její hodnota s přibývajícími roky neklesá. Stejně jako drahý kov však může časem ztratit na svém lesku. I u dřevěné podlahy jej lze snadno obnovit.
"Pokud nejsou shnilé, tak se téměř vždy vyplatí dřevěné parkety opravit," tvrdí Tomáš Ric z firmy Torin, která se specializuje právě na pokládání a opravy dřevěných podlah. Jakmile však oprava přesáhne víc než tisíc korun za metr čtvereční a podlaha se musí opravit po celé ploše, bývá lepší hledat jiné řešení." Nejjednodušší opravou je zbroušení parket a jejich nalakování. Za tyto práce se platí zhruba 300 až 450 korun za metr čtvereční. Jinak položení nové dřevěné podlahy včetně materiálu se za metr čtvereční pohybuje d 1100 korun výš.
Parketové neduhy
Když parkety vržou, připadá si člověk - hlavně v noci - jako ve strašidelném zámku. Důvody bývají dva. Buď "dřou" o sebe, nebo jsou naopak na prknech příliš "na volno". Způsob opravy musí určit odborník, ale téměř vždy nezbývá nic jiného, než celou podlahu rozebrat a znovu složit. Taková oprava samozřejmě levná nebývá. "Často je totiž třeba zpevnit i podklad, třeba pomocí takzvaného drvoštěpkového záklopu," vysvětluje Tomáš Ric, "někdy je lepší položit nové parkety, na trhu lze sehnat vlily tuzemské výroby už kolem 200 korun za metr čtvereční. Zákazník se musí smířit s tím, že půjde o " trojky" " (nižší kvalitu). Parkety - podlaháři mají raději výraz vlisy - se totiž třídí do tří skupin (podle domácí normy) nebo do dvou (podle německé normy, která je "měkčí"). Čím vyšší číslo, tím nižší kvalita a také více suků. Pro výběr do konkrétní místnosti je však třeba zvažovat nejen třídu, ale i typ dřeviny. Z těch běžných má vysoké hodnocení dub, případně jasan. V porovnání s dubem je buk třikrát až čtyřikrát nasákavější, proto nebývá vhodný třeba do panelákových domů. Za pár měsíců či let se bukové parkety "rozeschnou", protože je zde ohromný rozdíl ve vlhkostí v létě a v zimě. Doporučenou vlhkost kolem 50 až 60 procent paneláky nenabízejí. Výhodné jsou naopak vícevrstvové vlily, které v porovnání s běžnou parketou odolávají vyšší vlhkostí. Pro opravu broušením se používají speciální brusky. Aby byl výsledek u hodně poškozených parket dokonalý, však jedna nestačí. Vypůjčení brusek pro hrubé a jemné čištění vás ovšem přijde až na 3500 korun na den, přitom brousit bývá třeba dva dny. První den broušení je totiž třeba kytem vykrýt drobné vady. Teprve druhý den po vytvrdnutí se brousí "na čisto". Soukromníkovi se taková akce nevyplatí, a navíc riskuje, že si těžkou bruskou udělá na podlaze pořádné "lavory".
Parkety nemají rády vlhko
Pokud se rozhodnete pro novou dřevěnou podlahu, musíte počítat s tím, že podklad nesmí být vlhký. "Bez měřicího přístroje přesnou vlhkost neodhadne ani odborník," tvrdí Tomáš Ric. Ti, kteří podcenili vlhkost podkladu, jsou zdrojem velmi smutných historek o vzdutých parketách. S vlhkostí úzce souvisejí i dilatační spáry. "Někteří zákazníci se až děsí, když vidí kolem zdí mezeru až jeden a půl centimetru. Jenže tato spára umožňuje dřevu pracovat. Na metr délky podlahy potřebujete dva milimetry dilatace," vysvětluje Rudolf Rýdl z Podlahového centra Rýdl, které se mimo jiné specializuje i na veřejný sektor, a má proto hodně zkušeností s pokládáním podlah i ve velkých místnostech. Spousta zákazníků se tak "spálila" v okamžiku, kdy si pár měsíců po nastěhování nechala vyměnit celoplošný levný koberec za parketovou podlahu v obývacím pokoji spojeném s kuchyní a jídelnou, kde se celková plocha pohybuje kolem 50 až 60 metrů čtverečních. Podlaha může být ještě vlhká a parkety "pracují" více, než jim povolí dilatační spára. "Když přišli podlaháři, byl doma jen tchán, kterému se široká spára kolem zdí nelíbila a nařídil jim - protože se jako stavař cítil dostatečně kompetentní - dilataci zúžit," vzpomíná trpce Roman Veselý z Prahy, "jenže po pár dnech se nám vzduly parkety na více než dvaceti metrech čtverečních, tedy téměř na třetině plochy. Reklamovat jsme nemohli nic, protože řemeslníci si pokyn o zmenšení dilatace nechali podepsat. Za výměnu a opravu jsme zaplatili dalších pětatřicet tisíc."
