Vlhkost má na svědomí většinu problémů, které se objevují u podzemních částí domů. Zdivo pod terénem totiž ohrožuje nejen spodní, ale i prosakující dešťová voda a vlhkost obsažená v půdě. K ochraně domu proto nestačí jen izolace, ale je třeba důsledně používat také drenážní systémy. Ty slouží k tomu, aby byla zachycena a také odvedena nechtěná voda od zdí domu.
"Neustále jsme měli mokro ve sklepě. Zdivo bylo vlhké a tvořily se na něm plísně, už při vstupu do domu to bylo cítit," vzpomíná Josef Krajovič ze Zlína. "Teprve až když jsme si nechali udělat hydroizolaci v kombinaci s drenáží, zdi jsou suché a plíseň zmizela."
Jak začít
U nových domů je to jednoduché - na odvodnění se musí myslet už při stavbě. Důležitá je především hladina spodní vody. U starších domů, které byly postaveny ještě bez drenáže, a kde se objevilo vlhnutí zdí teprve po letech, bývá vhodné přihlédnout ještě k dalším faktorům. Například zda nejsou porušené okapy či rozvody vody a kanalizace nebo zda se v okolí neobjevil nový pramen. Pokud je vše v pořádku, můžete začít s nápravou. Postup práce je jednoduchý. U domu se vyhloubí zemina do takové hloubky, aby drenážní trubka ležela v místě, které se nachází minimálně asi dvacet centimetrů pod vodorovnou hydroizolací (viz schéma). Drenážní rozvod se uloží do takzvaného štěrkového lože a obalí filtrační tkaninou. Ta slouží k tomu, aby propouštěla vodu, ale nedovolila jemným částečkám zanést potrubí. Zeď je vhodné opatřit svislou izolací proti vodě. Na filtrační tkaninu pak může přijít ještě vrstva štěrku a původní zemina (někdy se používá jen ta). "Ideální však je, pokud celou vrstvu nad drenážní trubkou tvoří štěrk," vysvětluje Petr Mikulec z děčínské firmy Bau-Izol, která se specializuje na sanace objektů. Ovšem štěrk něco stojí, cena za tunu se pohybuje kolem sto deseti korun. Cena za jeden metr běžné drenáže včetně materiálu se pohybuje od sto padesáti ke dvou stům korunám. Záleží však na konkrétních podmínkách. Samotná drenáž nestačí, měla by být doplněna ještě svislá izolace proti vodě suterénních zdí.
Jednoduché stavebnice
Pro zjednodušení práce se mohou použít i drenážní systémy, které do sebe zapadají jako kousky lega. Lze je koupit ve většině obchodů se stavebním materiálem nebo v hobbymarketech. Mohou se skládat například z drenážních trubek (pak stojí kolem čtyřiceti až šedesáti korun za běžný metr), z kontrolních šachet (ty přijdou přibližně na m a půl tisíce za kus měla by být každých 50 metrů), z drenážní desky a z filtrační tkaniny. S tímto systémem si poradí i zručný kutil. "Práce s takovými systémy je velmi jednoduchá, pokud se jednotlivé části správně smontují, poskytuje se například u systému opti-dr:an záruka deset let na materiál a funkčnost," tvrdí Miroslav Prokop z přibyslavské firmy ACO Stavební prvky, která vyrábí odvodňovací systémy. Při provádění drenáže se nesmí zapomenout, že potrubí je třeba vést ve spádu. Ten by měl být asi půl procenta směrem k šachtě a odtud pak do kanalizace.
"Neustále jsme měli mokro ve sklepě. Zdivo bylo vlhké a tvořily se na něm plísně, už při vstupu do domu to bylo cítit," vzpomíná Josef Krajovič ze Zlína. "Teprve až když jsme si nechali udělat hydroizolaci v kombinaci s drenáží, zdi jsou suché a plíseň zmizela."
Jak začít
U nových domů je to jednoduché - na odvodnění se musí myslet už při stavbě. Důležitá je především hladina spodní vody. U starších domů, které byly postaveny ještě bez drenáže, a kde se objevilo vlhnutí zdí teprve po letech, bývá vhodné přihlédnout ještě k dalším faktorům. Například zda nejsou porušené okapy či rozvody vody a kanalizace nebo zda se v okolí neobjevil nový pramen. Pokud je vše v pořádku, můžete začít s nápravou. Postup práce je jednoduchý. U domu se vyhloubí zemina do takové hloubky, aby drenážní trubka ležela v místě, které se nachází minimálně asi dvacet centimetrů pod vodorovnou hydroizolací (viz schéma). Drenážní rozvod se uloží do takzvaného štěrkového lože a obalí filtrační tkaninou. Ta slouží k tomu, aby propouštěla vodu, ale nedovolila jemným částečkám zanést potrubí. Zeď je vhodné opatřit svislou izolací proti vodě. Na filtrační tkaninu pak může přijít ještě vrstva štěrku a původní zemina (někdy se používá jen ta). "Ideální však je, pokud celou vrstvu nad drenážní trubkou tvoří štěrk," vysvětluje Petr Mikulec z děčínské firmy Bau-Izol, která se specializuje na sanace objektů. Ovšem štěrk něco stojí, cena za tunu se pohybuje kolem sto deseti korun. Cena za jeden metr běžné drenáže včetně materiálu se pohybuje od sto padesáti ke dvou stům korunám. Záleží však na konkrétních podmínkách. Samotná drenáž nestačí, měla by být doplněna ještě svislá izolace proti vodě suterénních zdí.
Jednoduché stavebnice
Pro zjednodušení práce se mohou použít i drenážní systémy, které do sebe zapadají jako kousky lega. Lze je koupit ve většině obchodů se stavebním materiálem nebo v hobbymarketech. Mohou se skládat například z drenážních trubek (pak stojí kolem čtyřiceti až šedesáti korun za běžný metr), z kontrolních šachet (ty přijdou přibližně na m a půl tisíce za kus měla by být každých 50 metrů), z drenážní desky a z filtrační tkaniny. S tímto systémem si poradí i zručný kutil. "Práce s takovými systémy je velmi jednoduchá, pokud se jednotlivé části správně smontují, poskytuje se například u systému opti-dr:an záruka deset let na materiál a funkčnost," tvrdí Miroslav Prokop z přibyslavské firmy ACO Stavební prvky, která vyrábí odvodňovací systémy. Při provádění drenáže se nesmí zapomenout, že potrubí je třeba vést ve spádu. Ten by měl být asi půl procenta směrem k šachtě a odtud pak do kanalizace.
