Výjimečnost rodinné vily podtrhuje i to, že ji navrhl známý sochař Jaroslav Róna se svou ženou architektkou Lucií Rónovou pro rodinu milovníka knih a umění, teatrologa a vydavatele. Stavba je podle slov majitelů zároveň poctou uměleckému hnutí Tvrdohlaví a spřízněnému okruhu souborů Pražská 5, kde Jaroslav Róna působil.
„Jsem s hnutím názorově i generačně spřízněn a tato kompetence byla posílena i editorstvím celé řady publikací o něm. Snad proto padla volba na význačného reprezentanta této umělecké generace,“ podotýká docent Jan Dvořák.
Volba místa a tvaru
Oválná stavba z keramických tvárnic s cihelnými pásky a probarvenými omítkami je nepřehlédnutelná. Musíte ovšem vystoupat do kopce nad Radotínem, kde vzniká nová zástavba rodinných domů.
Pozemek o výměře 1 069 m2 s nádherným výhledem na protilehlé kopce bývalých keltských hradišť, na vrch Hradiště a Závistské oppidum nad bývalým soutokem Vltavy a Berounky, leží až na samém konci ulice.
Byl vybraný s největší pečlivostí a majitelé věří, že stavba probudí předválečné architektonické ambice Radotína (například budova sokolovny z roku 1932, měšťanská škola či přístav) a stane se dobrým příkladem originální architektury pro urbanisticko-architektonický kontext města, který v současné době příliš mnoho nenabízí.
Stavba jako symbol
V návrhu stavby vycházeli autoři z důvěrné znalosti místa a hledali kromě jiného i historické souvislosti a symboly. Sochař Jaroslav Róna s architektkou Lucií Rónovou hovoří o šnekovitém rozvinutí rotundového jádra a principu zaoblených tvarů, které vycházejí z organického ornamentu a z odstředivého pohybu dávného hrnčířského kruhu.
Zmiňují také barevnost a ušlechtilost pálené cihly korespondující s evokovanou tradicí. Přestože se projekt zdál být promyšlený do posledního detailu, místní stavební komisi vůbec neohromil: „Doporučujeme přehodnotit výraz domu s použitím tradičních tvarů a s dodržováním pravoúhlého systému zástavby dle podmínky č. 17 územního rozhodnutí…,“ stojí v jejím vyjádření. Majitelé pozemku a autoři návrhu se ovšem nevzdali a zhruba po třech letech konečně dosáhli svého (byli to přece „Tvrdohlaví“).
Základní kámen ojedinělé stavby byl položen v dubnu roku 2015, v základech domu najdete kromě jiného i zkamenělý amonit z Madagaskaru a kámen ze symbolického duchovního místa z hory Říp.
Objevování skulpturální architektury
Zatímco dříve plnila architektura spíše integrující roli uměleckých řemesel, v době moderních technologií a materiálů se nabízí daleko širší prostor pro její skulpturální podobu. Dům v Radotíně kráčí směrem, kde se snoubí starosvětská krása umění s moderními technologiemi a materiály, autoři návrhu čerpali z bohatých zkušeností se sochami ve veřejném prostoru.
Mohl by tak dokonce evokovat zarputilost sochaře Františka Bílka při jeho návrhu a stavbě vlastní vily na pražských Hradčanech. Analogii tvaru lze poté najít třeba u slavných italských vil s ústředním kruhovým sálem, který sahá přes několik poschodí a je otevřen do centrální kopule (například La Rotonda).
V případě radotínského domu tvoří eliptická rotunda s kopulí hlavní obytný prostor, do něhož se vchází prosklenými dveřmi ze zahrady nebo hlavním vchodem z jižní strany přes kuchyň s jídelnou. V samém srdci rotundy se rozprostírá masivní krb z omítnuté ohnivzdorné cihly s výrazným prahem z liberecké žuly a pohodlné posezení pro hosty.
