Květiny jsou určitě nezbytnou součástí příjemného bydlení. Zelené ozdoby bytu se však bez pravidelného zalévání neobejdou. V době dovolené můžete sice poprosit sousedy o pomoc, ale ne vždy je to možné či vhodné.
Postavit květináče do umyvadel s vodou je pak procedura, kterou rostliny sice mohou přežít, ale také nemusí. Toto řešení se líbí tak leda bahenním druhům, které mají i v přírodě "nohy" stále ve vodě. "Mám moc rád pokojové květiny. Čím je v bytě zeleněji, tím se tam cítím lépe. Jak o v džungli," líčí svoje oblíbené prostředí Stanislav Lhota z Teplic. "Jenže často bývám delší dobu pryč a zrovna nedávno jsem přišel o krásnou juku, protože jsem jí dal před odjezdem hodně vody do misky a ona to nepřežila," smutně dodává.
"Juka patří mezi rostliny, kterým již po jednom větším přelití mohou uhnívat kořeny. Na vzhledu se to však může projevit třeba až po měsíci. Jediná pomoc je odstranění napadených kořenů a rychlé přesazení do nového substrátu.
Řada jiných druhů rostlin několik přelití překoná, ale po delší době takového zacházení jim uhnití kořenů hrozí také," objasňuje Blanka Janáčková, která provozuje zahradnické služby.
Další možností, jak rostlinám přichystat vodu do zásoby, je takzvaná knotová zálivka, kdy vláhu přivádí z nádoby s vodou savý provázek. Tento způsob bývá lepší předem vyzkoušet, úspěch totiž závisí i na teplotě a vlhkosti vzduchu v místnosti.
Substrát nové generace
Jde o trvalé řešení problémů se zaléváním, které se v západní Evropě používá již nějakou dobu. U nás se s ním teprve začíná. Novinka spočívá v tom, že klasickou zeminu nahradí jiná látka. "Jde o polymer z přirozených látek, který po nasáknutí vodou získá gelovou, ale stále pevnou konzistenci. Vody umí pojmout tolik, že se jeho objem zvětší až stonásobně. Potom ji pomalu odevzdává vlásečnicovým kořenům rostlin - ty ji umí čerpat podle svých potřeb ovšem do vzduchu se voda sama neuvolňuje.
Rostlině vydrží substrát pět let a potom se sám rozloží," vysvětluje Aleš Svoboda z firmy Greenspol, která začala tuto látku dovážet na tuzemský trh jako první. Od doby, kdy ji začala přidávat k prodávaným rostlinám, si může dovolit poskytovat mnohem delší záruční doby na jejich životnost, protože je omezeno riziko škod způsobených chybným zacházením.
Látka zeminu rostlinám plně nahradí. Oproti ní má však řadu výhod. Tím, že zabraňuje odparu vody a "žíznivcům" ji dodává postupně, odpadnou nejen problémy, které přicházejí v době dovolené, ale i dobře známé potíže se špatným odhadem zálivky. Ani pro zkušeného pěstitele není totiž vždy snadné odhadnout, kolik vody zemina ve skutečnosti obsahuje. Vyschlý povrch substrátu na povrchu bývá mnohdy matoucí. A člověk, který chce mít příjemné bydlení oživené zelení, ale nemá kdovíjaké zkušenosti ani čas se rostlinám podrobně věnovat, je na tom ještě hůř.
Nejde jen o vodu
Často se stává, že květině začnou žloutnout listy, a tak ji majitel v domnění, že usychá, doslova proleje pořádnou dávkou vody. Ve skutečnosti však mohla mít květina kořeny trvale v mokru a ty začaly kvůli nedostatku kyslíku uhnívat.
Nový substrát si s tímto problémem snadno poradí. Ačkoliv dokáže pojmout zásobu vody, která rostlině vydrží i měsíc, kořenům přemokření nehrozí. Voda je totiž vázána v látce a kolem je stále dostatek kyslíku. K dalším výhodám patří snáze kontrolovatelné hnojení.
Rostlina, omezená stěnami květináče, je v horší situaci než rostliny venku, které jsou napojeny na velký a neustálý koloběh živin. Domácím kytičkám musí tento koloběh zcela nahradit jejich opatrovníci. Ale odhadnout, jak dalece je zemina vyčerpána a jaké živiny vlastně přesně obsahovala, bývá občas stejně obtížné jako odhad zálivky. V polymeru je na začátku obsah živin nulový a kontrola je proto snazší.
Ve vodě rozpustná hnojiva, namíchaná podle potřeby s ohledem na druh a velikost rostlin, jsou pojmuta gelem a potom postupně uvolňována spolu s vodou. Tento princip připomíná hydroponii. Ta ovšem vyžaduje speciálně vypěstované rostliny. Přesazení do nového substrátu je možné kdykoli. Stačí jen částečně odstranit kořenový bal, aby z něj koukaly koncové kořínky, které se potom zapustí do gelu a čerpají vše potřebné. K vlastnímu sání vody a živin slouží totiž tenounké kořenové vlásky, kterými je poset každý kořínek. Jako by měl na pití spoustu malých brček.
Řada pokusů ověřila, že se rostlinám v novém substrátu daří lépe než v původní zemině. Spokojeni byli i zástupci velmi náročných druhů květin. Díky perfektnímu zásobování kořenů vodou vydrželi pokusní jedinci bez újmy na zdraví i kráse také nepříznivé podmínky, jako jsou například příliš slunce a horka na okenním parapetu. Spokojeně prospívaly i čtyřmetrové stromy.
Pěstování pod kontrolou
Nezbytnou součástí vybavení květníku by měly být vlhkoměry, které ukážou, kolik vody gel ještě obsahuje a zda už musíte dodat novou. Zvolit můžete mechanický vlhkoměr trvale zapíchnutý v květináči, nebo elektronický, který ukáže stav vláhy okamžitě. Na obhospodařování všech květin vám tak stačí jediný. Mechanický vlhkoměr stojí podle velikosti 50 až 80 korun, elektronický 240 korun.
Povrchovou vrstvu na substrátu lze vytvořit z čehokoli, záleží jen na vašem vkusu a fantazii. Palmě může slušet bílý písek, dracéně zase kamínky. Materiálů je nepřeberné množství. Celkový vzhled květin rozhodně neutrpí, spíše naopak. Navíc nejsou potřeba misky a dírky ve dně nádob, a tak můžeme sáhnout například i po hliněných hrncích bez jakýchkoli úprav.
Za pohodlí a jistotu, že vám květiny přežijí i váš měsíční pobyt někde u moře, musíte samozřejmě zaplatit. Náklady na náplň jedoho průměrně velkého květináče bývají kolem třiceti až padesáti korun. Vzhledem k tomu, že větší dracéna či oblíbený fíkus benjaminek stojí od několika set korun a výše, takže jejich uhynutí člověka zabolí na duši i v peněžence, jde o cenu docela přijatelnou.
- pátek 14. července 2000
