Pasivní dům Smaragd společnost Karon je navržen jako dřevostavba z dřevěného...

Pasivní dům Smaragd společnost Karon je navržen jako dřevostavba z dřevěného masivu Novatop, který dokáže zajistit potřebnou akumulaci tepla. Součinitel prostupu tepla obvodovou stěnou činí U Z 0,096 W/m2K. | foto: Karon

Dřevostavba. Je lepší montovaná, fošinková nebo z tradičního masivu?

  • 23
Ten, kdo chce nový dřevěný dům, většinou se rozhoduje mezi dvěma možnostmi. Lehkou dřevostavbou, kde velkou část stěn tvoří dřevovláknité a sádrokartonové desky. Anebo roubeným domem z masivu. Není to však jediné, co je nutné zvážit.

Zatímco někteří výrobci nabízejí "dýchající dům", jiní naopak stěny zevnitř parotěsně uzavřené. V rozporu mohou být i v otázce tepelných akumulací v lehké dřevostavbě.

Tedy zda ji zvýšit třeba přidáním dřeva, betonu či cihel a dosáhnout tak lepšího vyrovnávání teplot, či naopak využít rychlého vyhřívání a vychládání lehkého domu. A je tu i otázka energetické úspornosti. Ve všech těchto kritériích přitom hrají důležitou roli peníze.

Do panelu nevidíte

Lehká dřevostavba může mít několik podob. Když ji budete vybírat z katalogu, často narazíte na montovanou variantu z panelů. "Rozhodující část výroby se odehrává v halách, kde je mnohdy rodinný dům nanečisto smontován a po ověření převezen na stavbu, kde je hrubá stavba na předem připravených základech hotová za dva až tři dny. Velkou předností je proto rychlost výstavby," popisuje architekt Josef Smola, expert na dřevostavby.

Panely ze sendviče stavebních desek a izolace jsou vyztužené dřevěnou kostrou, nebo samonosné. Dům je velmi levný, ale podle Josefa Smoly se u českých výrobců lze spolehnout na kvalitu. Hodně vyvážejí do Německa a musí vyhovět tamějším přísným zkušebnám. Technologii lze použít i na individuální stavby, ale prodraží se to, ztrácí se efekt masové prefabrikace.

Fotogalerie dřevostaveb

Někteří odborníci však poukazují na jedno riziko. Hotové panely se někdy dopravují na větší vzdálenost a manipuluje se s nimi na stavbě. "V případě prefabrikované varianty je nutno počítat se všemi způsoby namáhání, kterými je prvek vystaven. A prvek musí být podle toho navržen a konstruován," říká Martin Růžička z firmy Penatus, autorizovaný inženýr ČKAIT.

Dovnitř panelu však není vidět. Kdyby výrobce udělal technickou chybu, třeba vnitřní izolace by se mohla pohnout a vytvořit nežádoucí mezery. Ale to už nikdo nezjistí. "Byl bych obezřetný vůči firmám, které na stavbu vozí celé hotové stěny, včetně izolantů vrstev, neřkuli dokonce s okny.

Moderní dřevostavby jsou z většího procenta ze sendviče, a pak je také nejkritičtějším místem spoj těch několika vrstev, který má správně fungovat. Dost často je to potom i nejslabší místo stavby," varuje Architekt Václav Zahradníček z firmy Prodesi/Domesi.

Ovšem třeba Josef Smola nebo Milan Rak z Archteamu této technologii důvěřují, záleží tedy na kvalitách výrobce. Kdo se jí přece jen bojí, může zvolit jiný přístup. V továrně se jako dílce vyrobí jen kostra domu. Izolace a stavební desky se k ní pak přidají na stavbě.

Zmiňované riziko odpadá, stavebník může vše zkontrolovat a podílet se i svépomocí, což má vyzkoušeno třeba architekt Kamil Mrva. Ale větší odpovědnost se přesouvá na montáž na místě a kvalitu práce mohou ovlivnit rozmary počasí.

Dům v rukou tesařů

Ještě víc práci na stavbu přesouvá fošinková konstrukce nazývaná též two by four. Je to systém, kde se kromě montáže izolace a stavebních desek i dřevěná kostra částečně nebo úplně řeže na míru až na místě stavby. Tedy přístup příznivý k individuálním projektům.

"Systém two by four je historicky starší technologie, která je ale variabilnější a trochu lépe se s ní dají řešit některé speciální detaily a návaznosti. Výstavba je však trochu pomalejší," srovnává architekt Zahradníček. Kvalitu práce, ale i náklady hodně ovlivňuje zručnost tesařů.

A pak jsou tu masivní roubené stavby. Tradiční roubenky nebo importované sruby. Někdy se roubení využívá i k návrhům moderních domů. Stavba je dražší a hodí se jen na venkov. Přičemž může i výrazně vylepšit zjizvenou tvář obydlené krajiny. Práce ale trvá o poznání déle, podle zkušeností architekta Mrvy třeba dva roky.

"To je nevýhodou, nosné trámy musí takzvaně sednout na stavbě a tesařská firma pokračuje po určité době," popisuje Kamil Mrva. Hůře se dosahuje dobrých energetických parametrů, a když, tak na úkor tradiční technologie.

Odhalené dřevo se také musí občas natírat a pracující materiál častěji způsobuje praskliny na omítkách. Masivní dřevo má ale i výhody. Je odolnější vůči vodě, dobře zvukově izoluje a vyrovnává tepelné rozdíly díky větší akumulaci.

