku domu. I díky tomuto rozdělení nepůsobí stavba příliš masivně. Předností obkladu u nás nepříliš známého černého aglomerovaného kamene s názvem Lapitec je, že nemění barvu, ani když je mokrý.
Autor: Miro Pochyba
Beton vytváří v interiéru ideální pozadí pro umělecká díla, které zároveň vnášejí do prostoru pestré barvy. „Od začátku jsme chtěli pojmout dům tak trochu galerijně,“ vysvětlují majitelé.
Autor: Tomáš Manina
Místo obkladů použili na stěny v koupelnách hladké epoxidové stěrky, které se snadno udržují. Za tři roky používání se jim perfektně osvědčily.
Autor: Tomáš Manina
Betonová matrjoška. Betonových stěn je v domě více, než by se mohlo na první pohled zdát – za vnitřními stěnami z litého betonu je totiž mezera s tepelnou izolací a za ní další vrstva obvodových betonových stěn.
Autor: Tomáš Manina
Zvláštní oblouk je poznávacím znakem domu, který zjemnil jeho strohý výraz. Betonový přesah nad terasou, vytvarovaný jako efektní prostorový přechod mezi pravým úhlem a čtvrtkruhem, byl zároveň i technologickým vyvrcholením stavby. Tento přímo sochařský prvek se nedal zrealizovat na stavbě, museli ho dát vyrobit v panelárně. Ujali se toho ve společnosti Oberndorfer v Rakousku a podařil se jim na třetí pokus. Obrovský 17tunový kus pak osadili pomocí dvou jeřábů.
Autor: Tomáš Manina
Tento přímo sochařský prvek se nedal zrealizovat na stavbě, museli ho dát vyrobit v panelárně. Ujali se toho ve společnosti Oberndorfer v Rakousku a podařil se jim na třetí pokus. Obrovský 17tunový kus pak osadili pomocí dvou jeřábů.
Autor: Archiv majitele
Tento přímo sochařský prvek se nedal zrealizovat na stavbě, museli ho dát vyrobit v panelárně. Ujali se toho ve společnosti Oberndorfer v Rakousku a podařil se jim na třetí pokus. Obrovský 17tunový kus pak osadili pomocí dvou jeřábů.
Autor: Archiv majitele