Stavěli jste v době, kdy měly dřevostavby ještě stigma chatařsko-chalupářského symbolu. Jak to, že vás to neodradilo?
O domě jsme začali uvažovat dva roky před jeho výstavbou. Mezi lety 2005 a 2007 však probíhal v Česku stavební boom, jehož důsledkem byla extrémní vytíženost stavebních firem a vznik pořadníku na stavbu zděného domu. Tehdy nám prvně přišla na mysl dřevostavba jako rychlejší možnost bydlení. Ne že bychom ho potřebovali řešit akutně – byli jsme přece jen už rodina s dospívajícími dětmi –, ale čekat roky na dům se nám prostě nechtělo. Když jsme si následně o technologiích montovaných domů zjistili víc, úplně jsme nad zděným domem přestali přemýšlet.
Podpořili jste důvěru ve dřevo i nějak v praktické rovině?
Dva roky jsme ladili výslednou podobu domu jen v našich představách. Když jsme měli jasno, tak jsme se na první pohled zakoukali do firmy Atrium. Jejich vstřícnost a jednání nás oslovily natolik, že jsme už nehledali nikoho jiného. Následně jsme navštívili vzorové domy a byli jsme se podívat i na domy rozestavěné. Ve výrobní hale nám pak ukázali, jak a z čeho se sendvičový panel vyrábí, a seznámili nás se všemi použitými technologiemi.
Jak dokázala firma naložit s vašimi jasnými představami o domě?
Dá se říct, že pro dodavatele stavby jsme byli oříškem. Vybírali jsme nejprve z hotových projektů s různými individuálními úpravami. Trvalo to skoro rok a pořád jsme si nebyli jisti. Nakonec nám jejich projektant navrhl, že už nás tak dobře zná, že vytvoří úplně nový projekt jen pro nás. Když jsme si jej prohlédli, museli jsme jen konstatovat: ano, to je přesně ono. Teprve později se z návrhu stal v nabídce dodavatele dům typový.
Byli jsem stavařinou nepolíbení klienti a podle toho se k nám projektant choval. Kromě zohlednění charakteru a výrazu lokality si dal velmi záležet na tom, abychom pochopili, jak důležitá je správná orientace domu a usazení na pozemku. Záda domu umístil k severní hranici pozemku, aby se prostor parcely maximálně využil pro zahradu. Ta byla a je pro nás stejně důležitou jako dům samotný.
Provedl také studii oslunění parcely, to znamená kdy a jak vysoko je slunce v daném ročním období, a z jejího výsledku velice těžíme. I když je venku mínus patnáct stupňů, vysvitne-li slunce a opře se do prosklení, vypne plynový kotel a vytápíme dům zdarma. Tepelný zisk skrze okna je tak obrovský, že jsme později ustoupili i od možnosti doplňkového zdroje na pevná paliva v podobě krbových kamen. Předpřipravený komín jsme nechali zaslepit, protože zkušenost ukázala, že protopíme ročně jen kolem patnácti tisíc korun, a to včetně ohřevu užitkové vody. Ze stejného důvodu jsme nikdy nerealizovali ani připravené připojení na sluneční kolektory.
Když se podíváte kolem nás, z třiceti domů jsou jenom dva správně usazené na pozemek. Před těmi dvanácti lety, kdy se náš dům stavěl, byla obecně taková sofistikovanost vlastně výjimečná věc.
Nelitovali jste rozhodnutí stavět dům na klíč? Přece jen jste mohli dost peněz ušetřit.
Rozhodně ne. Ušetřit sto tisíc a pak se trápit s nějakými nedodělky či nepřesnostmi se nevyplatí. Naproti nám stavěli dům se stejnou firmou, ale základovou desku si dělali sami. Třikrát ji předělávali. My jsme měli všechno v rámci jednoho dodavatele včetně napojení inženýrských sítí. Stavět bez starostí se nedá vyvážit penězi.
Volili byste opět patrový dům se stejnými dispozicemi? Nebojíte se na stáří schodů nebo úklidu?
Ano, volili, z důvodu nižších stavebních nákladů na metr čtvereční a maximálnímu využití pozemku – je to obrovský obývák navíc. Dům má 95 m² zastavěné plochy a užitné 148 m². Dole máme kromě kuchyně s jídelnou, spíže a obýváku jeden pokoj a koupelnu s WC, kdyby na stará kolena nebylo schůdné chodit do patra. Jinak bychom zvětšili technickou místnost, aby se do ní vešla kromě kotle a pračky ještě sušička. Na co nejjednodušší úklid myslel projektant za nás. O centrálním vysavači jsme tehdy nic nevěděli, před dvanácti lety to byl výdobytek. Musíme potvrdit, že to je úžasná věc, kterou maximálně využíváme. I kdybychom stavěli podruhé, potřetí, centrální vysavač by nikdy nechyběl.
