Moc pěkný příběh o pomoci. Netrpíme hladem, byli jsme u moře, jezdíme autem, máme kde bydlet a děti si čím hrát, manželka se pěkně obléká a je ozdobená lesklými cetkami. A co dál? Stačí to?

Každý by se měl zamyslet, zda nenastala vhodná chvíle udělat něco i pro druhé, co by po nás zůstalo? Nikoliv pro chvilku mediální slávy, ale tiše, bez publicity, jen pro náš dobrý pocit.

Co nechápu, je řešení koupelny. Podle mě je transport do vany vyloučený. Stavěl jsem dům pro otce a základním měřítkem byla sprcha tak velká, aby se dalo najet kolečkovým křeslem a ještě uvnitře manipulovat.

Přesně to mne napadlo, že nevidím sprcháč, což je pro vozíčkáře dost důležité. Navíc jsem nepochopila jak je řešena doprava ven z domu a na zahradu, že by mohl jen na terasu mi přijde dost drsné.

já vám nevím, ale je rozumné mít v koupelně pro vozíčkáře vanu? jako chápu, mají malé děti, takže pro ty je vana "nezbytná", ale myslím, že Alešovi by víc vyhovoval sprchový kout než se přesouvat z vozíčku do vany

I kdzž s vámi souhlasím, tak věřím, že si to zvolili tak, jak jim to vyhovuje.

At se jim dari a jsou spokojeni v novem domecku. Oba jsou statecni, zaslouzi si to.

Tak klobouk dolů. Výborně !!!! STÁT A POLITICI SE MOHOU JEN STYDĚT !!!

Stát přispívá 14 tisíc měsíčně. Za to se úplně stydět nemusí. A stát jsme snad my všichni, kdo máme volební právo.

Mezi pomatenou Francouzkou, lesbičkou přešitou na muže a demokratickou muslimkou, konečně jedna NORMÁLNÍ a potěšující z práva, že někde je svět ještě v pořádku.

Přeji co nejšťastnější život a pohodu v novém domě.

moc pěkné, konečně židle, na kterých se dá sedět, i jejich barva lahodí mému oku, kuchyně příjemná, pěkné bydlení

To se moc hezky čte. Je úžasné, že lidé myslí na druhé, dokáží pomáhat. Moc držím rodině palce, ať se ji daří.