Jednou z těchto zásad je symbióza. Martinu Rajnišovi se zde podařilo dosáhnout toho, že se dům a příroda vzájemně pozitivně ovlivňují a jejich symbióza vede k dokonalému výsledku.
Majitel objektu hledal místo nejen příjemné k životu, ale i takové, kde by se mohl setkávat s přáteli. Jeho vášní je lov. Volba padla proto zcela přirozeně na stavbu z výhradně přírodních materiálů v srdci přírody. A protože vlastník domu dobře rozumí stavařině, rozvinula se mezi ním a architektem plodná a oboustranně příjemná spolupráce.
Jižní strana domu poskytuje široký výhled do krajiny a maximum denního světla pro obytnou část domu.
Základy domu na principech buddhismu
Zenový princip je tu patrný na první pohled: na jedné straně otevřenost domu s dalekými výhledy a možností sledovat všechny proměny během dne, roku i v odstupu řady let ve vývoji krajiny, na straně druhé uzavřený prostor s jedním stromem, který vytváří malý svět.
"Podle mistrů zenového stavitelství by měla tato forma přinášet největší míru rovnováhy a porozumění, které lze ve stavbě posazené do krásné krajiny dosáhnout. S tím souvisí i určitý druh konstrukcí založených na obdélníkových rastrech, které vytvářejí překážku při pohledu ven.
Ale teprve pak, když člověk vidí svět přes jisté překážky, dosáhne lepšího vhledu, protože překonání překážky mu zbystří smysly," vysvětluje architekt.
Koncepce domu
Dům má přístupovou cestu od severu a je otevřený na jih do tvaru jakéhosi rohlíčku. Poskytuje tím výhled do krajiny větší než 180 stupňů. Vzhledem k velmi čistému přírodnímu kontextu byly pro stavbu zvoleny přírodní materiály, jako jsou kámen, dřevo a sklo.
Volba těchto materiálů dala vyniknout souladu domu s přírodou, jeho vztahu k vyhlídce, ke světlu, otevřenosti a umocnila to, co má každý dům mít, schopnost přinášet energii a pocit klidu.
Ložnice majitelů působí vzdušným dojmem a navozuje pocit klidu a uvolnění uprostřed přírody a zároveň vyvolává dojem bezpečí a útulnosti díky zajímavému řešení postele.
Na severu jsou umístěny dvouvrstvé kamenné části, kterými se dům jakoby zakusuje do terénu. K nim je připojené lehké tělo domu postavené ze dřeva. Tento dvojtrakt má po obou stranách ložnice, střed tvoří hlavní obytný prostor. Horní podlaží je relaxační a působí jako extenze do prostoru s nádherným výhledem do dálky.
Dům, který přežije generace
Všechny dřevěné konstrukce jsou osazeny shora sklem, tím je dům nenásilnou formou chráněn před povětrnostními vlivy. Dřevo si tak dlouho udrží svou přírodní barvu. Za předpokladu standardní údržby lze docílit toho, že dům poslouží několika generacím.
U celé konstrukce byl brán zřetel na to, aby se v budoucnosti mohly počasím poškozené části vyměnit, vnější prvky jsou tedy nezávislé na základní konstrukci domu. Spoje jsou znovu demontovatelné a obnovitelné.
Horský modřín, materiál používaný k venkovním stavbám, má nejlepší koeficient cena – výkon, přičemž výkonem je myšlena odolnost vůči povětrnostním vlivům.
V místech, která jsou nejvíce vystavena působení klimatu, najdete takzvané suché spoje, to znamená, že plochy, kde se dotýkají dvě dřevěné části, zůstaly minimální a voda, která sem zateče, dobře vysychá.
Celý prostor je rozčleněný na menší části propojené do dokonalého velkorysého celku. I z prostorné kuchyně je nádherný pohled
Principy zenové architektury
|
