V zadání projektu stálo: dvougenerační dům s možností trvalého bydlení v budoucnu. Takový dvojdům není s ohledem na udržení dobrých vztahů spolubydlících a ideální praktické fungování jednoduchým úkolem. Architekt Albert Pražák ze studia Labor 13 jej vyřešil netuctově, elegantně a tak, aby duch místa zůstal nedotčen.
Dům usadil na stejné místo, kde stála stará chata, víceméně s totožnými funkčními prostorami, přičemž na dvě půlky nerozdělil pouze stavbu, ale i zahradu.
Forma domu představuje dvě hmoty v půdorysu „L“ spojené „krčkem“ průchodu jako krytého vstupu do obou částí. Přízemní výměnek pro babičku je blíže vstupu na pozemek a přes terasu otevřený do jižní části zahrady, patrová část pro rodinu s dětmi je otočena na opačnou stranu. Obě jednotky mají vlastní terasu, kuchyni i sociální zázemí.
Zatímco vedlejší rezidence je navržena s ohledem na babiččin pohybový handicap a je maximálně jednoduchá, část pro mladší generaci je jejím opakem.
Zde nejde ani tak o půdorys, první patro, druhé patro, jako o kontinuálně propojené úsporné funkční zóny s různou výškou a v různých úrovních. Prostup mezi nimi je téměř nepozorovatelný, samozřejmý, přesto skýtá jistou dávku tajemství. O každé „místnosti“ je uvažováno jako o samostatném návrhu, poskytujícím jedinečnou zkušenost.
Z ložnice rodičů je přes zkosená hliníková okna výhled na oblohu i východ slunce, ale i přes otvor ve stěně na děti. Prvek útulna dává jinak minimalistické ložnici kartáčovaná dřevěná podlaha napuštěná olejem.
Přízemí ovládá hlavní obytný prostor s kuchyňským koutem, šatna, koupelna a toaleta. Mezipatro je vyhrazené dětem a podkroví rodičovské ložnici. Mezi jednotlivými úrovněmi nejsou spojovací dveře, ale i tak je zvuková neprůzvučnost dřevostavby výborná.
Ani s teplem nemá otevřený plán problém. „Celý dům vytopíme malým krbem,“ pochvaluje si majitel. „Až když je hodně mrazivo, přitopíme elektrickým konvektorem. Dům drží teplo výborně. Když sem přijedeme v zimě a venku je třeba týden minus sedmnáct, tak uvnitř bývá příjemných devět stupňů nad nulou i bez topení. Během tří let provozu jsme zatím ani netemperovali.“
Průhled do nebe i do sebe
Okna jsou jednou z indicií, na kterých se pozná rozdíl mezi projektantem a výborným projektantem, či mezi čistě inženýrským přístupem a řešením architekta.
Kromě účelnosti z hlediska potřeb vnitřního uspořádání domu, orientace světových stran, vztahu k sousedním parcelám, tepelným ziskům a energetickým ztrátám nesou i aspekt výtvarné jednoty celého domu.
V tomto případě nenásledují žádný školometský styl, ale jsou řešena na míru v atypickém designu, který podporují v nejhořejší partii stavby střešní roviny s různým sklonem a převýšením v hřebeni.
„Ze žádného okna není vidět k sousedům, ale pouze na zahradu nebo na oblohu. Byl to jeden z mých nápadů iniciovaný přáním oprostit se, očistit hlavu i tělo, mít možnost se srovnat,“ vysvětluje majitel.
Jeho nápady nekončí jen u oken. Kreativní přístup vnímáte i prostřednictvím netradičních návrhů zařízení interiéru a doplňků. Konec konců je spoluzakladatel designového studia. Tady kovářova kobyla rozhodně nechodí bosa. Kombinace osvíceného investora a dobrého architekta prostě funguje.
Technické parametry
- Typ domu: nízkoenergetický
- Zastavěná plocha: 112,3 m²
- Užitná plocha: 232,4 m²
- Dispozice: 3+kk a 1+kk
- Konstrukční systém: DEK panel (CLT), difuzně otevřená konstrukce
- Zdroj energie / teplo: krbová kamna, mobilní elektrické přímotopy
- Větrání: přirozené
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,36 W/m²K
- Autor arch. návrhu: Mg. A. Albert Pražák, Ing. arch Jan Vojtěch / LABOR 13 s.r.o.
- Autor projektu: Ing. arch. Eva Smolíková / Labor 13 s.r.o.
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby.
