„Vždycky jsem chtěl dům. Bydlel jsem v pražském bytě a věděl jsem, že je to dočasné. Prošel jsem ale určitým vývojem. Dospíval jsem v 90. letech a tenkrát frčely satelity, jako synonymum určitého životního luxusu. Od té doby se věci změnily, ale tehdy to tak bylo,“ vysvětluje majitel.
Před 15 lety koupil pozemek právě v satelitu. V té době to bylo spíš pole. Nezačal stavět hned a mezitím si majitelé v okolí na svých pozemcích zrealizovali své „sny“. Jednou to byla roubenka, podruhé supermoderní skleněný palác. Výsledkem byl totální chaos, každá fasáda i střecha jiná, orientace domů nedávaly smysl. Ještě nezastavěný pozemek prodal a dnes je za to rozhodnutí moc rád.
Fotogalerie |
„Parcela, na níž stojí náš současný dům, je rodinným darem a přišla v pravý čas. Plní mi sen o bydlení přímo u lesa. Je výjimečná mimo jiné svojí rozlohou kolem 4 000 m2. Vzhledem k velikosti jsem ji nechtěl zastavět pouze jedním domem, ale využít ji pro vícegenerační řešení, nechat otevřenou možnost přistavovat další stavby,“ říká majitel.
Nejen další obydlí, ale třeba i stavby technické, wellness a podobně. Výsledné rozmístění hmot, objektů a ploch mělo jako celek dávat pocit usedlosti či moderní tvrze, ne solitérního domu.
Důležitý průvodce na cestě
„S architektem jsme se potkali přibližně před 15 lety. Tenkrát se zmiňoval, že až dostuduje, bude se věnovat dřevostavbám. Řadu let jsme se pak neviděli a setkali se až náhodou na veletrhu, kde prezentoval svoji firmu. Líbilo se mi, že u svého přesvědčení vytrval. Oslovil jsem jej a začala naše spolupráce na novém domě. Vždy jsem chtěl architekta, nikdy ne pouze typový dům, i když jsem pochopitelně prohlížel různé nabídky, abych si ujasnil, co se mi líbí,“ přiznává majitel.
Původní představou byl srub z kulatiny, postupně se investor však přesvědčil, že tudy cesta nepovede. V případě srubu je architektura daná materiálem a člověk nevykouzlí nic jiného než chalupu. Naproti tomu toužil mít hodně prosklených ploch, což by po estetické stránce nefungovalo.
Návrh vyplynul z požadavku rozmístění staveb na pozemku, z principu usedlosti. Objekt je umístěn pouze do části parcely s tím, že na dalších plochách mohou vyrůstat další stavby.
„Inspirace vycházela ze starých zemanských tvrzí. Tento dům je vlastně tvrz, přepsaná do moderní architektury. Betonová zeď evokuje pocit hradby. Před ní je technické zázemí objektu, které má vyvolávat dojem podhradí a pak je vnitřní obytná část, která má dokonalé soukromí,“ popisuje stavbu architekt Václav Zahradníček.
Velikost pozemku je dána původní chatovou oblastí, kde jsou běžné několikatisícové rozlohy parcely pro každý objekt.
Dům není čistou dřevostavbou. Je kombinací betonové stavby s dřevostavbou. Zajímavé bylo fázování stavby. „Nejdříve se postavilo komínové těleso, pak dřevostavba (obytná část), poté betonová stěna a na závěr technické zázemí,“ vysvětluje architekt.
Stavba je funkčně rozdělena do noční části s ložnicemi orientovanými na jih do klidného borového lesa a denní části s otevřeným obývacím pokojem a galerií. Záměrem bylo vytvořit raději jeden univerzální prostor pro různé funkce, než mít několik pro každou funkci zvlášť. Galerie se tedy dá využít pro cvičení, jako herna, případně tam lze vybudovat dva plnohodnotné pokoje s koupelnou. Rozvody jsou připraveny.
Čerstvý vzduch ve dne v noci
„Ideje o energetickém fungování domu jsme příliš neměli. Dům je otevřený, jsou v něm galerie, kdybychom šli po úspoře energií, řešení by nejspíš vypadalo jinak. My jsme chtěli vzdušný dům s velkým množství prosklených ploch. Máme krb, ve kterém denně topíme, vzduchotechniku s rekuperací, kde je přitápění (nastavujeme teplotu na termostatu u rekuperace), plus máme ještě elektrické přímotopy. Ty ale spíše temperují, nefungují jako významný zdroj tepla,“ říká majitel.
Vydýchaný vzduch v ložnici, který dříve zažíval v paneláku, nyní nezná. A to v ložnici spí navíc čtyři psi. „Četl jsem nějaké zkušenosti o tom, že vzduchotechnika hučí a vytváří průvan, nám se to ale nepotvrdilo.
V ložnici navíc netopíme, zejména kvůli psům. Ve velkém teple se jim špatně dýchá, běžně tedy spíme i ve 13 stupních a nevadí nám to. Obecně nám vyhovují nižší teploty. Pro normální život je optimální 17, 18 stupňů, pro klidné sezení u televize přibližně 20,“ dodává majitel.
Interiéru dominuje dřevo. Odhalené nosné panely z masivního dřeva jsou ošetřené světlou lazurou, aby byla zachována jejich světlá barva. Nechybí také masivní podlaha.
Pokud by měl udělat něco jinak, byla by to zateplená garáž. A také úložných prostor není nikdy dost. V budoucnu bude potřeba více místa na různé potřeby k zahradničení a dalším koníčkům a radostem spojeným s životem na vesnici.
„Považujeme si, že je dům do L a je vidět z ložnic do obýváku. Z postele člověk vidí, co se děje v kuchyni, i když jej dělí dvě okenní plochy. Senzační jsou také světelné efekty. Když někdo svítí svíčkou nebo lampičkou, osvětluje současně druhé křído domu. Je to příjemné. Tyto nejrůznější průhledy si užíváme a jsou takovým nečekaným překvapením tohoto bydlení,“ pochvaluje si majitel.
Technické parametry:
- Zastavěná plocha: 233 m2
- Užitná plocha: 198 m2
- Konstrukční systém: masivní dřevěné panely Novatop (CLT)
- Teplo a větrání: přímotopy, rekuperace, krbová kamna
- Součinitel prostupu tepla stěnou: U = 0,202 W /m2K
- Projekt: Prodesi, autoři architekt Václav Zahradníček, architekt Michal Kotlas, projektant Jan Švarc
- Realizace: Domesi
- Skladba stěny: 84 mm panel Novatop Solid, 180 mm minerální izolace Orsil Osik, provětrávaná mezera, 33 mm modřínové palubky
Další zajímavé dřevostavby najdete v aktuálním čísle magazínu DŘEVO&stavby. Fotografie: Ing. BcA. Martin Zeman, www.datelier.cz.
