Nádherný popis aktuálního stavu možnosti se soudit a pravdivé přiznání, že celá aktivita je na roky a jednou z doporučovaných možností je odstěhovat se = ustoupit. Otázkou je, zda bude za čas možné ustoupit kam.

Nějak mi v našem právu chybí post rozumného soudce/rozhodce, který posoudí sám na místě konkrétní problém a vydá platné rozhodnutí. Kolik případů by se vyřešilo do 10 minut a jedné kávy?

Dobrý soused, to je něco jako vyhrát v loterii.

Myslím, že domluva se sousedem není nejjednodušším krokem, s takovým člověkem není možná domluva, hromadění odpadu v bytě je psych. porucha a ten člověk toho dobrovolně nenechá. Je to hrozné, nejen kvůli zápachu, ale může se do toho dostat i nějaký hmyz, případně to chytnout. Je to fakt průšvih, nějaká domluva je na nic, ale nevím, jestli vůbec něco pomůže.

Není to spíš případ pro psychiatra? A co je tak známo o této poruše hromadění krámů, je těžko léčitelná, čili situace neřešitelná.

"..Jak se dá řešit nesnesitelný zápach, který se již několik let line z bytu od staršího souseda a znepříjemňuje všem život?.."

Nijak. Dopredu zbytecna namaha, roky stiznosti, rozcilovani a vysledek je 0 (slovy nula).

V dnesni demokracii a svobode nejsou "páky" na napravu.

Bytovému družstvu to patrně až tak jedno není, ale pokud se nechtějí soudit, čemuž se nedivím tak moc možností nemají

Úchvatně sepsané rady k ničemu. Když ho vyzvete ústně, začne na vás křičet. Když písemně, dopis roztrhá a kašle na něj. Když ho dáte k soudu, nic si z toho dělat nebude. Ani družstevník, ani družstvo, ani vedení SVJ a dokonce ani soud nemají žádné páky.

mě se líbí jak ti rádobyodborníci na konflitní sousedské situace radí jako nejjednodušší řešení "domluvte se"

Problém je, že slušný člověk nemá šanci. Každý má právo na všechno, každý může projevovat svoji individualitu a bohužel velice často na úkor druhých. V tomto popsaném případě mají ti postižení jednoduše smůlu.

Pro začátek polévat jeho dveře a metr chodby desinfekcí...

Proboha, vždyť je evidentní, že ten člověk má duševní poruchu. To musí podpálit barák, aby ho konečně někdo odvezl do blázince?

Proc se dotycna nenecha zvolit do predstavenstva SVJ a vsem neukaze, jak se to ma delat, kdyz ostatnim "je to jedno" (coz je samo o sobe lez)?

To je stejné, jako když u souseda přes den štěká opuštěný pes.

Je to strašné, ale nápravy se nedomůžete.

Pokud mám oficiálně zajištěna definovaná práva, ale se sousedem jsem na nože, je mi to málo platné; často musím trpět nejrůznější manýry z důvodu schválnosti nebo neschopnosti přiměřeného chování druhé strany. Mám za to, že česká jurisdikce by v tom těmito okolnostmi postiženým lidem měla být vstřícnější, neboť pokusy o řešení jsou - jak vidno - neúčinné a jedna nebo více smluvních stran jsou odsouzeny k tomu, aby si nechaly líbit prakticky cokoliv. K čemu pak máme stát, instituce a právo, když musím dlouhodobě strpět kaprici kohokoliv? Obecně stát prokazuje, že za určitých okolností nechce nebo nemůže občany ochránit a na určité neřády rezignuje.

Tak ta domluva musi byt kreativni: kolik v tom baraku je bytu? Kazdy da 5 tisic a sousedovi se nabidne novy uzasny byt, plus stedra financni odmena.. Ve finale se jedna o investici do vlastniho...

Kazdy den volat fizli s tim, ze podle zapachu je v byte mrtvola. Jinak neustale vypinat proud, vodu. Souseda tvrde konfrontovat. Delat i jine nelrijemnost jako napr. zatluceni dveri, kdyz pujde na nakup apod. Se starym prasetem to brzo sekne a budete mit klid.

A družstvo je v jaké pozici? Jestli je byt "smraďocha" družstevní, tak by se možná řešení našlo, jestli je ale ve vlastnictví a družstvo jen zajišťuje správu (dělá vyúčtování služeb, revize a podobně) tak nemůže dělat nic.

Bydlím v domě, které spravuje malé bytové družstvo. Jedna z nájemnic vlivem stáří začala zanedbávat úklid, sbírala nepořádek a podobně. Předseda jí vysvětlil, že byt patří družstvu a paní má 2 možnosti - družstvo jí (na její náklady) zajistí 1x týdně úklid, nebo družstvo paní vyloučí a ta se bude muset vystěhovat. Zatím funguje první varianta a na chodbě už není nutné zadržovat dech.