"Pokud nejsou shnilé, tak se téměř vždy vyplatí dřevěné parkety opravit," tvrdí Tomáš Ric z firmy Torin, která se specializuje právě na pokládání a opravy dřevěných podlah. Jakmile však oprava přesáhne víc než tisíc korun za metr čtvereční a podlaha se musí opravit po celé ploše, bývá lepší hledat jiné řešení." Nejjednodušší opravou je zbroušení parket a jejich nalakování. Za tyto práce se platí zhruba 300 až 450 korun za metr čtvereční. Jinak položení nové dřevěné podlahy včetně materiálu se za metr čtvereční pohybuje d 1100 korun výš.
Parketové neduhy
Když parkety vržou, připadá si člověk - hlavně v noci - jako ve strašidelném zámku. Důvody bývají dva. Buď "dřou" o sebe, nebo jsou naopak na prknech příliš "na volno". Způsob opravy musí určit odborník, ale téměř vždy nezbývá nic jiného, než celou podlahu rozebrat a znovu složit. Taková oprava samozřejmě levná nebývá. "Často je totiž třeba zpevnit i podklad, třeba pomocí takzvaného drvoštěpkového záklopu," vysvětluje Tomáš Ric, "někdy je lepší položit nové parkety, na trhu lze sehnat vlily tuzemské výroby už kolem 200 korun za metr čtvereční. Zákazník se musí smířit s tím, že půjde o " trojky" " (nižší kvalitu). Parkety - podlaháři mají raději výraz vlisy - se totiž třídí do tří skupin (podle domácí normy) nebo do dvou (podle německé normy, která je "měkčí"). Čím vyšší číslo, tím nižší kvalita a také více suků. Pro výběr do konkrétní místnosti je však třeba zvažovat nejen třídu, ale i typ dřeviny. Z těch běžných má vysoké hodnocení dub, případně jasan. V porovnání s dubem je buk třikrát až čtyřikrát nasákavější, proto nebývá vhodný třeba do panelákových domů. Za pár měsíců či let se bukové parkety "rozeschnou", protože je zde ohromný rozdíl ve vlhkostí v létě a v zimě. Doporučenou vlhkost kolem 50 až 60 procent paneláky nenabízejí. Výhodné jsou naopak vícevrstvové vlily, které v porovnání s běžnou parketou odolávají vyšší vlhkostí. Pro opravu broušením se používají speciální brusky. Aby byl výsledek u hodně poškozených parket dokonalý, však jedna nestačí. Vypůjčení brusek pro hrubé a jemné čištění vás ovšem přijde až na 3500 korun na den, přitom brousit bývá třeba dva dny. První den broušení je totiž třeba kytem vykrýt drobné vady. Teprve druhý den po vytvrdnutí se brousí "na čisto". Soukromníkovi se taková akce nevyplatí, a navíc riskuje, že si těžkou bruskou udělá na podlaze pořádné "lavory".
Parkety nemají rády vlhko
Pokud se rozhodnete pro novou dřevěnou podlahu, musíte počítat s tím, že podklad nesmí být vlhký. "Bez měřicího přístroje přesnou vlhkost neodhadne ani odborník," tvrdí Tomáš Ric. Ti, kteří podcenili vlhkost podkladu, jsou zdrojem velmi smutných historek o vzdutých parketách. S vlhkostí úzce souvisejí i dilatační spáry. "Někteří zákazníci se až děsí, když vidí kolem zdí mezeru až jeden a půl centimetru. Jenže tato spára umožňuje dřevu pracovat. Na metr délky podlahy potřebujete dva milimetry dilatace," vysvětluje Rudolf Rýdl z Podlahového centra Rýdl, které se mimo jiné specializuje i na veřejný sektor, a má proto hodně zkušeností s pokládáním podlah i ve velkých místnostech. Spousta zákazníků se tak "spálila" v okamžiku, kdy si pár měsíců po nastěhování nechala vyměnit celoplošný levný koberec za parketovou podlahu v obývacím pokoji spojeném s kuchyní a jídelnou, kde se celková plocha pohybuje kolem 50 až 60 metrů čtverečních. Podlaha může být ještě vlhká a parkety "pracují" více, než jim povolí dilatační spára. "Když přišli podlaháři, byl doma jen tchán, kterému se široká spára kolem zdí nelíbila a nařídil jim - protože se jako stavař cítil dostatečně kompetentní - dilataci zúžit," vzpomíná trpce Roman Veselý z Prahy, "jenže po pár dnech se nám vzduly parkety na více než dvaceti metrech čtverečních, tedy téměř na třetině plochy. Reklamovat jsme nemohli nic, protože řemeslníci si pokyn o zmenšení dilatace nechali podepsat. Za výměnu a opravu jsme zaplatili dalších pětatřicet tisíc."
