Co by dítě, vyrůstající v rodinném domě se zahradou na okraji menšího moravského města, jsem tohle šílenství nikdy nepochopila. I když jsem bydlela nějakou dobu v malém panelákovém bytě v Praze, nenapadlo mě pořídit si víkendovou chatu či chalupu. Radši jsme se přestěhovali do domu se zahradou. Pořád je na něm práce jak na kostele, ale v létě přijde člověk z práce, udělá si večeři, sedne na zahradu a relaxuje. Nemusíme se starat o dvě domácnosti, stresovat, jestli při cestě na víkendové obydlí či zpět neztvrdneme někde v dopravní zácpě, nebo trnout, zda nám chatu/chalupu přes zimu někdo nevykradl.

Jednou si možná chalupu pořídíme. Na důchod na stálé bydlení. Ale to má ještě čas.

Tak jestli pan Hejda z realitky štípe dříví cirkulárkou, rak to mu moc nezávidím. Na to bych vzal raději sekeru

Na štípání jsou dnes hydraulické štípačky. Pán si asi tu cirkulárku se štípačkou popletl.

Troufal bych si odhadnout, že s masivním nástupem práce z domova se kompletně prohodí model fungování: místo trávení všedních dnů ve velkých městech a víkendech na chatách a chalupách budou lidi v budoucnu většinu času trávit v pohodlnějším bydlení v přírodě a ve velkých městech si pořídí maximálně maličký ateliér na nouzové přespání nebo nějakou krátkodobou nerušenou práci jednoho člověka, přičemž zbytek rodiny zůstane ve venkovském domě.

Také očekávám, že se zejména pro rodiny s dětmi zvýší atraktivita malých měst (cca. od 5 do 20 tisíc obyvatel). Tato města totiž poskytují všechnu "občanskou vybavenost" pro plnohodnotný život včetně škol, lékařské péče, plného rozsahu obchodů i kulturního vyžití, a zároveň poskytují klidnější bydlení s dostatkem prostoru i přírody.

Pak i nutnost chat a chalup opadne, protože nepřinesou žádnou novou kvalitu do života těch lidí.

Velká města - příliš drahá a rušná - budou doménou cizinců a jinak se budou spíš vylidňovat kvůli cenám bydlení, nedostatku prostoru a horšímu životnímu prostředí. Stejně tak se budou vylidňovat malé vesnice bez dostatečné občanské vybavenosti, protože se životní styl změnil a mladí nebudou mít ani čas, chuť ani zručnost na to žít život točící se okolo starostí o hospodářství s nutností cokoliv dalšího řešit dojížděním do měst.

Velkoměsta jako Los Angeles nebo Mnichov změní své složení obyvatelstva. Původní obyvatelé, pokud mají slušný příjem, se stáhnou do svých čtvrtí, kam nepustí cizí lidi. Pokud na vysoké nájemné nemají, nebo nevlastní nemovitost v té "lepší" čtvrti, stěhují se ven, do nových center, zatím nezatížených nepřizpůsobivými nebo negativními projekty.

Chalet v horách nebo u jezera byl i na západě oblíbený zejména u šlechty a významnějších lidí, Rusové mu říkali dáča,

Když jsem se před 20 roky rozhodoval, co si pořídím na důchod, měl jsem v podstatě dvě možnosti. Za téměř stejné peníze koupit pěkný mobilhome a jezdit s ním po Evropě, nebo nějakou nemovitost na hezkém místě v Jižních Čechách.

Rozhodl jsem se tehdy pro opuštěnou hájovnu, tu jsem přestavěl, ale tak, že zvenku vyhlíží stejně, jako v době její stavby, 1938. Posledních 20 roků tam trávíme od jara do podzimu svůj čas.

Kdybych si býval pořídil drahý mobilhome, měl by dnes už jenom zbytkovou hodnotu, za pobyty na kempech bych vydal jistě ještě srovnatelnou částku.

Nemovitost se časem spíše zhodnotila, takže inflace na její hodnotu téměř neměla vliv. A náklady na provoz mé samoty jsou zanedbatelné ve srovnání s náklady na motorové vozidlo.