Stěny obepínají knihovny z masivního dřeva, na ochozech v patře najdeme také sochy a obrazy, zejména z tvůrčí dílny skupiny Tvrdohlaví. Klenba nad knihovnou připomíná krásu románské architektury a její zaklenutí propouští malými otvory světlo do interiéru a láká k návštěvě střechy, jež skýtá nádherné výhledy do okolí. Jsou zde připraveny k zabudování solární panely a příslušenství pro letní posezení.
Pěkný výhled nabízejí i místnosti v patře a samozřejmě prostor na ochozu, kde je možné vyhledat literaturu z mnoha oborů, nebo jen tak hledět do zahrady, která se svými uměleckými artefakty postupně stává jakousi galerií v přírodě.
V patře je rovněž prostorná pracovna, ložnice a koupelna, v přízemí již zmíněná kuchyň s jídelnou, technické zázemí a velký obytný prostor. Prakticky ze všech pokojů lze vstoupit na terasu nebo balkony, do patra po dřevěném schodišti a na střechu po venkovním železném točitém schodišti.
Půdorys domu obsahuje jasně dané geometrické tvary, které jsou účelově propojené, a připomíná tak rozevřenou knihu. Rodinný dům v Radotíně je vlastně soukromou knihovnou a živou galerií zároveň, která se v čase proměňuje a nikdy nepostrádá tvůrčí atmosféru. Stálicí zřejmě zůstane pouze suterén s garáží.
Novou podobu naopak zcela jistě získá v nejbližší době střecha s půvabnou kopulí. „Má obrovský potenciál. Nabízí panoráma, které dává našemu domu křídla,“ dodávají na závěr návštěvy manželé Jan a Taťána Dvořákovi.
Autoři návrhu hrubé stavbyAkad. malíř a sochař Jaroslav Róna a MgA. Lucie Rónová Jaroslav Róna patří mezi nejvýraznější české umělce. Je autorem mnoha soch (například pomník Franze Kafky) i sošek (hudební cena Anděl), divadelních her (Malý Nezbeda) i výtvarných řešení k filmu (Amerika) či knihám (díla F. Kafky, G. Orwella). Jeho zájem o architekturu dokládá i série takzvaných architektonů, prostorových vizí architektury z bronzu nebo pálené hlíny. Známé je též osazení dvou šestimetrových skleněných mozaik s názvem Den a noc na fasádě integrovaného domu v Praze-Nových Butovicích. O radotínském domě řekl: „Může být vnímán i jako dílčí echo odmítnutého konceptu Národní knihovny Jana Kaplického pro Letnou, jako pokus o alespoň malou schránku na knihy na jiné pražské vyvýšenině, když to nejde v centru, tak alespoň na vzdálené periferii…“ Lucie Rónová se věnuje architektuře již od dob ukončení studií v roce 2003. Radotínský dům byl však její (jak sama říká) „první skutečně velkou stavbou“. Kromě návrhu totiž připravovala i dokumentaci pro schvalovací proces a účastnila se všech jednání, která v závěru přivedla k happy endu. „Asi nejvíce přispěl k realizaci domu v původní podobě svým vyjádřením architekt David Vávra,“ dodává. |
Technické údaje:Rodinný dům v Praze-Radotíně Základní charakteristika objektu: jednopatrový dům podsklepený Plocha pozemku: 1 069 m2 Užitná podlahová plocha: 303 m2 Konstrukční systém: nosné a dělicí stěny z keramických broušených bloků Porotherm Fasáda: obvodový plášť kontaktně zateplený minerální hmotou s povrchovou úpravou, probarvená omítka a obklad cihelnými pásky Výplně otvorů: dřevěná okna s izolačním trojsklem Podlahy: kombinace dlažeb a plovoucích laminátových podlah Vytápění a větrání: elektrokotel, podlahové topení, topná tělesa v atypickém trubkovém zábradlí ochozu galerie a krbová kamna, větrání přirozené Třída energetické náročnosti: B |