Igelit nebo membrána

Další krok je rozmyslet si, zda chcete takzvanou difúzně otevřenou, nebo uzavřenou konstrukci. "Difúzně otevřená dýchá, tedy propustí vodní páry z interiéru do exteriéru, uzavřená vodní páry do exteriéru nepropustí," srovnává architekt Milan Rak. Cílem obou přístupů je nedopustit, aby se srážela vlhkost uvnitř konstrukce. To by bylo pro dřevo zničující.

Jak vysvětluje Martin Růžička, difúze je přirozený fyzikální jev, který je důležité sledovat nejen u dřevostaveb, hlavně v zimě. A je to tím zásadnější, čím víc je dům zateplený. "Mezi interiérem budovy a vnějšími podmínkami jsou v tu dobu největší rozdíly v teplotě a vlhkosti, tato dvě různá prostředí mají snahu se vyrovnávat a harmonizovat právě přes obvodovou obálku domu, tedy stěny a střechu," popisuje odborník.

Otevřená konstrukce tento jev umožňuje, uzavřená mu zabraňuje. V uzavřené stěně se na interiérovou stranu dává fólie zvaná parozábrana, která nepustí vlhkost z interiéru do stěn ani opačně. Veškerý odvod páry z interiéru se musí zajistit větráním.

"Difúzně otevřené stěny mají promyšlenou skladbu vrstev navrženou tak, že se difúzní odpor každé vrstvy směrem do exteriéru snižuje. Dokážou si tedy poradit s pronikající vlhkostí jejím odvedením konstrukcí ven," popisuje Josef Smola. Z vnitřní strany je fólie zvaná parobrzda, která pustí vlhkost z interiéru ven, ale nepustí tu venkovní dovnitř.

Architekti přirovnávají parobrzdu k membráně používané na sportovním oblečení, jež nechá tělo dýchat. "Difúzně uzavřená funguje jako pláštěnka z PVC, která většinu vlhkosti zadrží a posléze voda nashromážděná ve svetru pod pláštěnkou zničí jeho tepelně izolační vlastnosti," srovnává architekt Vladimír Balda.

Uzavřená technologie je starší a její výhodou je nižší cena. Všichni námi oslovení odborníci však doporučují modernější difúzně otevřenou skladbu stěn. "Uzavřená skladba je životně závislá na kvalitě parozábrany, kvalitě jejího provedení a záruce kvality po celou dobu životnosti stavby. Tyto podmínky je ale celkem obtížné v běžné stavební praxi dodržet a zabezpečit," říká Martin Růžička. Stačí jedna malá díra ve fólii a nastává problém.

Teplo na chladnější časy

Čím je stavba lehčí, tím menší má tepelnou setrvačnost. Jakmile zatopíte, teplo nevydrží příliš dlouho. Proto se někdy tepelná akumulace vylepšuje betonovými podlahami, dlažbou, cihlovými či kamennými příčkami, hliněnými omítkami, dřevovláknitou vláknitou izolací, masivním dřevem nebo krbem.

Na druhou stranu, při vyšší akumulaci trvá déle, než se dům zahřeje. Z počátku teplo nasávají studené akumulační plochy, pak teprve zůstane ve vzduchu. Interiér lehké dřevostavby lze proto vyhřát rychleji a levněji. Když v domě nejste moc často, což je třeba případ chaty či chalupy, můžete ušetřit energii. Naopak když uvnitř trávíte hodně času, akumulace je vítaná.

U klasického obytného domu se odborníci většinou přiklánějí ke zvýšení akumulace, alespoň částečně, nejlépe pomocí suchých technologií. Jak ale upozorňuje Martin Růžička, tepelné stability lze dosáhnout i jinak než akumulací, a to dobrou izolací, těsností domu a využitím řízeného větrání s rekuperací.

To souvisí i s otázkou energetické úspornosti domu. Řízené větrání s rekuperací se totiž používá u pasivních a některých nízkoenergetických domů. Spolu se silnějšími izolacemi to však stavbu může prodražit.

Architekti se shodují, že dřevostavby se na stavbu úsporných domů velmi dobře hodí, někteří dokonce považují za nezbytné navrhovat dřevostavby jako nízkoenergetické či pasivní.

Stále však lze pořídit i dřevostavbu s horšími energetickými parametry, za cenu i o pár set tisíc korun nižší.

Dřeva na fasádě proti omítnutým dřevostavbám

Většina Čechů si stále představuje dřevostavbu tak, že je to na ní na první pohled vidět. Tedy že má dřevěnou fasádu. Obklady ze dřeva či dřevitých materiálů se skutečně velmi často na dřevostavby používají.

Není to však pravidlem. Zvláště u levnějších, typových domů je běžné použití omítky, takže na první pohled ani nepoznáte, že dům není zděný. Ale hledat neobvyklou kombinaci materiálů chtějí někdy i architekti.

Výsledkem pak může být třeba dřevostavba, jejíž základ jsou montované panely, ale přitom vypadá jako zděný dům. Naopak lze narazit i na zděné stavby obložené dřevem.

Někdy to slouží jako ochrana stěn či dekorativní obklad, což platí i pro některé tradiční chalupy, například na Vysočině. Jindy jsou to však i napodobeniny dřevostaveb, kdy je například cihlový dům oblepený falešným roubením. Proto není vždy dobré dávat na první dojem.