Dům stojí na pozemku tvořeném úzkým platem „vykousnutým“ v prudkém zalesněném svahu. Ovšem pohled do zeleně a na masiv hory Kleť a Blanský les v pozadí stál za to, aby majitelé našli architekta, který jim zde vytvoří bydlení dle jejich představ.
Další zajímavé návštěvy najdete v časopise Domov.
„Mě ten pozemek naopak nadchnul, ony vás tyto složité parcely nakonec mohou nasměrovat a inspirovat daleko více než velký rovný pozemek, kde je největší kontext elektrický pilíř,“ říká architekt Adam Lenc, autor tohoto domu.
A pokračuje: „Tím, že se stavělo na úpatí vysokého železničního náspu, vznikl nápad a vlastně nutnost dům zasadit do svahu a opatřit zelenou střechou. Stává se tak přirozeným pokračováním svahu a při pohledu z něj vlastně neexistuje, není vidět.“
Architekt měl štěstí nejen na zajímavý pozemek, ale především na investory. Od majitelů cítil velkou důvěru v to, co dělá. Věděli, jaká má být skladba místností. Věděli, že specifický pozemek bude vyžadovat specifický přístup.
Ovšem nenastavili žádné limity pro architekta, co může, co musí a co nesmí. S výjimkou jediného omezení, finančního. Jejich rozpočet nebyl nevyčerpatelný, což vyžadovalo určitou prostorovou střídmost.
Středem společenské místnosti prochází ocelový nosník, který zde bylo nutné postavit kvůli statice domu. Zároveň odděluje obývací část od kuchyňské.
Nízkoenergeticky lze stavět i z cihel
Ale i o té lze diskutovat, protože dům skládající se z kuchyně propojené s jídelnou a obývacím pokojem a ze tří ložnic má užitnou plochu 141 metrů čtverečních, celková zastavěná plocha činí 180 čtverečních metrů.
Jedním z faktorů, které bylo třeba zohlednit, se staly i nízké provozní náklady domu, který dnes už musí být minimálně nízkoenergetický. Žádná velká specifika to však nevyžaduje, úsporným se dnes stává prakticky jakýkoli dobře navržený a postavený rodinný dům.
„Jako energeticky úsporný objekt lze postavit prakticky jakoukoli stavbu, nehledě na konstrukční technologii. Dřevostavba by v tomto případě byla krajně nevhodná, dům je zezadu kompletně zasypán. Jsou tam samozřejmě tedy nároky na hydroizolační systémy, dále je tam nutnost řešit zemní tlak zeminy, která dům překrývá, takže statika vyžadovala tužší konstrukci, což dřevostavba nesplní,“ vysvětluje architekt.
Velkoplošná okna nabízejí výhled na Kleť a Blanský les. Přehřívání interiéru prosklenou plochou brání přesahy střechy.
Dům je vyzděný z cihel a doplněný dodatečnou izolací. Objekt je vytápěný teplovodním podlahovým topením, ohřev otopné vody zajišťuje plynový turbokotel. Dřevo zde ale svou roli hraje. Na první pohled zaujme fasáda částečně zakrytá obkladem z vodovzdorné překližky, architekt sáhl po klasice, dřevěných oknech, a také venkovní terasa je položena z modřínových profilovaných prken.
Velký obývák si žádá vysoký strop
Jednopodlažní stavba je rozdělená na dvě zóny: společenskou a soukromou. Společenský prostor se skládá z obývacího pokoje spojeného s jídelnou a kuchyňským koutem. Kromě barevného řešení (neutrální dřevo, bílá barva doplněná výraznou červenou) zde zaujmou dva prvky: ocelový nosník a výška stropu.
Kuchyňskou linku ve tvaru písmene L doplňuje barový pult, který zároveň cloní pohled do pracovní části varného centra.
Ani jeden z prvků zde není pro nic za nic. Nosník zde byl nutný kvůli statice a výška stropu koresponduje s plochou místnosti. „Zvolit vyšší strop bylo nutné vzhledem k proporcím tohoto prostoru, velká místnost s nízkým stropem by nevypadala dobře,“ konstatuje Adam Lenc.
Na společenský prostor navazuje krytá terasa, z níž majitelé plynule přecházejí na terasu, jejímž dominantním prvkem je biotop, tedy koupací jezírko. Druhou, západní část, tvoří ložnice.
Stěny jednotlivých místností se natáčejí v segmentech za jihozápadním sluncem a vytvářejí tak jednotlivým pokojům jakousi intimitu. Orientace na jihozápad není nutné se bát ani v letních dnech, přehřívání interiéru zabraňují a stín na terasách tvoří přesahy střech. Jejich velikost je taková, že v zimě naopak dovolují „nízkému“ slunci pasivně pokoje vyhřívat.
Zaoblený sprchový kout vypadá efektně a postavit ho zvládne i zručnější laik.
Zaoblený kout pavoukům nesvědčí
Hlavní ložnice je doplněna šatnou a vlastní koupelnou, sousední dva pokoje mají společné sociální zařízení. V hlavní koupelně pak zaujme vyzděný zaoblený kout i použité obklady.
„Vytvořit takový kout není vůbec pracné. Vyzdíte čtverec, rohy nahrubo zaoblíte vyzdívkou z cihelných odseků, pak to omítnete a vyhladíte podle kulaté šablony, zvládne to každý normálně zručný člověk,“ nabízí architekt návod těm, kdo by po něm také zatoužili.
A ptáte se, proč volit zrovna zaoblené stěny? „Třeba proto, aby kout vypadal dobře a na člověka neskákali z rohů pavouci, když se sprchuje,“ dodává s úsměvem Adam Lenc.
Vysvětlení má i pro volbu jednoduchých bílých obkladů standardních rozměrů. Podle něj není obecně nutné předvádět na obkladech nějakou tvůrčí exhibici a utrácet stavebníkovi poslední zbytky peněz na realizaci. Čistý bílý obklad bude „fungovat“ i za padesát let.
Součástí hlavní ložnice je samostatná šatna a koupelna.
A když takto ušetříte za základní keramiku, můžete si dopřát klidně metr čtvereční exkluzivních dlaždic, které vám udělají radost a prostor ozvláštní tak, abyste si ve vlastní koupelně nepřipadali jako v nemocnici na kraji města.
Autor projektuAdam Lenc (* 1975) „Nejsem příznivcem vydesignovaných interiérů, navržených do posledního detailu, kde je jeho obyvatel obtížný hmyz kazící fotografie v lesklých magazínech. Od začátku jsem ze strany majitelů cítil velkou důvěru, takže se mi s nimi dobře pracovalo. I vlastníci měli dost invence a vkusu na to, aby leccos zvládli sami, a dům byl dostatečně silný na to, aby to absorboval. Nechci si proto přivlastňovat všechny nápady v domě.“ |
Na přání majitelů není spuštěna diskuse.
.
