V chráněné památkové rezervaci na řece Willamette v městě Portland na severovýchodě amerického státu Oregon tak vznikl naprosto unikátní dům, další z perel Oshatzovy klenotnice.
Robert Harvey Oshatz je znám svou láskou k organickým tvarům a ekologickým rezidenčním dřevostavbám, kterým se věnuje již od počátku sedmdesátých let. Jako rozhodující parametry každé stavby chápe majitele, který bude v domě bydlet a pozemek, na kterém bude dům stát.
Dům na řece Willamette |
Protože tyto dvě věci jsou nezaměnitelné a vždy unikátní, podporují podle Oshatze představivost architekta natolik, že v žádném případě není nutné a v podstatě ani možné se v návrzích opakovat.
Podle Oshatze je architekt nejen tvůrcem podoby a parametrů domu, ale zároveň i tím, kdo určí budoucí chod domácnosti a soužití obyvatelů domu.
Lidé se mohou jen dohadovat: byla to mořská vlna, šnečí ulita nebo obliny ženských boků, které inspirovaly architekta? Nekonečná fantazie jedinečného architekta a jeho vizionářství již dalo vzniknout desítkám naprosto nenapodobitelných a neopakovatelných staveb. "Architektura je spojení logiky a emocí," uvádí na svých internetových stránkách Oshatz. "Je na každém tvůrci, do jaké míry si zvolí být umělcem."
Fasáda domu je napůl ze dřeva, které sestavou trámoví připomíná strukturou vodní víry, a napůl prosklená. I zde panovala absolutní shoda tvůrce a investora. Přáním majitelů bylo situovat dům tak, aby si rodina uchovala soukromí a zároveň bylo možné nerušeně trávit večery na venkovní terase či přímo v obývacím pokoji, s výhledem na řeku a západ slunce.
Právě velké prosklené plochy dodávají prostoru vzdušnost. Díky mírným zimám a horkým létům mohou majitelé letní sídlo plně užívat po celý rok.
V domě je minimum dělících příček, aby dokonale vyniklo propojení obydleného prostoru a přírody.
Víkendová vilka stojí na nosné konstrukci z oceli a je postavena především z borovice douglasky a zeravu obrovského, u nás lidově nazývaného červený cedr. Dům byl dokončený na přelomu roku 2005 a 2006. Samotná stavba si vyžádala dva roky intenzivních prací, kterým předcházely dva roky tvorby návrhu.
Ekologická dřevostavba disponuje 220 metry čtverečními podlahové plochy. Na společné přízemí připadlo 150 metrů čtverečních. V přízemí je kromě hlavního obytného prostoru i pracovna, pokoj pro hosty a technické zázemí.
Celé patro o ploše 70 metrů čtverečních patří kompaktně vyřešené ložnici a koupelně majitelů. V domě je minimum dělících příček, aby dokonale vyniklo propojení obydleného prostoru a přírody.
Letní sídlo rodiny se houpe na říční hladině.
Oshatz sám navrhl i interiér domu. Ten je podle něj nedílnou součástí každé realizace. Na podlahy použil brazilskou třešeň, jejíž červená barva dokonale koresponduje s odstíny trámoví z borovice douglasky a měla by evokovat lodní palubu.
Výraznou barevnost doplňují červené a bílé stěny. Ani zde není volba barevnosti náhodou, vymalované stěny by měly připomínat bílé lodní plachty a červené vlajky. Z dalších materiálů použil autor především kůži, sklo a kov. Pracovní deska kuchyňské linky a její obložení je z přírodní žuly.
