Taky si někdy říkám, jak to soused pode mnou může vydržet, ale zatím si stěžoval jen párkrát, je moc milý.

V dost případech za to může soused, ktery šetřil na plovouci podlaze a špatné ji polozil nebo nedal dostatečnou kročejovou izolaci. A pak se placal po ramenou že má za 150kc M2 podlahy.

Věta "Toto vzájemné rušení je nevyhnutelnou součástí současného životního stylu," Spíše mělo býti - lidé se chovají jak ... A řešení? Už to tu někdo navrhoval. V šest ráno jim něco pustit, repro u stropu a odejít.

Za to, že obývají svůj byt?

Tak at si vymeni byty a bude pokoj. :)

Prvních 25 let jsem žil v rodinném domě a kvůli práci jsem se stěhoval. Poprvé jsem se nastěhoval do paneláku v přízemí. Rušilo mě skoro všechno - bylo slyšet i prdnutí v šestém poschodí. Nebyl jsem schopen si zvyknou, tak nezbývalo, než se přestěhovat do jiného bytu, ale nejvýše položeného. Sice jsem víc zaplatil za topení, ale ten klid stál za to. Pak přišlo ale- sousedi pod námi si stěžovali na to, že v bytě chodíme, uklízíme, stěžovali si na lezení našeho dítěte, zkrátka na všechno. Nechal jsem udělat nové podlahy a pod ně silnější zvukovou izolaci, ale to jim bylo málo. Stížnosti se spíš stupňovali. Nakonec se mě soused pokusil zbít, ale skončilo to jeho úprkem. Stížnost se kapku uklidnili až poté, co si soused našel práci.

Ale k úplnému vyřešení problému došlo až odstěhovaním se do rodinného domu.

Můj známý bydlí taky v paneláku, v 1. patře. Naštěstí nad ním sousedi nejančí. Ale sousedům na patře ano a mají dokonce zkušenosti s menšími požáry od nedopalků z vyšších pater na lodžii. V tom paneláku je to prý běžné a jednou to snad někomu zapálilo pokoj u té lodžie.

V románu Jak jsem vyhrál válku je v kapitole o Monte Cassinu zajímavý nápad. Když němeční vojáci u sutinách o patro výš uspořádali čtyřiadvacetihodinový festival dřevákových tanců, Britové se k nim začali odspodu přes strop prokopávat. Protože nikdo nemá rád, když mu bourají podlahu pod nohama, byl rychle klid.

Zas když byli Britové nahoře, tak dolů házeli exkrementy. Takže bych ty nahoře moc nedráždil. :-D

My máme naštěstí sousedy bezproblémové a tiché. Bohužel oni ne.

Dlouhá léta jsem si kvůli práci držel i byt, byl v malém panelovém domě a s klidem mohu říci, že slyšet bylo vše. Byt jsem rekonstruoval a podlahy se mi zvedly o cca 3 cm kvůli vyrovnání podlah, kročejové izolaci, krycí vrstvě izolace a finální podlahové krytiny což si vyžádalo i vybourání vchodových dveří. Poté jsem musel nechávat snižovat i stropy, jelikož nade mnou měli plovoucí podlahy na 2mm izolace a slyšet byl každý krok.

Pokud chce mít někdo klid nesmí prostě bydlet v paneláku nebo si svůj byt nechat odhlučnit, protože jaksi po sousedech nemůže chtít aby si za několik desítek tisíc nechali předělat a odizolovat podlahy.

Pro mě jako člověka, který vyrostl v domě, bylo tohle "sousedské rušení" v bytech noční můrou. Pak jsem přišla na to, že jde o zvyk. A to poté, co se do sousedství přistěhovalo několik mladých pražských rodin, které se těšily na vesnický klidný život bez hluku. Asi si představovali, že uslyší jen štěbetání ptáčků a jemné hučení řeky. A ejhle, ono se pořád na vesnici něco dělá, někdo řeže na pile, někdo něco brousí, do toho štěkají psi a to dokonce (nebo spíš hlavně) o víkendu. Oni z toho byli chudáci docela nešťastní a mně došlo, že jsem tohle vlastně nikdy nepovažovala za hluk, přišlo mi to spíš jako přirozená zvuková kulisa. Možná, že to tak má i spousta "bytových" lidí, zatímco mně by se zase ten u nich typický hluk nelíbil.

To jste trefila hřebíček na hlavičku. Já bydlím na frekventované ulici, tak jsem zvyklý na projiždějící auta, stejně jako na letadla z Ruzyně. Když jsem ale u přítelkyně v paneláku nebo někde v penzionu a ozývají se mnou nevyvolané zvuky zevnitř, tj. hraje v sousedství televize nebo někdo bouchá dveřmi, tak mě to jako obyvatele domku ruší a nemůžu usnout.