To nejpodstatnější- elektřina umožní běžnou bytovou kulturu, t.j. čerpadlo, vodárnu, pračku, myčku a internet. WiFi přípojka s 30 Mb/s je dokonce komfortnější, než mé městské připojení s pouhými 10 Mb/s.

Nezbytný předpoklad je, že mne práce na zahradě baví, těší mne pěstování zeleniny a ovoce, mám i malý rybníček s lekníny a žábami, rybami, čolky a vážkami. Netopýři mají svůj "hotel" podle návodu z internetu, ježkovi se zalíbilo v narovnaných prknech pod stříškou. V létě je ve městě nekonečná nuda, smrad a dusno.

S tím nesouhlasím. Chatu jsme kupovali v roce 2017. Tehdy bylo na serveru sreality.cz v nabídce cca 500 chat/chalup ve vzdálenosti do 50km od našeho bydliště . Dnes jich je v nabídce na tom samém serveru cca 300...

Absolutně nechápu, proč je tahle kravina v Prémium...

Dana Fialová, sociální geografka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy si může trhnout packou. Přijedu za rodiči na chalupu a začnu se tam rekreovat, jako na chatě!

To chce klid. Ono se to za nějaký čásek přežene. Řada lidí zjistí, že se zakousla do většího souta, než zvládnou spolknout a pak se to zase zkoriguje. Jeden kamarád v mém rodišti je velice šikovný řemeslník, takový ten dřívější všeuměl. Když se občas potkáme na pivku a stočí se na tohle řeč, tak vypráví o tom, že chalupaření se možná obnovuje, ale to kutilství zůstalo kdesi bokem. Stále víc těch všemožných novochalupářů si volá řemeslníka snad aj na výměnu žárovky. Zpravidla samý pan manažer, konzultant, poraděnko, hesla o soft skills a tak podobně. Ono pokud ekonomika šlape a jsou na to peníze, tak není problém. Ovšem pokud přijde nějaký větší propad a firmy začnou zjišťovat, že nepotřebují tolik dobře placených nefachčenků, že nechtějí utrácet peníze za všemožné konzultace, semináře, teambuildingy a podobné hovadiny, tak to může začít být zajímavé.

Osobně zatím nechci kazit dětem děství tím, že budu něco lámat přes koleno. Sám jsem se jako kluk z vesnice namakal v dětství víc než dost a potom ještě tady v Praze na rekonstrukci domu. Akorát jsem v tomto směru učinil to, že jsem si z části volných prostředků pořídil přiměřeně velký pozemek na hezkém místě. Co se tam jednou spáchá, to ukáže čas a situace. Jeden starší kolega z práce to měl podobně. Nakonec si tam nechal dopravit pěkný mobilheim, který se mu povedlo šikovně sehnat. Ten slouží jako základ pro bydlení. Obestavěno to má lehčí dřevostavbou, kde je spousta dalšího prostoru. Pro něj s manželkou to už do konce života bohatě postačí a mladí ať si pak jednou dělají co chtějí.

Je to přesně naopak. Já bych si toho řemeslníka rád najmul, kdyby bylo koho. Kdyby byl k dispozici někdo normální, ochoten pracovat za normální peníze. Ale bohužel nikdo takový není. Moje zkušenosti s řemeslníky jsou ty nejhorší. A tak studuji návody všude možně , podřízených v práci se vyptávám , jak se co dělá a nedobrovolně kutím...

hezké, vtipné, reálná vzpomínka na moje dětství ... ale stejně jako tenkrát říkám NE, DEKUJI ... svět nabízí tolik krásných míst, že je pro mě, opakuji pro mě, škoda to prosedět na chalupě

To jo. ale ta všechna krásná místa mají nevýhodu, že vás z nich nakonec vyhodí a musíte domů.

Na chalupu jezdíme jen když všichni chceme...

Tak já tam zase bývám často sám, pokud se někomu z rodiny zachce, beru ho rád ssebou, ale nikoho nenutím. Časem si toho klidu jako poustevník velmi vážím, nejbližší sousedi jsou 800 m vzdálení za kouskem lesa.

Vnuci se nechají nalákat na střelbu vzduchovkou a jízdu na fichtlu, mám hned dva oldtimery. Jinak rádi jezdí na zahradním traktůrku.