Premena sa mi zdá celkom dobrá, hlavne kuchyňa. Čo sa týka spania na gauči, tak si myslím, že to dievča tam hádam nebude bývat nastálo, je to na prechodnú dobu, tak prečo robiť izbu pre dve. Je to izba pre jedno dievča jej kamarátku, tak može byt spokojná. A tiež si myslím, že matka by sa mohla trošku odpútať od svojej dcery a nechať ju dýchať. Chápem, že je to ťažké, ale dievča bude mat problém, ak ju matka trošku nepodporí v lepšej samostanosti.

Když si vzpomenu na film Marcela, nevím, jestli to ta máma dá. Ale narozdil od Marcely má aspoň to druhé dítě ráda a když bude pokračovat v nastolenem kurzu, třeba to zlomí. Přála bych jim to.

Když bude na té druhé dceři takhle viset, bude jí svoji lásku (ale vlastně svoji závislost) tímhle způsobem neustále zdůrazňovat a bude v ní pořád tu sestřinu smrt jitřit a připomínat... dopadne časem holka úplně stejně jako máma se ségrou, přestože je zatím "zdravá", jak říká máma. Původně jsem myslela, že se to stalo někdy před pár měsíci než z toho vyplynulo, že je to 3 roky stará záležitost.

Je to určitě hrozné, když takhle někomu odejde dítě nebo sourozenec, ale po 3 letech už by to obě, ale minimálně ta ségra, měly mít v sobě natolik zpracované, aby mohly začít znova žít svůj vlastní život. Ale to by asi na "výběrovou komisi" tak nezapůsobilo.

Nevím, nakolik jim v tom pomůže tahle rekonstrukce, zvlášť s tím nadbytkem různých "podpůrných" mouder po zdech a vcelku nenápaditým řešením toho dívčího pokoje (té kuchyni to pomohlo, to jo). Asi to chtělo spíš k té rekonstrukci přistupovat nějak standardněji, bez té trochu melodramatické zátěže.

Nakonec mi bylo nejvíc líto té kamarádky, jak tam na konci chudák stála v pozadí, se smutným pohledem až lehkou závistí, aniž by jí kdokoli nějak bral na vědomí, a tak nějak mi připadalo, že "ví svý"...

Z téhle proměny jsem rozpačitá... a to se mi to většinou líbí. Kuchyň je v pořádku, ale ta lavice se židlemi mi nepřijde úplně ideální. Podle mě, když to mají zároveň jako obývák, měli vybrat nějaká křesílka nebo gaučík, kde by se dalo posedět. Pokoj holek, je taky zvláštní, vyvýšená postel, bez jakéhokoliv zábradlí je divná a místo druhé postele gauč je taky zvláštní řešení. Samozřejmě nevím, jestli by to technicky šlo, ale mě by se nejvíce líbila varianta, že se prohodí dětský pokoj nebo ta ložnice s tou kuchyní a v té kuchyní se udělá spací kout. Protože oba pokoje byly dost prostorné na obývák s kuchyní a kuchyň by byla dost prostorná na ložnici pro jednoho. No jako mají to nové, čisté, dostaly ještě nějaké peníze na vybavení, tak si to můžou vybavit. Ale kromě toho, že koupily nový nábytek, se tam vlastně nic nezměnilo propozičně k lepšímu.

Ta vaše varianta mě taky napadla, ale je otázka jestli by se to dalo stihnout. S tím "hlavním" zadáním: tedy pokojem pro dceru, by vlastně museli předělat úplně celý byt, všechny 3 místnosti.

Když jsem koukala na tu lavici v kuchyni.. zajímalo by mě, kdo na ní bude sedět. Připadala mi totiž nějak nestandardně úzká, takže tam svůj zadek pohodlně neumístí ani jedna z nich..

Kuchyň se mi líbí, ale ten pokojík pro Adélku se podle mne moc nepovedl. Palety na skříňkách a na tom postel? Vzhledově ani praktičností žádná sláva. A ta kamarádka bude spát kde? Na tom gauči co už od pohledu vypadá krajně nepohodlně? Až ho rozloží tak se v tom pokoji holky nehnou.

Hrozný předtím i potom. Z těch holých bílých a šedých zdí bych dostal psychické problémy taky, i kdybych je do té doby neměl.

Lidi, co stále žijí minulostí a pro mrtvé a opomíjejí živé - což bylo zřejmé z každé druhé její věty - na tom lépe nebudou, ani kdyby bydleli v paláci ze zlata.

To jste pěkně napsal. Je to sice jiné téma, ale ponusul jste měo kousek dal.dekuji

Hmm, takze depresivni kouty vymenili za dalsi depresivni kouty. Ti designeri nejsou normalni, vsude seda barva (a to ji jinak mam rada). Takovehle chladne bydleni jim urcite spravi naladu :-/.

Jako bych to nepsal kus níž. Málo barevné, jak tam není meruňková, růžová a zelená a ještě záchod natřený na modro, tak to není ono

Mám také několik kamarádů, kteří trpí klinickými endogenními depresemi, paranoidní schizofrenií apod. Obyčejně jsou to velice křehcí, milí a svým způsobem i stateční lidé. když se každodenně perou se svým handicapem.

Za sebe to vidím tak, že někomu třeba narostou třeba křivé nohy nebo má z rodiny velké dispozice na plešatění, a to vše "je vidět". Někdo zase dostane do vínku špatně fungující chemii mozku. Je to vlastně tělesná vada, bohužel se značným dopadem na psychiku, a léky dokážou vyrovnat tento tělesný problém jen částečně a s vedlejšími účinky (třeba útlum). Dámám držím palce a moc přeji, ať nacházejí v životě radost

Určitě je to proměna k lepšímu,ale z těch všudypřítomných motivačních hesel by mi velice rychle hráblo,to fakt nesnáším.Místo toho bych dala přednost nějakým pěkným reprodukcím,třeba......Hezký obrázek může motivovat líp,než nějaké polopatické heslo

No protože jsem viděla pořad, tak vím, že ty motivační hesla měli i předtím, různě na různých nástěnkách, skříňkách a papírkách.Takže oni jen využili toho co viděli.

Z toho budou mít za chvíli ještě větší depku. Sice je to lepší než původní stav, ale tolik nepraktičností a nebezpečností... fuj.

Ničeho nebezpečného jsem si nevšimla.