Hrubá stavba byla hotová za tři dny. Po třech měsících volali stěhovací firmu.
Pociťujete, že dům stárne? Objevil se během těch dvanácti let bydlení nějaký problém?
Dva problémy nastaly už na počátku, když nám vyřezávali otvor pro podlahový konvektor. Teprve až po předání domu jsme zjistili, že se kamínky z brusky napálily do skla okna. I přesto, že jsme podepsali převzetí bez závad, stačil telefonát a bez řečí nám okno vyměnili. Druhá věc se týká podlahy. V praxi se ukázalo, že původní plovoucí podlaha je hlučná. Z firmy nám ji bez otálení vyměnili za tišší s kročejovou izolací – už samozřejmě za peníze, byla to naše špatná volba. V patře je podlahová krytina na betonu, takže nás kročejový hluk netrápí.
Jinak je dům naprosto precizně odvedenou prací. A jedna perla navíc – když nám ve fázi hrubé stavby přijeli z jiné firmy zaměřit kuchyni, kterou jsme si vyřizovali sami, protože tehdy ještě dodavatel tuto službu nenabízel, byli překvapeni, že jsou všechny úhly pravé. To se nám na dřevostavbě líbí, že všechno přesně pasuje. Nicméně jedna skříňka se asi o patnáct centimetrů nevešla. Dodavatel stavby však bez řečí na projektu dům o ten rozměr protáhl. Jinak samozřejmě stárnou nátěry, ale ještě jsme je neobnovovali, jen jsme nechali jednou omýt fasádu. Jinak je vše naprosto v pořádku.
Když mluvíte o oknech, dali byste si dnes stejný design, velikost i množství? V jaké kondici jsou po tolika letech?
Máme plastová okna s dvojsklem a na sever jedno střešní dřevěné nad schodištěm. Považujeme je za to nejlepší, co jsme mohli vybrat. Dnes bychom zvolili do pokoje/pracovny v přízemí klasické okno místo terasového, protože pokoj je malý a není dost místa u stěn pro nábytek. U zbývajících oken bychom pak volili sklo v celé ploše, ne tabulkový design. Plast bychom zaměnili za luxusnější kombinaci hliník-dřevo a místo otvíravé varianty bychom dali raději posuvnou. Žádnou přehnanou péči jsme oknům nevěnovali a jsou stále funkční, nikde nezatéká, nic nedrhne.
Dům drží příjemné klima. I v těch největších vedrech bylo uvnitř o deset stupňů méně.
Jak zvládá dům letní vedra?
Extrémní vedra jsme v podkroví pocítili. Ale to je důsledek především špatné volby střešní krytiny. Vybrali jsme černou keramickou tašku, která akumuluje teplo. Loni jsme nejvíc ocenili radu projektanta, abychom nedávali střešní okna na jih, byť by se nám tam líbila. Jinak si dům držel klima příjemné, i v těch největších vedrech bylo uvnitř o deset stupňů méně. Své udělal velký přesah střechy a pak stačilo jen přes den stáhnout žaluzie a na noc vyvětrat přirozeně okny. Přípravy na instalaci decentrálních rekuperačních jednotek jsme dosud nevyužili, nebylo to potřeba. Tedy můžeme potvrdit, že se dřevostavba nepřehřívá.
Co na domě oceňujete nejvíce? Překvapila vás dřevostavba něčím?
V první řadě máme blíž ke dřevu než k betonu. Takže dřevo jako materiál oceňujeme ve všech rovinách. Kromě tepla i stabilního klimatu v interiéru, kdy se nestřídá vlhko a sucho a ze žádné dovolené jsme se nevrátili do zatuchlého domu, nás první rok těšilo, že uvnitř voní dřevem, i když ho nemáme v interiéru přiznané – máme omítky.
Překvapilo nás také, jak nízkou akumulaci tepla dřevostavba vykazuje a jak efektivně lze eliminovat přehřívání domu precizním přístupem k projektu. Byli jsme připraveni na leccos, ale že se budeme ve dřevostavbě cítit tak dobře, to jsme opravdu nečekali.
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby.
